Článek: Nedělní poslech 113

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 113

Jirka D.22.9.2019

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Big Scenic Nowhere a jejich album Dying on the Mountain.

Když vám někdo do mailu pošle cosi o nové kapele Big Scenic Nowhere, nic moc to s vámi neudělá. Když si ale přečtete, že za ní stojí dvojice Bob Balch (Fu Manchu) a Gary Arce (Yawning Man) a že hrají jak jinak než stoner / psychedelic rock, začnete vnímat o něco pozorněji. A když se pak dopátráte toho, že jako hosté se na desce objevují Nick Oliveri, Per Wiberg, lidi z The Well, Thomas Jäger z Monolord a další zajímavé osobnosti scény, zvědavost naroste zásadním způsobem. Ostatně ofiko řeči hovoří takto:

From the brain trust of revered desert rock veterans Gary Arce (Yawning Man) and Bob Balch (Fu Manchu) comes psychedelic stoner rock outfit Big Scenic Nowhere. As friends and pioneering legends in the desert rock scene of the early 90’s, Arce and Balch have performed in the same circles for decades, and now have teamed up with a few friends for a project that gives new life to the experimental and collaborative spirit of the early “generator parties” that launched the scene nearly 30 years ago.

Dying on the Mountain coby výsledek jejich (a nejen jejich) spolupráce je uváděno jako EP, přičemž obsahuje dvě skladby a dosahuje více jak pětadvaceti minut. Ta první je dvacetiminutová, ta druhá potom vypadá jako takový bonus, ale je v tom nevinně. První věc plyne se samozřejmostí poklidného večera s dobrým pitím, kdy nesledujete čas a prostě jste. Má skvělé vokály (vícehlasy), výborně vystavěné kytary a mnohem víc než o stoner rock jde o psychedelii, která vás odfoukne kamsi do meziprostoru podobě jako věci od My Sleeping Karma. Druhá skladba je jinde. Je mnohem zpěvnější (řekl bych Thomas Jäger), mnohem víc se blíží definici jednoduché rockové skladby a klidně by mohla vyjít zkraje devadesátek a všechno by bylo na svém místě.

Celek pak představuje poslech bez postranních myšlenek na pokrok a progres, které by v tomto případě cílily mimo. Nic takového nebylo zamýšleno, nekoná se a desku tak ocení především ti, kterým je blízká zmíněná scéna, její kapely a její veteráni. Současně i poklidnější forma žánru, protože ani rychlejší věci a energie třeba zmíněných Fu Manchu se na této nahrávce neobjevují. Obě skladby na Dying on the Mountain přísahají na věrnost, ale její naplnění si diktují po svém a nenechávají se ničím nijak ovlivňovat. Průšvih nakonec - do dnešního dne nebyla zveřejněna žádná pořádná ukázka, takže nedělní poslech s pořadovým číslem 113 bude bez poslechu. Na bandcampu vydavatele se album snad objeví (vychází 27. září, mimochodem vinylová deska byla vylisována u nás v Loděnici), takže sledujte a vyčkejte. Dík.

// Update 27. září

Tak ukázka je na světě, poslouchat můžete tady:

Kapela: Big Scenic Nowhere

Album: Dying on the Mountain

Styl: stoner rock

Vydáno: 09/2019

Země: USA

Vydavatel: Blues Funeral Recordings

Odkazy: bandcamp vydavatele / facebook

sestava:

Dying on the Mountain (Parts 1 and 2) / Altered Ages

Bob Balch - kytara

Gary Arce - kytara

Nick Oliveri - baskytara

Bill Stinson - bicí

Per Wiberg - klávesy

Tony Reed - zpěv, klávesy

Ian Graham - zpěv

Lisa Alley - zpěv

Jim Monroe - perkuse

Towards the Sun

Bob Balch - kytara

Gary Arce - kytara

Mario Lalli - baskytara

Bill Stinson - bicí

Tony Reed - zpěv, klávesy

Thomas Jäger - zpěv

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 2.3.20 9:20

Myslím, že si nerozumíme v jedné věci. My na tom nelpíme - my se tím prostě už nezabýváme, deska vyšla tak, jak vyšla. Když na něčem lpím, znamená to pro mne vyvíjet aktivitu s cílem něco neměnit - resp. já takhle tomu termínu rozumím. V tomto jsme naopak pasívní, což bych lpěním nenazval. TT se vyjádříl ve smyslu, že máme povinnost mastering změnit. Já mu jeho názor neberu, ale nesdílím ho. Já nesleduji ani Abigor, ani TT a ani jeho kredibilitu ohledně zvukových příprav, do diskuse jsem se dostal kvůli něčemu úplně jinému a ten bulvár jsem tam rozhodně neodstartoval já, ale tým jeho nohsledů, kteří na jeho timeline lakují hejty proti nám (Dead s Euronymousem by si to totiž představovali jinak :D ) a na straně druhé mně ti samí lidé píšou do zpráv, jak jsme úžasní, naše hudba je hluboká a nabízejí nám koncerty, proto je mi ta celá komunita k smíchu. Proto musím popravdě odpovědět, že jsme se rozhodně nepoučili z jeho komentáře, ale z článků, které napsal Jirka zde. Informace v nich obsažené jsem se rozhodl využít u aktuální desky, nikoliv však k vrtání se v nahrávkách už vyšlých. A rovnou mohu zde s vysokou mírou jistoty prohlásit, že stejně tak nebudeme měnit mix a mastering aktuálního dvojalba, protože ho někdo třeba shedává moc čistým atd. Jedinou vyjímkou by byla pravděpodobně nějaká hrubá vada lisu, nebo podobná anomálie, ale jinak necháme naše nahrávky beze změn, jako dobovou stopu naší hudební historie. Se všemi klady i nedostatky. Každopádně musím označit za solidní egobooster, koik pozornosti se nám odstává i od lidí, kteří nejsou našimi fanoušky, to je rozhodně milé :D. P.S.: Třeba nový Devourment je z hlediska zvuku a masteringu megaprasečina a jak nejsem zrovna slamová cílovka, v tomhle žánru jsem lepší ( = více stylu padnoucí) produkci neslyšel, nejsem tedy ten druh posluchače, co by dával palec dolů za nízké DR z principu, pořád je pro mne prioritou vlastní pocit z nahrávky.