Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Cesty různých hudebníků bývají mnohdy klikaté a sledovat jednoho znamená objevit dalšího a s ním pak celý nový svět. Pokud tohle občas absolvujete, určitě mi dáte za pravdu, že nezřídka jde o hodně osvěžující záležitost, byť možná ještě častěji se člověk musí prokousávat hromadou neposlouchatelných věcí, které pak navždy nechává ležet někde za sebou. Cesta k projektu The Answer Lies In The Black Void byla přesně taková a vlastně ani ještě v této chvíli nedokážu přesně docenit, k čemu dalšímu mě dovede.

Pod tím dlouhým názvem se ukrývá dvojice na první pohled dost nesourodá, a to zpěvačka Martina Veronika Horváth u nás dostatečně známá svým angažmá v Thy Catafalque, a potom nevšední holandský muzikant Jason Köhnen. Vyjmenovat další aktivity zpěvačky není zas tek velká práce, ať už jde o její kořeny v maďarské lidové hudbě, o členství v několika pěveckých souborech nebo různých folkově-metalových kapelách (Niburta, Zombori, Nulah). Naopak vyjmenovat aktivity Jasona Köhnena by vydalo na samostatný článek na pokračování (ZDE), takže zmíním snad jen Celestial Season, The Kilimanjaro Darkjazz Ensemble, sólovou podivnost Bong-Ra a současnou hodně netradiční kapelu Mansur, kterou vydávají na Denovali Recods. Právě do ní v roce 2020 nastoupila Martina logicky na pozici zpěvačky a rozšířila sestavu na tři členy (kromě Jasona v pozici baskytara / elektronika v ním funguje ještě Dimitry El Demerdashi jako hráč na úd).

Důvod k založení dalšího projektu tentokrát bez Dimitryho neznám a motivaci dát mu tak dlouhé jméno a začít hrát doom metal taky ne. Každopádně v pátek vyšla debutní deska Forlorn a bez ohledu spoustu neznámých z toho nakonec vychází velmi zajímavá poslechová zkušenost. Tvůrčí dvojice sama prezentuje svůj doom metal jako prolnutí starých a nových přístupů v podobě jak prakticky až old-schoolového zvuku, tak i jeho současných možností. Dle jejich vlastních slov deska Forlorn zkoumá posvátné spojení božského ženství a mužství, světla a tmy, stínů, které se skrývají uvnitř, a zkoušek lásky, chtíče a ztráty. Tolik citace.

Na první poslech je deska Forlorn poměrně obyčejná. Místy bych řekl až nudná, jako by se nic moc nedělo. Převaluje se, plíží kolem, těžko vzbuzuje odezvu. S přibývajícím počtem poslechů revoluce nepřichází, ale jistá evoluce ano. Především mě hodně rychle opustil pocit, že poslouchám doom metalové Nightwish. Pomalé tempo v sobě ukrývá řadu zajímavých míst, kde dochází na ony zmíněné sliby ohledně prolnutí staroškolského přístupu se současným, kde míra tradičnosti dostává na frak zajímavým zvukovým podkresem, který sem tam slušně převezme otěže. Právě v tomto ohledu mi deska zpočátku přišla nezajímavá a málo odvážná a až postupem času se začala otevírat a nabízet přidanou hodnotu. Troufám si tvrdit, že za vším vězí právě Jasonova hudební vize a že Martina z tohoto duelu vychází „jen“ jako zpěvačka, byť výtečná.

Z mé dosavadní zkušenosti chce Forlorn především čas a dostatečný klid na poslech, pak se otevře. Skladby jako Rubicon můžou docela dobře fungovat jako mírně zneklidňující kulisa, ale teprve při soustředěném poslechu dopadnou na posluchače plnou vahou. Teprve tehdy vyrostou do zajímavosti a vnitřní síly, která se zde nebuduje laciností a nevede k ní přímá cesta. V žádném případě netvrdím, že stojíme před milníkem, ani že vstřebat desku je záležitost na jedno odpoledne. Je s ní docela práce a ne všechno nakonec musí být každému po chuti. Ale možná to mě na ní baví nejvíc.

Kapela: The Answer Lies In The Black Void

Album: Forlorn

Styl: doom metal

Vydáno: 09/2021

Země: mezinárodní

Vydavatel: Burning World Records

Odkazy: bandcamp / facebook

Sestava:

Martina Veronika Horváth - zpěv

Jason Köhnen - nástroje