Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 16

Nedělní poslech 16

Sarapis6.11.2016
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Crator a její album "The Ones Who Create : The Ones Who Destroy".

Dnešní poslechový tip k nedělní bábovce není ryze undegroundovou záležitostí, jak je v tomto seriálu dosud nepsaným zvykem. Osobnosti, které mají na svědomí zrození stvůry Crator, jsou v kruzích extrémního metalu zavedenými pojmy. Nicméně jejich aktuální dítě jakoby leželo mimo hlavní proud hudebního dění bez snahy využít postavení a respektu svých tvůrců. A tak dnešní Nedělní poslech patří právě jemu.

 

Ústřední postavou Crator je bubeník John Longstreth (Origin, Unmerciful, ex-Gorguts), který to na počátku údajně všechno spískal. Startovní čára kapely se datuje na rok 2012, ale první řádně natočený materiál si potenciální fanoušci mohli poslechnout až o tři roky později, neb vyšel singl The Echo That Conquers Voice - skladba, kterou najdete i na letošním debutu. Ten nevyšel pod žádnou osvědčenou značkou, nýbrž si ho kapela (resp. projekt, jak Longstreth uvádí v rozhovorech) realizovala ve vlastní režii. Slogan "podporujte kapely, podporujte metal!" uvedený na bandcampu kapely tedy platí dvojnásob.

 

Jak už jsem naznačil na začátku, album The Ones Who Create : The Ones Who Destroy má na svědomí solidní sestava zabijáků. Muzikanti z kapel jako Origin, Gorguts či Krallice mají leccos za sebou, ale buďme rádi, že jim to pořád nestačí a chtějí víc. Pikantní (nebo snad logické?) je, že Crator zní tak, jak by se dalo očekávat od výsledku spolupráce osob z vyjmenovaných kapel. Brutální našlapaná hudba s dominantním příklonem k technickému death metalu se zde snoubí s nervní psychedelií a špinavostí neučesaného blacku amerického střihu. Jakkoli by srážka těchto dvou světů mohla znít nesourodě, poslechově jsou Crator důkazem, že s kvalitním materiálem a suverénním přednesem může být i taková nahrávka sympaticky vyvážená. Nutno zmínit, že třešničkou na dortu je mistrovská hra hostujícího baskytaristy Colina Marstona.

 

Mé doporučení směřuje především k příznivcům technicky vyšperkované extrémní hudby, které by nahrávka měla oslovit daleko snáze, než třeba posluchače kooperujících Krallice. I když je přítomnost něčeho "neznámého" citelná, zejména v mnohých umírněných pasážích, instinkt domovských Origin většinou vítězí. Možná platí, že co neprošlo v hlavních kapelách, to je ke slyšení zde, to ale nemění nic na tom, že The Ones Who Create : The Ones Who Destroy za pozornost určitě stojí.

 

 

 

Kapela: Crator

Album: The Ones Who Create : The Ones Who Destroy

Styl: technický death/black

Vydáno: 9/2016

Země: Spojené státy americké

Vydavatel: vydáno vlastním nákladem

Odkazy: bandcamp, facebook

 

Sestava kapely:

John Longstreth - bicí
Jason Keyser - zpěv
Colin Marston - baskytara
Jeff Leifer - kytary



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 30.3.21 12:14

Minulý rok v létě jsem byl na obnovené premiéře filmu, kde byla pak beseda s bratry Cabanovými (jeden představitel Arnošta a druhý choreograf snímku), kde říkali, že důvod, proč film zapadl byl kvůli tomu, že vyšel těsně po revoluci, kdy se najednou sem valily doposud zakázané filmy ze západu a jeho vydání se prostě trefilo do krátké doby, kdy o české snímky nebyl zájem. Kritiky to prý mělo jinak dobré. Sám Vorel byl prý celou Revoluci takovej naštvanej, protože se bál, že po pádu režimu film už nebude aktuální, ale teda představa, že by to vyšlo před převratem mi přijde hodně naivní. Ten znovuobjevený zájem o film připisujou tvůrci někdy k době začátku YouTube, kde se objevil klip k Fajn, fajnový a stal se hroznym hitem, aniž by spousta lidí věděla, odkud to vlastně je a dostali se k tomu tak dodatečně. U mě to myslím takto někdy kolem roku 2006 přesně bylo. Sám Caban říkal, že úplně zapomněl, že v tom filmu hrál než šel někdy kolem roku 2008 vyzvednout dceru z lyžáku a chtěli se s ním vyfotit její spolužačky a on vůbec nevěděl proč. Jinak vzorem pro jeho postavu, jak jsem zjistil teprve nedávno, byl Arnošt Pátek.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Garmfrost / 6.11.16 18:14odpovědět

Taky mi to pěkně sedlo. Technické parádičky jsou proloženy sírou a celé je to výsostně zábavné. Kdo umí, ten umí. :)

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky