Článek: Nedělní poslech 11

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 11

Jirka D.2.10.2016

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Tuber a její album "Desert Overcrowded".

Řecko není jen oblíbenou destinací dovolenkářů, zemí krachující ekonomiky, o které se nemluví, a antikristů Rotting Christ, o kterých se zase mluví zbytečně moc. Z Řecka pochází i kapely fungující ve skrytu, z nichž jsme se před nějakým časem snažili vytáhnout například výborné instrumentalisty Naxatras. Dnešní spolek na to jde možná trochu podobně - instrumentální rock - a možná taky úplně jinak.

Tuber band

Tuber pocházejí z jihu Řecka, i když časem přemístili a za domovinu zvolili město Serres na severu. Právě jižní slunce se dle jejich slov podepsalo na tom, s jakou hudbou začali a proč zněla tak, jak zněla. Vlastně už název alba - Desert Overcrowded - asociuje pouštní slunce, přehřátý vzduch bez chladivého vánku, Kyuss a starý auto s vrstvou prachu na kapotě. A taky možná jistou lehkost, která navzdory dusnému dni přichází s večerem, kdy všechno vylézá z děr a teprve začíná žít.

Deska Desert Overcrowded vyšla téměř před třemi roky a šlo o druhé velké album, mezi něž se vecpal ještě jeden krátkometrážní eponymní kousek. Je to deska o šesti skladbách a s ambiciózním, desetiminutovým otvírákem, který pro definici toho, co tahle kapela hraje, bohatě postačuje. Tedy prosvětlený, instrumentální desert rock s čistším zvukem, než by si někteří představovali, a bez snah roztahovat se do post rockových ploch. Smyslem totiž není rozhoupat posluchačovy emoce a každé tři minuty ho střídavě uspávat a přivádět k extázi, ale spíše zklidňovat.

Z toho tak nějak nepřímo plyne, že Tuber nejsou žádná progrese a avantgarda a kdo po něčem takovém touží, musí o dům dál. Tuber hrají spíš na jistotu, na pohodu a pro poslech, u kterého se nemusí moc přemýšlet. Možná vás napadnou nějaké inspirace, možná to, že ne všechny skladby hrají tak dobře jako ta první, a možná vás prostě nenapadne nic a budete jen poslouchat. Parný den končí, soumrak přináší chládek, partu přátel, basu piv a zaslouženou úlevu. Někde tam lze najít smysl téhle kapely.

Kapela: Tuber

Album: Desert Overcrowded

Styl: desert / instrumental rock

Vydáno: 12/2013

Země: Řecko

Vydavatel: vlastní náklad

Odkazy: bandcamp // facebook

Sestava kapely:

Nikos Gerostathos

Paris Fragkos

Yannis Gerostathos

Yannis Artzoglou

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 28.2.20 9:04

Ano, opravdu netrháme rekordy v DR :D. Můj názor je, že extrémní plochost dynamiky je jen z mnoha faktorů, které dělají dojem z nahrávky. A některé fakotry spolu navíc úzce souvisí a jejich efekty se sčítají. Asi jako když přesolíte jídlo, kde jste navíc nahradili gorgonzolu nivou, to se prostě nedá žrát! :D. Stejně tak je komprese a komprese. Například jsem rád, že se libí zvuk bicích. Tam jsme (v mém případě poprvé) požili analogové kompresory už při náběru, čili se bubny jako takové už nekomprimovaly digitálně později. Tahle komprese zní jinak a když potom proběhne na takovém záznamu mastering, který to ještě "trochu narve", zvuk nebude zdaleka tak nepříjemný/nepřirozený, jako když několikrát zkompresíte bubny při míchačce v kompu. Další věc je ohlídat si, aby si nástroje nevadily frekvenčně. Když bude DR 7 na nahrávce, kde nástroje nezní přirozeně (třeba i díky neodborně provedené digitální kompresi) a "vadí" si hned několik stop na stejných středech (kytary, zpěv, snare, etc.), bude to uchu nepříjemné daleko více, než když u DR 5 ty nástroje budou "na svých místech" (frekvenčně). Takže souhlasím z Fastnerem v tom, že loudnes war je jedna kapitola a pak jsou další bešvary, jak zvuk zkazit. A tyhle chyby potom následný extrémní brickwall (DR 3-4) extrémním způsobem umocní. Proto nám koikrát přijdou příjemné stařičké (mnohdy opravdu velmi nekvalitní) undergroundové demonahrávky nahrávky, jelikož nám vysoká DR necpe ty nešvary brutálně do xichtu. Čili how to make the long story short: přirozeně sejmuté nástroje s kompatibilním zvukovým spektrem budou při shodné DR zním v celku 100x lépe, než špatně smíchané nástroje v nevhodných frekvenčních pásmech. Toť můj laický pohled.

opište kontrolní kód

Sarapis / 5.10.16 10:15odpovědět

Opravdu pohodová siesta. Sice ty songy trochu splývají, ale poslechově je to příjemné a (paradoxně) osvěžující. I když název kapely vyvolává spíš zakašlání, na jejich show bych do nějakého menšího klubu určitě zašel. Má to sílu, která naživo jistojistě kulminuje.