Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Tahle neděle nebude možná ani tak překvapivá nebo neznámá, jako spíš sázka na kvalitu. False Confession je velmi zajímavá debutová placka nedávno založeného tria Weeping Sores, jehož členové ovšem disponují dostatkem zkušeností odjinud. Vzpomeňme na technický death metal Pyrrhon, jenž má na svém kontě tři alba a v jehož řadách mužská část Weeping Sores, tedy dvojice Moore - Schwegler, působí. Pak je tu ještě zmínka o jménu Seputus, smrťácké černotě, kde si oba pánové svou sehranost a přátelství prohlubují. Protřelou dvojici muzikantů doplňuje jemné stvoření Gina Hendrika Eygenhuysen, jenž má na starosti housle a je tak rázem jasno, že v divokém doom metalu Weeping Sores to bude ona, kdo se pokusí zjemnit projev a obrousit hrany směrem k melancholii a stínům na duši.

Jinak je tvorba Weeping Sores docela hukot. Syrový, a i ve chvílích nastolené křehkosti, prostý sladké uhlazenosti. Tahle trojka nehraje typický doom metal. Na to je v jejich hudbě příliš mnoho deathu, aspoň na můj vkus ano. Nelze přehlédnout ani kapku hezky rozehrané psychedelie v jinak technicky vyspělé hře. Technika a celkově trnitější cesta budiž hlavním poznávacím znamením kapely. Vokálním vládcem alba je hluboký murmur, takže i po této stránce dostává melancholie dost zabrat a často bývá spláchnuta do kanálu.

Letmá přirovnání k My Dying Bride moc přesná nejsou a bude to spíš reakce na užití houslí a celkově dřevního projevu, jenž nad Weeping Sores drží prapor. Jinak si obě kapely hrají každá na svém písku. V MDB je až příliš skutečného i teatrálního zmaru, aby mohla být ukojena duše smrťákova, jenž brousí kosu nad hrobem a zas tak tragická mu celá situace nepřipadá. Spíš si odplivne, nakopne náhrobek a začne lamentovat. Blíž mi přijdou třeba takoví Ophis...

False Confession je album, které zpočátku jen pomalu rozplétá svůj příběh a tváří se poněkud staticky, nejednoznačně. To je ovšem velmi povrchní popis. Postupně vyjevuje další místa a okamžiky, které všechny následující poslechy posouvají výš a extrémně metalová duše prolévající svůj předem zatracený život skrze spojení smrti a zkázy je rázem infikována. K dispozici je téměř hodina velmi slušného materiálu, jehož pravé místo mělo být původně mezi klasickými recenzemi, ale zvítězila nutnost poukázat na nové, nepříliš skloňované jméno.

Jedinou výtku směřuji směrem k obalu, který ve mně, kromě pocitu nic neříkající barevné patlanice, nevyvolává bohužel vůbec nic. Autorce se omlouvám... Přednější je však hudba, a ta v případě Weeping Sores velmi sympaticky pulsuje a nabádá k dalším a dalším seancím. Snad jich bude ještě hodně. Gratulace k debutu, který rozhodně na tomto místě doporučuji a vítám na scéně. Vhodnějšího místa, než u našich Nedělních setkání, tady ani není. A byl bych velmi rád, kdybychom se v budoucnu setkali ještě aspoň jednou. Pro doomové fanatiky, kteří rádi tvrdší pojetí a silný otisk death metalu, je debut Weeping Sores povinnost. Zbystřete, lekce jedna právě začíná!

Kapela: Weeping Sores
Album: False Confession
Styl: death / doom metal
Vydáno: 9/2019
Země: USA
Vydavatel: I, Voidhanger Records
Odkazy: bandcamp / facebook

Sestava:
Stephen Schwegler - bicí
Doug Moore - kytara, baskytara, vokál
Gina Hendrika Eygenhuysen - housle