Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 106

Nedělní poslech 106

Jirka D.28.4.2019
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Orsak:oslo a jejich stejnojmenné album.

V případě skandinávské kapely Orsak:oslo je celkem snadné utopit se v pojmech a rozlišovat drobné detaily mezi post-rockem, psychedelickým rockem a třeba space rockem je úkol pro čisté hudební teoretiky. Tohle trio, jehož kořeny vyrůstají jednak z Norska a jednak ze Švédska, balancuje mezi vším vedeným a posluchač si v podstatě může vybrat, pokud vůbec chce něco takového řešit. Mnohem snazší je totiž se do nahrávky prostě zaposlouchat a nechat se kolébat na vlnách čistě instrumentální, kytarové muziky.

 

Orsak.oslo bandStejnojmenná deska, která vyšla letos v březnu na německém vydavatelství Kapitän Platte, představuje cosi jako kompilaci a jednotlivé její položky jsou seskládány z celkem pěti EP vydaných v rozmezí let 2016 až 2019. Zajímavostí je, že kromě těchto pěti má kapela na kontě ještě další minimálně tři EP, z nichž jediné (Torggata Sway z roku 2014) vyšlo i jinak než čistě digitálně - na 12“ vinylu říznutém na 45 RPM. Všechna uvedená mini-alba pak obsahují průměrně tři skladby a celkem logicky se nabízí otázka, proč se kapele doposud nepodařilo dotáhnout ani jedno dlouhohrající album (fungují plus mínus od roku 2014). EP jako cesta.

 

Aktuální kompilace nicméně jako regulérní řadovka funguje docela slušně, protože jednotlivé skladby od sebe nedělí žádný vývoj, žádné jasně identifikovatelné „dříve a později“ a třičtvrtěhodinka muziky si žije vlastním, na předchozích nahrávkách nezávislým životem. Jak už jsem uvedl výše, jde i instrumentální kytarovku z kategorie lehčích, plných prostoru, atmosféry a s tempem pomalým až rozvláčným. Myšlenky na nudu nicméně snadno zažene příjemná rytmika, která spíše podprahově a v náznacích připomene Maserati (zkuste Ghost Gear).

 

Hlavní silou Orsak:Oslo jsou ale melodické kytarové linky, které vykreslují snovou a přívětivou krajinu, v níž je člověku dobře. Zkuste ukázku Crying For Sleep a zaposlouchejte se, asi pochopíte, o čem píšu. Pocity, které ve mě podobná muzika vyvolává, bych přirovnat k těm, které se daří vykreslovat Tenhi nebo Kauan, i když obě kapely na to jdou jinak a upřímně i s větším důvtipem. Nechci tu ale srovnávat, o tom dnešní nedělní poslech není, protože bez ohledu na kvality okolí i tahle muzika má svůj půvab, svou poezii a své pevné místo na Zemi. Orsak:oslo jako synonymum pro zklidnění a odpočinek.

 

 


 

Kapela: Orsak:oslo

Album: Orsak:oslo (kompilace)

Styl: instrumental post-rock

Vydáno: 03/2019

Země: Švédsko / Norsko

Vydavatel: Kapitän Platte

Odkazy: bandcamp / facebook / discogs

 

sestava:

Qrill

Peter

Øyvind

 


 

Nahrávka byla redakci poskytnuta agenturou Creative Eclipse PR.



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 14.3.21 9:05

Ha, to je mi náhoda, zrovna jsem ten film viděl asi před 14 dny. Mně akorát přišlo, že vlastně ten film není tolik o té hudbě, ale spíš ten ústřední problém je, že ona hudba se stala pro protagonistu kanálem pro překonání své drogové závislosti a když přišel o sluch, tak přišel o ten kanál a to největší riziko pro něj tak byl návrat ke starým závislostem. Stejně tak ten název filmu má vlastně dva významy. Druhý se odkazuje na ten nepřirozený filtr, skrze který poslouchá svět skrze ten neurální přístroj v posledním aktu a který ho donutí přijmout svoji hluchotu. Mimochodem protagonisty toho nedokončeného dokumentu Metalhead byli sludgový Jucifer.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky