Článek: Nedělní poslech 18

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 18

Victimer27.11.2016

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Naja Naja a její eponymní album.

Toto setkání bylo dílem čiré náhody, ale zrovna taková jsou ty nejpřekvapivější a které máme více na paměti. Projekt Naja Naja si mezi taková milá překvapení roku 2016 zkrátka řadím. Pokud ale holdujete avantgardní scéně španělského království, asi vás existence tohoto tělesa jen sotva překvapí. Máte to v malíku, jste borci. Většina ostatních, která obyčejně holduje zcela jiným věcem, pak může vzít zavděk tímto krátkým představením.

Za jménem Naja Naja stojí dvojice Castroviejo, Acosta, která se jinak prezentuje v kapelách Malheur nebo Pylar. První se věnuje experimentům na bázi jazzrockové improvizace a druhá podivuhodnosti, která dává na srozuměnou, že jí na doomu metalu není vůbec nic svaté. Obě kapely a oba pány především pak pojí občanská příslušnost k městu Sevilla, a tak nebyl problém dát hlavy dohromady a zkusit zase něco jiného.

Co znamená něco jiného? V této chvíli návrat do osmdesátek, k darkwave a post punkové revoltě, ve které proti sobě křičí novoromantická uhlazenost a nakrklá gotika. I když co to plácám... Naja Naja jsou vlastně pop. Akorát do jiných než běžných rádií. Nebyli by to totiž zrovna tihle dva, kteří mají k podobně jednoznačnému projevu trochu dál než ostatní, aby se z toho všeho nevyklubala podivínská záležitost. Naja Naja zkouší trpělivost rodilých post punkerů a disko loudilů o svůdnou smyslnost. Na jedné straně je následují a vzdávají jim hold, na té druhé si z nich utahují.

Je dobré si jejich debut někam zařadit, a to právě zmíněným směrem, ale i tak v tom všem bude hlodat červíček pochybností, co všechno se na albu děje. Leckomu to přijde přitažené za vlasy a zbytečné, jinému zase zajímavé. Patřím mezi druhou skupinu dobrovolníků, a proto o této kapele píšu. Naja Naja experimentují, vracejí se tam, kde jim bylo dobře kdysi před léty a tyhle vzpomínky promíchávají s tím, jak vidí hudbu dnes. Nejednoznačně, jako fúzi, jako možnost objevování. Dnes možnost objevování (a prznění) pop music.

Kapela: Naja Naja
Album: Naja Naja
Styl: experimental / post punk / pop
Vydáno: 5/2016
Země: Španělsko
Vydavatel: Knockturne Records
Odkazy: bandcamp

Současná sestava kapely:
Xavi Castroviejo: zpěv, texty
Juan G. Acosta: kytary, syntezátory, bicí, perkuse, zpěv

+ hosté

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 2.3.20 9:20

Myslím, že si nerozumíme v jedné věci. My na tom nelpíme - my se tím prostě už nezabýváme, deska vyšla tak, jak vyšla. Když na něčem lpím, znamená to pro mne vyvíjet aktivitu s cílem něco neměnit - resp. já takhle tomu termínu rozumím. V tomto jsme naopak pasívní, což bych lpěním nenazval. TT se vyjádříl ve smyslu, že máme povinnost mastering změnit. Já mu jeho názor neberu, ale nesdílím ho. Já nesleduji ani Abigor, ani TT a ani jeho kredibilitu ohledně zvukových příprav, do diskuse jsem se dostal kvůli něčemu úplně jinému a ten bulvár jsem tam rozhodně neodstartoval já, ale tým jeho nohsledů, kteří na jeho timeline lakují hejty proti nám (Dead s Euronymousem by si to totiž představovali jinak :D ) a na straně druhé mně ti samí lidé píšou do zpráv, jak jsme úžasní, naše hudba je hluboká a nabízejí nám koncerty, proto je mi ta celá komunita k smíchu. Proto musím popravdě odpovědět, že jsme se rozhodně nepoučili z jeho komentáře, ale z článků, které napsal Jirka zde. Informace v nich obsažené jsem se rozhodl využít u aktuální desky, nikoliv však k vrtání se v nahrávkách už vyšlých. A rovnou mohu zde s vysokou mírou jistoty prohlásit, že stejně tak nebudeme měnit mix a mastering aktuálního dvojalba, protože ho někdo třeba shedává moc čistým atd. Jedinou vyjímkou by byla pravděpodobně nějaká hrubá vada lisu, nebo podobná anomálie, ale jinak necháme naše nahrávky beze změn, jako dobovou stopu naší hudební historie. Se všemi klady i nedostatky. Každopádně musím označit za solidní egobooster, koik pozornosti se nám odstává i od lidí, kteří nejsou našimi fanoušky, to je rozhodně milé :D. P.S.: Třeba nový Devourment je z hlediska zvuku a masteringu megaprasečina a jak nejsem zrovna slamová cílovka, v tomhle žánru jsem lepší ( = více stylu padnoucí) produkci neslyšel, nejsem tedy ten druh posluchače, co by dával palec dolů za nízké DR z principu, pořád je pro mne prioritou vlastní pocit z nahrávky.