Článek: Nedělní poslech 20

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 20

Sarapis11.12.2016

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme umělce Michaela Arthura Hollowaye a jeho album "Guilt Noir".

Chcete-li z dnešního vydání Nedělního poslechu vyždímat to nejlepší, běžte si během dne po svých a vraťte se, až bude slunce mizet za kopcem, krajinu spolknou stíny a tma vás vyzve k tanci. Dnešní výlet nemíří do hlubin metalového podzemí, ani do nepohodlných příbytků šílených experimentátorů, dnes přičísneme pešinku atmosférické hudbě mimo metalovou komunitu. Michael Arthur Holloway je skladatel filmové hudby a nahrávka Guilt Noir je jeho debutem.

Pokud se venku setmělo, plamen svíčky rozehrál stínohru a špunt archivního vína vylétl z hnízda, nastal pravý okamžik pro dnešní meditaci. Tvůrce, jemuž se dnes věnujeme, zasvětil svou skladatelskou kariéru filmové hudbě, ale s jeho dílem se mohou nevědomky setkat i hráči počítačových her a pokud se oddáváte poslechu industriálu, možná vám bude povědomý jeho projekt Dead When I Found Her.

Předmětem našeho zájmu dnes ale není jeho hlavní tvůrčí náplň ani jeho industrální dítě, nýbrž jeho debutová nahrávka Guilt Noir, která vás snadno může unést zpět časem i prostorem kamsi do padesátých let a černobílých nálad. Oficiální popis hovoří cosi o tom, že si máme představit soundtrack k seriálu Twin Peaks v atmosféře zakouřené ilegální nálevny v době americké prohibice kolem roku 1950. Stačí si pustit první skladbu a nezbývá než souhlasit, že zmíněná charakteristika nemůže být přesnější. Teskný saxofon životem těžce zkoušeného černošského muzikanta, luskání prstů skrze kouřovou clonu a skelný lesk zažloutlých pohledů se v hudbě odráží poměrně věrně. Ano, jsou to docela klišovité představy, ale podobným obrazům se nedá jen tak snadno ubránit.

Objevení netušených rozměrů hudby od Guilt Noir moc neočekávejte, ale že vám obyčejný večer promění v mimořádnou chvilku, na to vemte jed.

Umělec: Michael Arthur Holloway

Album: Guilt Noir

Styl: doom jazz, noir soundtrack

Vydáno: 1/2016

Země: Spojené státy americké

Vydavatel: vydáno vlastním nákladem

Odkazy: bandcamp, facebook

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Venca Votruba / 12.12.13 10:16

Jirko, perfektní článek! Dodal bych, že vynikající remaster má třeba edice Queenů (tuším, že dva roky stará). Například Sheer Heart Attack zní s novým zvukem opravdu parádně... Úplně nejhorší reedice s novým zvukem, které jsem kdy slyšel, jsou první dvě desky Ozzyho. Neskutečná prasárna :-( Ještě bych dodal k reedicím, že mě úplně nejvíce iritují bonusy. V tomhle je například naprosto zprasená diskografie Deep Purple. Hlavně In Rock je vážně síla... Jako by si vydavatelé neuvědomovali, že původní desky mají svůj smysl, atmosféru, konzistenci, kterou takové přidání skladeb neskutečně narušuje. Také se tedy raději uchyluji k původním vydáním, pokud jsou tedy ještě k mání...