Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 127

Nedělní poslech 127

Victimer10.5.2020
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Golden Light a její debutové album Sacred Colour Of The Source Of Light.

Dnes je to celé o jedné půlhodinové cestě za oceán, o dvou členech paktujících v dalších projektech a silné mysticky atmosférické auře černého kovu. Baví mě ten sound, kdy surovou jednotvárnost prokládají podivné atmo vsuvky. Svou troškou do mlýna abstrakce přispívají i Golden Light, další z nových a neokoukaných těles parazitujících v nečistých vodách black metalu.


Black metal Golden Light je hříšná resonance. Dutá a stereotypní špína seškrabaná odkudsi ze tmy sklepního výklenku. Strojově hypnotický tlukot s minimem změn, které protíná něco nevysvětlitelného, co mě láká studovat. Něco, co má symbolizovat dotek magie a neohraničeného universa.


Mám rád současné spolky vystupující z řady, jejich spontánní uchopení chorého materiálu, aniž by následovali či snad přímo kopírovali své mnohdy zdatnější předchůdce. Golden Light jen sotva převrátí dějiny black metalu naruby, ale to jejich pojetí má své kouzlo. Jejich kombinace primitivní sbíjené a specifické atmosféry je zkrátka zvláštní.

 


Pokud si první skladbu Sceptre of Solar Idolatry vyložím jako seznamovací akt s prostorem Golden Light, druhá věc The Western Gate se nese v těžce vibračním hlukoriu zatemnění, kdy jen čekám, že ten ubíjející tlukot utne něco nezemského. Jde však jen o náznaky. Pořádně se tak stane až ve skladbě třetí, kdy se sound kapely krásně rozevře. Splašený dusot neustal, ale atmosféra je vepředu a samospuštěný vizuál je blahem bez sebe. Závěr v podobě titulní skladby vrací vše na start a opakuje ten zvláštní potah splašených kladívek.


Golden Light nejsou úplně jiní než kolegové ve zbrani, přesto v nich něco vězí. Ta divá hra se světlem v režii black metalu s divým soundem, jenž je hlavní esencí alba a nadřazen všemu ostatnímu, prostě učinkuje.


 

Kapela: Golden Light
Album: Sacred Colour Of The Source Of Light
Styl: black metal
Vydáno: 4/2020
Země: USA
Vydavatel: Iron Bonehead Productions
Odkazy: bandcamp (label)

Sestava:
E. Henderson - obsluha nástrojů
Meghan Wood - zpěv



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 2.3.20 9:20

Myslím, že si nerozumíme v jedné věci. My na tom nelpíme - my se tím prostě už nezabýváme, deska vyšla tak, jak vyšla. Když na něčem lpím, znamená to pro mne vyvíjet aktivitu s cílem něco neměnit - resp. já takhle tomu termínu rozumím. V tomto jsme naopak pasívní, což bych lpěním nenazval. TT se vyjádříl ve smyslu, že máme povinnost mastering změnit. Já mu jeho názor neberu, ale nesdílím ho. Já nesleduji ani Abigor, ani TT a ani jeho kredibilitu ohledně zvukových příprav, do diskuse jsem se dostal kvůli něčemu úplně jinému a ten bulvár jsem tam rozhodně neodstartoval já, ale tým jeho nohsledů, kteří na jeho timeline lakují hejty proti nám (Dead s Euronymousem by si to totiž představovali jinak :D ) a na straně druhé mně ti samí lidé píšou do zpráv, jak jsme úžasní, naše hudba je hluboká a nabízejí nám koncerty, proto je mi ta celá komunita k smíchu. Proto musím popravdě odpovědět, že jsme se rozhodně nepoučili z jeho komentáře, ale z článků, které napsal Jirka zde. Informace v nich obsažené jsem se rozhodl využít u aktuální desky, nikoliv však k vrtání se v nahrávkách už vyšlých. A rovnou mohu zde s vysokou mírou jistoty prohlásit, že stejně tak nebudeme měnit mix a mastering aktuálního dvojalba, protože ho někdo třeba shedává moc čistým atd. Jedinou vyjímkou by byla pravděpodobně nějaká hrubá vada lisu, nebo podobná anomálie, ale jinak necháme naše nahrávky beze změn, jako dobovou stopu naší hudební historie. Se všemi klady i nedostatky. Každopádně musím označit za solidní egobooster, koik pozornosti se nám odstává i od lidí, kteří nejsou našimi fanoušky, to je rozhodně milé :D. P.S.: Třeba nový Devourment je z hlediska zvuku a masteringu megaprasečina a jak nejsem zrovna slamová cílovka, v tomhle žánru jsem lepší ( = více stylu padnoucí) produkci neslyšel, nejsem tedy ten druh posluchače, co by dával palec dolů za nízké DR z principu, pořád je pro mne prioritou vlastní pocit z nahrávky.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky