Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

// Ruadek

 

Top alba

Antimatter - Black Market Enlightenment  //  recenze vč. ochutnávky

 

Neskutečně silná rocková deska od člověka, jehož tvorba mne doživotně uhranula.

 

Rivers Of Nihil - Where Owls  //  recenze vč. ochutnávky

 

Palba s duší, zahraná naprosto s přehledem a velká naděje do budoucna.

 

Thy Catafalque - Geometria  //  recenze vč. ochutnávky

Nadále vysoká laťka, tentokrát ovšem už na hranici srovnání se staršími deskami, což je velmi dobře.

 

Amorphis - Queen Of Time  //  recenze vč. ochutnávky

 

Další moje velká srdeční záležitost tentokrát s nejlepším materiálem, jakého se snad fanoušek ještě mohl dočkat. Po tolika letech fungování je tohle až neuvěřitelné.

 

Between The Buried And Me - Automata I + II  //  recenze vč. ochutnávky

 

Dali mi tečku mezi oči až s touto dvojdeskou, vždy jsem nějak záhadně odolával. Tohle je nevídaná síla, technicky bravurní a skladatelsky odvážné a vyspělé.

 

Night Verses - From the Gallery of Sleep  //  ochutnávka

Měl jsem tu čest poznat až s touto deskou a zírám jako puk. Tolik energie a inovátorství do rockové / metalové muziky v čistě instrumentální formě tu už dlouho nebylo.

 

Rival Consoles - Persona  //  ochutnávka

 

Projekt, který možná dosáhl svého zenitu. Velice temná odnož elektronické tváře Rival Consoles, která nadále zůstává tepající a elegantní.

 

Shining - X - Varg Utan Flock  //  ochutnávka

 

Geniální Švédové, kterým opět vyšlo dostat mě přesně tam, kam se jim zachtělo.

 

Crone - Godspeed  //  ochutnávka

Aeon Sable - Aether  //  ochutnávka

Jon Hopkins - Singularity  //  ochutnávka

Ivar Bjørnson & Einar Selvik - Hugsjá  //  recenze vč. ochutnávky

Submotion Orchestra - Kites  //  ochutnávka

Primordial - Exile Amongst the Ruins  //  ochutnávka

Silent Stream of Godless Elegy - Smutnice  //  recenze vč. ochutnávky

Zeal & Ardor - Stranger Fruit  //  recenze vč. ochutnávky

VOLA - Applause Of A Distant Crowd  //  ochutnávka

Moby - Everything Was Beautiful And Nothing Hurt  //  ochutnávka

Poppy Ackroyd - Resolve  //  recenze vč. ochutnávky

Dead Can Dance - Dionysus  //  recenze vč. ochutnávky

Lux Terminus - The Courage to Be  //  ochutnávka

Ulvesang - The Hunt  //  ochutnávka

 

V tomto roce jsem měl tu čest slyšet stovky desek, které mne dokázaly zaujmout a přesvědčit, že kreativní umělci nadále tvoří. Že to na hudební scéně stále tepe a žije a že není od věci, vracet se zpátky ke svým kořenům a oddávat se věcem, které jsem poslouchal kdysi dávno. Takže jsem se zúčastnil Metalfestu a nelitoval, s lehkým úšklebkem na tváři shlédl mnoho kapel, po kterých už vlastně moc nesahám. A tam mi došlo, jak fajn tohle všechno je. Celá tahle komunita a jak je to zároveň pomíjivé. Jak ty legendární kapely už prostě jsou v letech a že už nadešel čas odcházení i těch velkých legend ze scény. Asi mi to došlo při slušně tatíkovských Crematory, že tohle už je prostě jedna z kapel, jednou z mnoha, co už s sebou tahá prcky na šňůru a jednou to vzdá. A že to bude relativně brzy. Mnoho stylů už ve své podobě v jaké začínaly neexistuje, jsou nahrazeny jinými a stále to má v sobě jiskru. Takže: přeji nám všem do tohoto nového roku co nejvíce nejen nových objevů, ale i hodně dobrých desek od matadorů scény, od legend, které možná vydají své úplně poslední desky.

 

Zklamání a negativa roku

A Perfect Circle - Eat The Elephant  //  recenze vč. ochutnávky

Zkrátka to bývala kapela velkých desek, kterou už přestala být. Nerad vidím zbytečný návrat na scénu, ale tohle tomu odpovídá.

 

---

 

// Sarapis

 

Top alba

Antimatter - Black Market Enlightenment  //

Moc hezké depresivum ve stylu anathemovského dráždění smyslů. Četnost dávek neklesá.

 

Convocation - Scars Across  //  recenze vč. ochutnávky

Skvělé překvapení z pramenů funerálních vod. Žánrová špička.

 

Manes - Slow Motion Death Sequence  //

Mít rád Manes je jako dýchat. Loňské nadechnutí mi trvalo trochu déle, ale cesty už jsou volné a labužnicky inhaluji.

 

Them - Manor of the Se7en Gables  //  recenze vč. ochutnávky

Dříve povedená kopie Kinga Diamonda se vzdaluje svému vzoru a to je dobře. Album vtahuje.

 

Thy Catafalque - Geometria  //

Na Geometrii mě baví vše, co slyším i to, co neslyším.

 

 

Hamferđ - Támsins likam  //  ochutnávka

Zpěvný doom nejen pro námořníky. Hamferđ na svém druhém albu spojují tradici žánru s osvěžujícími postupy.

In Vain - Currents  //  recenze vč. ochutnávky

Můj první užší kontakt s touto uznávanou kapelou. A na základě kvalit tohoto alba rozhodně ne poslední. 

Into Eternity - Sirens  //  ochutnávka

Na poslední chvíli proklouzli Kanaďané do mého výběru. Sirens není dokonalé album, ale některé skladby fakt trhají gule.

Slugdge - Esoteric Malacology  //  recenze vč. ochutnávky

Na slimáky bacha, ale Slugdge mají u mě doma dveře dokořán, i na zahrádce. 

Spock’s Beard - Noise Floor  //  ochutnávka

Americká progresivní legenda v posledních letech míří do středu terče a ani tentokrát není o silné skladby nouze, i když pár vycpávek se taky najde.

Yob - Our Raw Heart  //  recenze vč. ochutnávky

Yob se drží svého kopyta a v mnohých situacích se dotýkají nejvyšších pater svého kumštu.  

Alcest, Vampillia 30.9.18, Praha, Futurum  // reportáž

Komplet přehraná Kodama plus pár milých štěků k tomu. A navíc japonští blázni Vampilia jako energií překypující předkrm. V Praze bylo blaze.

Brutal Assault 23  // reportáž

Metalové obžerství, které jako správný hřích stojí za zopakování.

Leprous 13.9.18, Brno, klub Melodka  // reportáž

Narvaná a propocená Melodka svědkem propocených košil norských progresivistů. Přesvědčivá a intenzivní klubovka na prahu podzimní sezony.

Steven Wilson 14.2.18, Vídeň, Planet.tt Bank Austria Halle  // reportáž

Osobní koncertní zážitek roku. Zástupci progové špičky v pamětihodném rozpoložení.

 

---

 

// Sorgh

 

Top alba

Rivers Of Nihil - Where Owls Know My Name  //

 

Úchvatná záležitost, kterou už snad nejde překonat. Tady byli překročeny dimenze představitelnosti a došlo u mě ke kolapsu vědomí.

 

In Vain - Currents  //

Spanilá jízda Norů pokračuje a kupodivu drží laťku stále vysoko. Řekl bych, že jde o druhé nejsilnější album kapely.

 

Thy Catafalque - Geometria  //

Geometria vyniká naprosto specifickou atmosférou, kterou umí jen Tamás. U některých jeho desek jsem se těžko chytal, tady to i přes nezbytné soustředění šlo docela snadno. Majstštyk.

 

Manes - Slow Motion Death Sequence  //

S Manes mám jen dobré zkušenosti. Ať natočili cokoliv, já to s většími či menšími obtížemi vždycky vstřebal. U poslední desky mi to trvalo dýl než obvykle, ale výsledek je stejný. Mrazivá melancholie ke sklonku roku mě stále odrovnává.

 

 

Forgotten Silence - Kras  //  recenze vč. ochutnávky

Už název mě dostal, jsem patriot. A hudba? Procítěná stejně jako chladný dech vápencového chřtánu vyvěrající do teplého, vlhkého, smíšeného lesa. Forgotni umí být tak příjemně jemní. A navíc, hrajou to v rádiu!

Immortal - Northern Chaos Gods  //  recenze vč. ochutnávky

Urrgh, tak bestie se vrátila a sluší jí to. Studená a nehostinná porce blacku, jak ho umí jen oni. Jsou nesmrtelní a kdo nevěří, ať tam běží. Čekají ho šašci počmáraní v super kondici.

A Storm Of Light - Anthroscene  //  recenze vč. ochutnávky

S touhle kapelou moc zkušeností nemám a ani se nechystám pátrat v jejich minulosti, ale tohle album mě jednoduše baví.

Revocation - The Outer Ones  //  recenze vč. ochutnávky

Celkem překvapení, které jsem nečekal, ale během psaní recenze jsem to naposlouchal tak dobře, že poslouchám dosud. Není to vůbec tak jednoduché, jak se na první poslech může zdát.

Alice In Chains - Rainier Fog  //  recenze vč. ochutnávky

Nejde o žádnou bombu, ale tihle borci umí zahrát tak na pohodu, že je nemůžu ignorovat. Tady si musím vypůjčit pár slovo od vinařů - tohle album má plné tělo. Opravdu, ta hudba se dá kousat jak je hutná a nabasovaná. A ty melodie...

 

Zklamání a negativa roku

Ihsahn - Ámr  //  recenze vč. ochutnávky

Tak tady už si seňor sere do zelí. Víc není nutné psát.

A Perfect Circle - Eat The Elephant  //

I když jsem desce dával hodně šancí, touha po ní ve mě s přibývajícími poslechy zvolna umírala. Moc sladké, uondané, scípající.

 

---

 

// Bodin

 

Top alba

 

Alba nejsou seřazená vzestupně. Každé z nich řadím na stejnou úroveň

Evoken - Hypnagogia  //  ochutnávka

Šest let po nadčasovém albu Atra Mors přicházejí pohřební Evoken s další nadčasovou učebnicovou nahrávkou, kterou se o něco více posunuli do více melodičtějších vod. Velice návyková záležitost.  

Manes - Slow Motion Death Sequence  //

Velmi příjemné album na poslech. Manes o trochu přístupnější a uvolněnější.

Primordial - Exile Amongst the Ruins  //

Primordial stále výpravní a melodičtí tak jak je známe. Není potřeba cokoliv měnit. Tentokrát ale s větším citem skladby rozvíjet a vtáhnout vás do příběhu.

Raison d’être - Alchymeia  // recenze vč. ochutnávky

Letošní album mých dark ambietních oblíbenců mě naplno pohltilo především svou naprosto tajuplnou a dekadentní atmosférou. 

 

Mournful Congregation - The Incubus of Karma  //  recenze vč. ochutnávky

 

Velkolepé album ve svém žánru. Australani vždy věděli jak mě svým pojetím hudby dostat do úzkostlivých stavů.

 

Lychgate - The Contagion in Nine Steps  //  recenze vč. ochutnávky

 

Angličtí Lychgate vždy silně ovlivnění současnou postmodernou, vytvořili album natolik nepřístupné a prapodivné až běda. A to mě na nich baví. Při každém poslechu objevovat a nacházet skrytá hudební zákoutí.

Nervosa - Downfall of Mankind  //  ochutnávka

Divoženky z brazilských pralesů prostě umí. Jejich thrashmetalovou a hlavně upřímnou jízdu je radost poslouchat. V jednoduchosti je také síla.

A Forest of Stars - Grave Mounds and Grave Mistakes  //  recenze vč. ochutnávky

Snad nejvíce ukecaná deska v diskografii AFoS. Ale to vůbec není na škodu, když to zapadá do celkového konceptu. Tihle viktoriáni prostě umí posluchače vtáhnout do svého příběhu.

Convocation - Scars Across  //

Debutové album a hned taková šleha. Pravověrný death/doom té nejvyšší kvality.

Thy Catafalque - Geometria  //

Tamás Kátai je borec. Opět se mu povedlo vytvořit parádní avantgardní dílo nabité skvělou atmosférou a melodiemi.

 

 

In Vain - Currents  //

U mě jednoznačně nejvyspělejší album norských In Vain a taktéž jedno z nejposlouchanějších hudebních děl letošního roku.

Immortal - Northern Chaos Gods  //  recenze vč. ochutnávky

"Noví" Immortal tentokráte s Demonazem jako lídrem vytvořili pravověrnou black metalovou jízdu vracející se zpět do raných časů. A ta jízda mně náramně sedí.

Voivod - The Wake  //  recenze vč. ochutnávky

Progresivní podivíni na své novince prezentují hudbu nezapamatovatelnou a nepřístupnou pro mé sluchové orgány, ale na druhou stranu mě natolik baví, že rád objevuji její skrýtá zákoutí. 

Sleep - The Sciences  //  recenze vč. ochutnávky

Sleep zůstavají na novince stále sví. Proč taky něco měnit, když to vlastně dokonale funguje.

The Crown - Cobra Speed Venom  //  ochutnávka
Nahum - Within Destruction  //  recenze vč. ochutnávky
Carpe Noctem - Vitrun  //  recenze vč. ochutnávky
Dead Can Dance - Dionysus  //
Ivar Bjornson & Einar Selvik -Hugsjá  //  recenze vč. ochutnávky
Esoteric - The Pernicious Enigma (Remaster)  //  ochutnávka
Aeternus - Heathen  //  ochutnávka
Dragonlord - Dominion  //  ochutnávka
Funeral Mist - Hekatomb  //  recenze vč. ochutnávky
Chrome Division - One Last Ride  //  ochutnávka
Lucifer's Child - The Order  //  recenze vč. ochutnávky
Pantheist - Seeking Infinity  //  ochutnávka
Silent Stream of Godless Elegy - Smutnice  //

Zklamání a negativa roku

In the Woods... - Cease the Day  //  recenze vč. ochutnávky
Wardruna - Skald  //  ochutnávka

U těchto dvou alb se nejedná přímo o nějaké zklamání, ale spíše je řadím k těm nepochopeným nahrávkám. In the Woods... určitě nevytvořili špatný materiál, jenže už postrádám z posledních dvou alb typickou psychedeličnost, tak známou z prvotních alb. Kapela se vydala v obměněné sestavě cestou, která mi prostě u jména ITW nesedí, jako bych poslouchal úplně jinou kapelu. Škoda. U Wardruny to je těžké. Jejich instrumentální album mě nechává naprosto chladným a Einarův procítěný zpívající monolog s harfičkou zanechává po poslechu nepříjemný stav v podobě bolehlavu (smích). Opravdu nad mé síly dát celé album na jeden poslech. Doufám, že další řadovka už bude opět ve starých kolejích.

 

---

 

// Lomikar

 

Věnovat se v dnešních časech podzemější muzice je výhra a prokletí zároveň. Každý druhý den mi někdo odpálí do ksichtu nový release, čímž mě donutí opět přesunout provinilý pohled na hromadu projektů, jenž stále trpělivě čekají na to, než je proženu mozkem. A protože odmítám slevovat od svých požadavků, co se týče poslechu muziky, zůstávám se svým přehledem zoufale pozadu. I tak se mi do předběžného výběru naducalo nejedno interesantní album, z nichž vybírám jako ta nejzásadnější tři, každé ze zcela jiné hudební krajiny.

 

Grave Upheaval - Grave Upheaval  // ochutnávka

Světový rekord na poli záhrobnictví a album, jež ze sebe prostě nejde jen tak setřást. Naprostá tma, totální bezčasí, radikální odpor k existenci. Nechápu, co se v tý Austrálii děje (viz pak třeba Portal či Tangled Thoughts of Leaving).

 

Black Magick SS - Spectral Ectasy   //  ochutnávka

Pan Hákáč s paní Hákáčovou zase jednou dali malý hákáčky k bábě Hákáčový na hlídání a místo aby šli do háku, lízli si veselej papír a tady to máme. Je úplně jedno řešit, zdali jsou BMSS upřímní náckové nebo ne, koneckonců o těhlech tasmánských čertech (vida, zas Austrálie) nikdo nic neví. Ani jestli je to jeden člověk nebo více. Nicméně tenhle psychedelický skákací hrad mě nepřestává bavit tím překrásným lo-fi zvukem a primitivními klávesami. Čistá radost, jedu dokola.

 

Teahouse Radio - Her Quiet Garden   //  recenze vč. ochutnávky

Tak tak jsem se vysápal z vlhkého hrobu, jen proto, abych se musel pak vymanit zhulenému kruhu lásky vyjetých nacistů. Našel jsem chvilku, kdy se nikdo nedíval a přeskočil starý plaňkový plot do opuštěné zarostlé zahrady s malou dřevěnou chatkou v jejím rohu. Klíče byly pod rohožkou, tak jsem zapálil v kamnech, naplnil dýmku a z pod střechy sledoval déšť, dopadající na neudržované stromy. Odněkud se připlížila velká kočka a začala chytat padající dešťové kapky. Strávili jsme tak celý den, než se začalo šeřit.

 

Jaké jsou pak další věže mého letošníhu hudebního zámku? Nerad bych sloužil potřebám hierarchie, takže pořadí neurčuje. Rozhodně je třeba počítat s tím, co vyfluslo do světa Infernal Coil. Jedna z nejnemilosrdnějších nahrávek roku, kterou rozmotat ještě bude stát hodně energie. A už jen kvůli překrásnému přebalu a bravurnímu logu se bude rozmotávat jednoznačně vinyl. Stejně důkladnou expedici bude vyžadovat bez diskuze i album Geometria od Thy Catafalque, jde už dle prvních poslechů lze obdivovat ten naprostý perfekcionismus a skladatelskou suverenitu. Překvapením roku je pro mě neočekávaně zábavné album The Constellatory Practice od Urfaust. Obzvlášť po tý otřesný nudě, která mu předcházela. Mare svým debutem potvrdili, co jsem od nich očekával a víc je pochválit snad ani nedokážu, zato jestli mě něco opravdu příjemně překvapilo, tak to je poslední album A Storm of Light - Anthroscene a to zejména tím, kolik poloh stihne vystřídat v každém ze songů, nemluvě o kouzelně neposedných bicích. No a EPčka letos zastupuje na vrcholných pozicích rozhodně post-všechno vousáči z Dark Buddha Rising, jejichž zkouřená dunící temnota má jen jedinou chybu a to tu, že trvá příliš krátce. Bůhví, jak by se umístily má další želízka v ohni, jimž jsem nestihl tento rok podívat na zoubek. Na mysli mám zejména kapely Ultha, Tangled Thoughts of Leaving, King Dude, Prodigy, Zeal & Ardor, Atrium Carceri, Ad Hominem, Idles či Reverorum ib Malacht.

 

Vždycky když začíná být v zemi zle, v podzemí se rozpálí kotle, takže pokud při otevření novin jde na člověka tísnivé zoufalství, může se alespoň ukonejšit tím, že se to odrazí na alternativnější hudební sféře, která si z nespokojenosti a útlaku vytváří nové tvary a prostory. Již delší dobu tak lze v Česku vysledovat kvalitativní progres na agresivnější hudební sféře v kapelách typu Drom, Zmar, Nikander, Daerwinn a mnoha dalších. Sice stále česká metalová scéna nedosahuje takových výšin jako například francouzská, belgická či třeba portugalská, ale stoupá rychle, nasraně a se vší upřímností, zejména v kontrastu devadesátkového etosu, jež ze sebe dlouhou nebyla schopná úplně setřepat. Relativně čerstvě se etablující prostory typu pražského Underdogs, Žižkostela či sudetského Soulkostela jsou pro mě momenálními nejvýraznějšími hnízdy, kam si chodit zařádit i hudebně vzdělat.

 

Potěšila tak letošní smršť vynikajících koncertů, z nichž na vrcholný piedestal stavím silnou trojici Furia, Thaw a Au-Dessus, jež v březnu téměž roztřískala smíchovský Underdogs ve všelijakých blackmetalových variacích. Druhé místo musí povinně obsadil listopadový Gary Numan, který ve svých šedesáti letech předvedl naprosto olympijský výkon a lidi vycházeli pak z klubu s vytřeštěnýma očima jak děcka z lunaparku. Třetí místo pak u mě obsazuje dvoučlenný projekt Wreckmeister Harmonies, vystoupivší v klubu FAMU, jež svoje nepředvídatelné koncepční představení doprovodil těžko zkousnutelným experimentálním filmem Act of Seeing with One's Own Eyes, z něhož tak odcházely slabší povahy na bar. Audiovizuální zážitek par excellance. No a to jsem ještě opomenul koncerty Killing Joke, Drab Majesty s Kealan Mikla, návštěvu čtyř zástupců amerických Black Twilight Circle v Underdogs, Chelsea Wolfe, Alcest, Zeal & Ardor, Insect Arc či Godspeed You! Black Emperor. 

 

Dlouhodobě mě u nás pak těší ceny Vinyla, jež mi přijdou jako jediné relevantní zhodnocení hudebního roku v Česku, letos třeba nominacemi kapel Tomáš Palucha a Povodí Ohře, jež jsou výbornými zástupci svého žánru v jeho současné podobě.

 

Co mě tento rok v hudebním světě nasralo? Nic jedinečného, opět debilní žabomyší války mezi něčím jako pravým a levým hudebním spektrem, kde místo toho, aby se obecně fakoval estabilishment či se objevovali hlubiny pohanství a nihilismu, se řeší kdo měl jaký na sobě v roce 1996 za tričko a jestli náhodou nestál na pódiu s někym, kdo vožralej v patnáci zahajloval ve škole na šatnářku. Pravý nácky mlátit, true komouši jsou zase vytrestaní v zásadě už tím, čím jsou, zbytek je hledání buráků v hovně a budování dalších stupidních bublin. Hlavně si to pak všichni řádně vyříkávají se zamračeným smajlíkama na facebooku. Na hlavu. Apropo, co takhle, kdyby si už promotéři přiznali, že FB se pomalu a jistě mění na vesnici kancelářských jupíků a začali se soustředit na distribuci informací o svých koncertech zejména přes svoje stránky a plakáty. Pro ty z nás, kterým sociální sítě přijdou jako výjimečná volovina pro duševní samotáře by moc usnadnilo život, kdybychom nepřicházeli na některé koncerty tak, že nám z nich zavolá kámoš. Dík.

 

Nejsmutnější zprávou ze světa kultury je tak pro mě ukončení činnosti pražské čítárny Unijazz, jež skýtala azyl kdejakým subkulturám od básníků přes folkaře, literáty, ztracené máničky, zmatené studenty humanitních studií až třeba po šachisty. Spolu s koncem kavárny Marathon, bubenečské nádražky a oblaky, jež se smrákají nad nádražkou dejvickou či squatem na Klinice se obávám, že alternativní kultura v Praze má před sebou nelehký boj. Ale zase budeme mít víc kanceláří a cashless farmářských trhů žejo.

 

 

(1. část přehledu najdete zde).