Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Na srbskou kapelu Mora nás před nějakým časem upozornil jeden náš čtenář s tím, že by nás mohla zaujmout a že by mohla zapadnout do menších či větších podivností, o kterých občas píšeme. Mora totiž nejsou metal, nejsou rock a když bychom dali na první dojem a psali cosi o neo-folku, ani tady nebudeme úplně přesní. Tahle kapela je mnohem víc než jen jedno z dalších temně-folkařských uskupení a ve svém výrazu propojuje hned několik vlivů a hudebních žánrů.

Tváří a hlasem kapely je lesní žena Zorana Ignjatović, která je obklopena houfem dalších muzikantů. Projít si přehled jejich nástrojů přináší první logické otázky ohledně toho, co vlastně Mora hrají za muziku a co všechno propojují ve svých skladbách a aranžích. I když to možná vypadá, že v prvním odstavci jsem se z folku a jeho variací vyvinil, právě ten tvoří základ všeho a nemá smysl o tom pochybovat. Tradiční smyčcové nástroje (s výjimkou houslí) doplněné baskytarou mají na svědomí nádech lesa a pohanských tradic, které možná na desce vůbec nejsou, ale chce se mi věřit že ano. Občas to z desky zavane jak z temných luhů Tenhi a v ten moment mi všechno přijde důvěrně známé a úplně v pořádku.

Nicméně nedá velkou práci zjistit, že Mora nejsou pouze folk a že jejich interpretace temné hudby nemusí nutně čerpat pouze z akustické části nástrojového spektra. Stejně dominantní úlohu v jejich projevu totiž hraje elektronika, zapojení samplů a gramofonového scratchingu. Vedle sebe tak najednou koexistují dva na první pohled nesourodé a mnohdy až protichůdné světy, s nimiž tenhle soubor umí překvapivě dobře pracovat a propojovat je do jednoho funkčního celku. Album se tak na jedné straně pohybuje v lesním folku a jeho melancholických náladách, na straně druhé hraničí se světem temné elektroniky a současně plynule vyplňuje celý prostor mezi těmito dvěma mantinely.

Asi bychom si ale lhali do vlastní kapsy, kdybychom podobný přístup považovali za novátorský a ojedinělý, protože historie nás jasně učí o opaku - vzpomenout můžeme na etalon podobných přístupů v podobě desky Themes from William Blake's The Marriage of Heaven and Hell od Ulver. A ta už je víc jak dvacet let stará. Do karet desce Otih Zove pak nehraje ani jistá uspěchanost a překotnost, se kterou se snaží všechno vysypat v co možná nejkratším čase. Často se pak při poslechu dostavuje pocit, že by to chtělo zvolnit, nespěchat a trochu si pohrát s atmosférou. Budiž. Dokonalost je vzácné zboží. Bez ohledu na to je zkušenost s Mora zkušeností dobrou a povzbuzující. Podobných podivností není nikdy dost.

Kapela: Mora

Album: Otih Zove

Styl: neoclassical / dark-folk / electronic

Vydáno: 06/2019

Země: Srbsko

Vydavatel: vlastní vydání

Odkazy: bandcamp / facebook

Sestava:

Zorana Ignjatović - zpěv, flétna (1, 5, 8), piano (9)

Nenad Tasić - sampler, klávesy, kytara (1, 4, 5, 6, 7), gramofon (1, 4, 5, 6)

Stevan Dobrota - viola, baskytara (1, 3, 4, 7), klávesy (3, 6), kontrabas (4, 8)

Miloš Dabetić - baskytara (2, 5, 6, 8)

Luka Bašić - perkuse (5, 7, 8)

Sladjan Milenović - kytara (9)

Neva Djordjević - violoncello (1, 7)

Dušan Mirković - texty (2)