Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 14

Nedělní poslech 14

David23.10.2016
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Holygram a její eponymní EP.

K dnešnímu nedělnímu poslechu zabrousíme vstříc našim západním sousedům, konkrétně do Kolína nad Rýnem, odkud pochází partička Holygram. Je jich pět a dle svých slov balancují kdesi na pomezí industriálního krautrocku a post-punku, prý „music for the lost.“ Vznikli zřejmě „někdy v poslední době“ a svá jména vám raději cpát také nebudou, protože prostě tajemství. Jsme mladí, neuchopitelní a máme modrofialově nasvícenou promofotku ze sklepa plného mlhy, ostatní si musíte dle libosti domyslet, dopátrat, dopředstavit. Tedy alespoň co se suchých faktů a historie týče.

 

Holygram

 

Nicméně skutečně podstatný akt publikování svého prvého počinu pánové nesyslili kdesi doma v pokojíčku a 12. října vypustili do éteru pětiskladbové debutové EP. Silně načichlé druhou deskou Joy Division, pozdějšími New Order nebo Bauhaus… Osmdesátkový synth-pop, new wave, kdy občas do uší praští plasticky prokreslené bicí jak za největší slávy Kroků Františka Janečka. Táhlé syntetizátorové plochy, post-punková uhrančivost, monotónní rytmus, sem tam utopený zvukový záblesk dílny Kraftwerk, hlas z druhého břehu, špetka post-rockově zasněných dálav. Poněkud roztodivná směska, avšak překvapivě funkční. Holygram nepřehání, nedohání sami sebe do koutů absurdity, nesnaží se trumfnout nepřekonatelné. Po celou dobu stojí nohama pevně na zemi a uvěřitelnost pro ně není jen nedosažitelnou fikcí. 

 


Kapela: Holygram
Album: Holygram

Styl: post-punk // new wave
Vydáno: 10/2016
Země: Německo
Vydavatel: vlastní náklad
Odkazy: bandcamp // facebook



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 2.12.17 13:35

já právě mám hudební eklektičnost Echoes rád a to, že zde najdu názory jak Rammstein, tak třeba na Gnaw Their Tongues mě uklidňuje, že nejsem na elitářskym rybníčku sebejmenovaných arbitrů udergroundu, kde všechno, co vyjde na 300 vinylech a kazetách je automaticky huj, zatímco všechno ostatní fuj. Přesně kvůli tomuhle zaprdlýmu, nudnýmu hulákání o tom, co by mělo bejt dobrý a co ne, podle toho jak moc je to metal, mě většina metlošů dost nebaví. Já bych se třeba nechal radši mučit než doposlouchat byť jeden song od Björk, ale jsem rád, že spáry zdejších zavítaj i do podobných Mordorů, ať to nemusim dělat já. Vlastně by mě docela zajímalo, co je teda ta správná muzika, který se věnovat, když jsme se dozvěděli jen o té špatné.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky