Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 17

Nedělní poslech 17

Victimer13.11.2016
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Névoa a její album Re Un.

A šup pěkně pod podlahu, do sklepení! To protože se tentokrát zaměříme na kapelu, které je dobře právě tam. Aby si mohla ve tmě a samotě opakovat svá rituální zaříkávání, opřena o metalovou psychedelii, kapku avantgardy a sludge boření zapšklých blackmetalových představ jak znesvětit svět tam nahoře. Rád bych na tomto místě představil portugalskou kapelu Névoa.


Dva týpky a jejich představu o metalové temnotě. Nestálé, rozplizlé po zdech neosvětlené místnosti, chvíli přemítající nad děsy a chvíli nad vlastní nejednoznačností. Tihle Névoa nejsou kapelou pro každého, ale každý si v nich může najít to svoje. Možná nadšení, možná jiný náhled na věc a možná taky jen opovržení. Jisté je, že produkce této kapely je jedním slovem podivná.

 

// Névoa neznamená v portugalštině nic jiného, než mlhu či opar, což ke kapele náramně sedí. Re Un je druhým albem kapely, ale prvním, které vyšlo pod renomovanými Avantgarde Music //

 

http://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/nevoa%20logo2.jpg


Re Un je albem o čtyřech do sebe pohroužených jednáních, které przní představy o chytlavosti a brzdí byť jen jediný nádech k něčemu podobnému (vyjma třetí skladby Conflict, která mizí pod podlahu hezky od podlahy). Névoa staví svou tmu na psychedelických základech a většinou ji nechají v separaci, neb slunce je věčný a otravný nepřítel. Pronitknutí do jejich příběhu není otázkou několika hodin, to by nevedlo zrovna k povedeným závěrům. Tou jejich tmou je třeba se prokousat a mít při tom nervy ve správném rozpoložení, protože budou nejednou zkoušeny.

 

Jakmile překonáte všechny nástrahy a pasti, čeká vás zajímavý výlet do známého prostředí, které je jen poněkud rozvláčně a zdánlivě nejednotně prezentováno. Neřekl bych, že tahle kapela zrovna boří hranice, ale jejich zvláštní přístup ji činí zajímavou. Poslech desky jako je Re Un může být rázem mile zábavnou kulisou, ale prostředí by mělo být nastaveno poněkud jinak, než na vůni jara a květin z předzahrádky. Je listopad, je zima a tma přichází už odpoledne. Jsme v ideálním čase a pokud rádi zatemňujete, tak i na ideálním místě. A jste-li osoba s krapet zvrácenějším příjmem hudby jako takové, je správné nastavení dokonáno. Je to snadné - zkuste a neprohloupíte.

 


Kapela: Névoa

Album: Re Un
Styl: psychedelic / ritual / sludge / black
Vydáno: 6/2016
Země: Portugalsko
Vydavatel: Avantgarde Music
Odkazy: bandcamp // facebook

Současná sestava kapely:
João Freire - vše možné
Nuno Craveiro - vše možné
Ivo Madeira - baskytara (host)
Miguel Béco - zpěv (host)



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 28.2.20 9:04

Ano, opravdu netrháme rekordy v DR :D. Můj názor je, že extrémní plochost dynamiky je jen z mnoha faktorů, které dělají dojem z nahrávky. A některé fakotry spolu navíc úzce souvisí a jejich efekty se sčítají. Asi jako když přesolíte jídlo, kde jste navíc nahradili gorgonzolu nivou, to se prostě nedá žrát! :D. Stejně tak je komprese a komprese. Například jsem rád, že se libí zvuk bicích. Tam jsme (v mém případě poprvé) požili analogové kompresory už při náběru, čili se bubny jako takové už nekomprimovaly digitálně později. Tahle komprese zní jinak a když potom proběhne na takovém záznamu mastering, který to ještě "trochu narve", zvuk nebude zdaleka tak nepříjemný/nepřirozený, jako když několikrát zkompresíte bubny při míchačce v kompu. Další věc je ohlídat si, aby si nástroje nevadily frekvenčně. Když bude DR 7 na nahrávce, kde nástroje nezní přirozeně (třeba i díky neodborně provedené digitální kompresi) a "vadí" si hned několik stop na stejných středech (kytary, zpěv, snare, etc.), bude to uchu nepříjemné daleko více, než když u DR 5 ty nástroje budou "na svých místech" (frekvenčně). Takže souhlasím z Fastnerem v tom, že loudnes war je jedna kapitola a pak jsou další bešvary, jak zvuk zkazit. A tyhle chyby potom následný extrémní brickwall (DR 3-4) extrémním způsobem umocní. Proto nám koikrát přijdou příjemné stařičké (mnohdy opravdu velmi nekvalitní) undergroundové demonahrávky nahrávky, jelikož nám vysoká DR necpe ty nešvary brutálně do xichtu. Čili how to make the long story short: přirozeně sejmuté nástroje s kompatibilním zvukovým spektrem budou při shodné DR zním v celku 100x lépe, než špatně smíchané nástroje v nevhodných frekvenčních pásmech. Toť můj laický pohled.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky