Článek: Nedělní poslech 108

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 108

Victimer19.5.2019

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme projekt Anihila a jeho debutové album "Silent Annihilation".

Vesmír je hluboký, nekonečný, neprozkoumaný a fascinující. Týká se to i různých hudebních kapel a jejich nahrávek a pokud se zaměříme na tajemně strohý svět dark ambientu, tak je výčet vyjádření a podlehnutí významu neuchopitelnosti poměrně rozsáhlý. Fantazii se meze přece nekladou. A nekladou se ani dnes ve společnosti nového a zatím neznámého projektu Anihila, za jehož realizací stojí Duncan Ritchie, známý to především pro elektronicky minimalistickou práci ve jménu Flowers For Bodysnatchers. O posledním albu Alive with Scars jsme si povídali ZDE.

Kdo Duncanovu hudbu zná a tuší, jakým směrem se může ubírat, takový se musí nadchnout i pro hluboký vesmír Anihila. Pro hudbu projektu, který je svým zaměřením striktně temný, pohybující se uprostřed cizích galaxií, jejich nekonečné tmy a v němém odrazu vesmírných útvarů, pro které ještě nemáme jméno. Fascinovaný dalekou plejádou světel a mystikou prostoru kolem. Ale nebyl by to Duncan, aby i do Anihila nezapomněl zakomponovat kus jemnocitné souhry a pokoušení lehkých melodií. I ony se u Anihila tu a tam objeví a protnou stísněnou depresi, která se při pohledu na obří vesmírná tělesa začíná zvukově kumulovat.

Anihila je výborný dark ambient. Atmosférický a děsivý. Představující další možnosti a zvuky, které tomuto stylu patří a které ho upevňují v jeho pozicích. Anihila v tomto případě nijak nepřekračuje žánrové mantinely, ale svými zvuky zcela pohlcuje a přenáší do nekonečných míst tiché tmy. Z mého pohledu a dlouhých poslechů různých podobně orientovaných nahrávek představuje tento nový opus samý top žánru.

Ticho možná léčí, ale skutečné zvuky nekonečna umí vyvolat opravdu zásadní pocity. Když k tomu přidám stylový obal a schopnosti autora, je před námi album, které by mělo získat na zaslouženém ohlasu. Anihila je vesmírná výprava se skutečným a nepříjemně temným prostředím, která probouzí další a další otázky k danému tématu. Po stránce hudebního zaměření je to top kvalita.

Kapela: Anihila
Album: Silent Annihilation
Styl: space / dark ambient
Vydáno: 5/2019
Země: Austrálie
Vydavatel: Pretty Dead Girl Records
Odkazy: bandcamp / facebook

Sestava:
Duncan Ritchie - koncept, elektronika

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 28.2.20 15:03

Vinylový mastering se dělal jinak, než dříve, na starosti to měl Ondřej Slezák z Rudolfina (na doporučení Kovandy z Propasti). Já si ty všechny technické atributy nepamatuji, jen si například vybavím, že basy do 150Hz se dávaly do mona a několik dalších věcí, které jsme dřívě neznali. Jo, TT z Abigor taky šířil zvěsti, že nám texty na obal překládal google translator, přestože i zmíněný google najde, že je to práce Ankita Sinhy a několik dalších lží. Já TT nedokážu brát vážně, směšnějšího edgelorda, který vždy a všude ví, co by udělal Dead s Euronymousem aby pohledal :D. Ale moje polemika s ním nebyla o tom, jestli je u starších desek mastering dobrý nebo špatný, odborný či amatérský. Řeč byla o tom, jestli ho při dolisech budeme měnit a nebo ne. My považujeme každou nahrávku za dokument doby, ve které vznikla. Ano, dnes bychom mohli udělat jinak mastering. Pak bychom to mohli i lépe smíchat. A možná bychom to mohli znovu a lépe nahrát. My si ale stojíme za tím, že tenkrát jsme to nejlépe uměli takhle a tak to chceme i nechat. Nevylučuji, že na tohle téma někdy názor změníme, ale zatím o tom opravdu neuvažujeme.