Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 115

Nedělní poslech 115

Sarapis13.10.2019
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Gawthrop a její Demo.

Nedaleko od demarkační linie rozdělující Korejský poloostrov na dvě nesmiřitelné části vznikla nahrávka, která svou zlověstnou náladou a kanalizačním dialektem vyvolává znepokojení. Kapka v moři, tohleto demo. Ale svým způsobem přitažlivá, jen ji nechat rozpustit na jazyku a sledovat, jak se žaludek nelibě kroutí. Na svědomí ji má především činorodý chlapík jménem Sungun (nebo jinak též Pyha), kterému se v domovském Soulu sice daří seberealizovat, ale většinou z toho jsou pěkně extrémní a naštvané věci (sludge, grind a tak dále).

 

 

Gawthrop je pomalé a bahnité podzemní vyprávění, které rezonuje obývákem a shazuje origami na zem jako otrávené holubice. Vokál nepřipomíná nic lidského, spíš jde o agónii pohádkového draka, kterého pálenkou posilněný Kim Bajaja prošpikoval mečem jako sváteční svíčkovou. Bicí s vokálem dohromady zní jako zoufalá ozvěna z černé díry a nářek těch, kteří měli tu smůlu a ocitli se u okraje dřív než vy. Jednoduchá struktura přisuzuje zodpovědnost rozbitým tónům basy, která to všechno tak nějak vede a diriguje. Zkrátka v žánru nic neslyšeného,ale cítím, že Sungunova partička má za lubem něco víc.

 

Něco mezi řádky mě přitahuje zpět; v první řadě je to stěna zvuku a hustota bahna, které se valí z reprobeden, pak i nenápadné aranže - třeba hučení v pozadí Blowtorch působí tisnivě (i když jde nejspíš o vysavač u sousedů). Nakonec toho není zas tak málo. Rozhodně to stačí na nedělní zlomení bandcampovského srdíčka. A dál se uvidí.


 

Kapela: Gawthrop

Album: Demo

Styl: sludge/doom metal

Vydáno: 08/2019

Země: Korejská republika

Vydavatel: vlastní vydání

Odkazy: bandcamp / facebook

 

sestava:

Sunggun - baskytara, zpěv

Hyunwoong - kytara

Owen - bicí



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Fast-ner / 28.2.20 10:43

Jirko, spíš se nabízelo, že tuhle skutečnost ohledně DR nikdo nezmíní s dostatečným důrazem, i když si to víc než zmínku zaslouží. Hned na začátku jsem napsal, že to beru zkratkovitě a DR není úplně vypovídající hodnota, nicméně pro tohle téma se jeví jako jeden z dostačujících ukazatelů. I jsem předpokládal, že se dostaneme k tomu, že DR6 a DR6 není to samý. To už vysvětlil vlastně Tomáš. Zvukově zprasená nahrávka (je mnoho způsobů, jak toho docílit) s DR9 může znít hůř než dobrá s DR5, ale to už je trochu jiná debata. Zůstaňme tedy u diskuze o nahrávkách, který jsou kvalitně nahraný, zmixovaný. Třeba Ulcerate, druhý Dead Congregation jsou DR5 a zní to dobře. O to víc ale vlastně zamrzí, když právě u takových nahrávek dojde při masteringu ke zbytečnému stlačení audia (omlouvám se za prohození oříznutí s kompresí v předešlém příspěvku), aby to stále "hrnulo". Cením si kapel jako Horrendous, který se na Idol nebáli a šli na poměrně vysoký DR a za mě to album nejen hraje ale i dýchá. Sunless ke zvuku taky svýho času nepřistoupili špatně jestli se pamatuji. I ti MA, na který jsem odkazoval jsou odvážný počin. Obecně je tedy DR6 prostě stále spíš špatně. V rámci metalu se ale už u kvalitní nahrávky dostáváme k něčemu, co lze poslouchat bez následků na repeat. Čistě subjektivně ten posun u nových CoF kvituji. Mír na poli loudness war bych určitě nevyhlašoval, přinejmenším v rámci další motivace pro další nahrávky, protože se zdá, že tu vůle i prostředky jsou. Tomáši, jak jste dělali ten vinyl? Nějaký speciální master? Zdrojový soubory byly v jakém formátu? Tenkrát ti umyl zadek TT z Abigor ohledně tohohle tématu, tak jsem zvědavej, jestli jste se nějak poučili i v tomhle případě. ;-)

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky