Článek: Nedělní poslech 26

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 26

Victimer22.1.2017

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Fogh Depot a její album "Turmalinturm".

Na chvíli teď zase zapomeňme na tvrdé kapely s ještě tvrdšími výrazy na promo fotografiích a zapomeňme i na jejich nečitelná loga. Dnešní neděli bych rád poslal trochu jiným směrem. Do vod experimentálně elektronických, kterým velí především rozvaha a chuť si hrát. Se smysly, s náladami, s prvky, které jsou právě k dispozici. Je jich víc, ale bát se jich rozhodně nemusíme.

Turmalíny jsou minerály se skelným leskem a nestálým složením. Jsou průsvitné a svým způsobem krásné. Jako turmalín se prezentuje také nové album ruské trojice Fogh Depot, která si libuje v kombinování elektroniky, neoklasické hudby a jazzových postupů. Turmalín je kámen, který lze poměrně snadno připravit a hudba Fogh Depot se zase poměrně snadno snáší. Tváří se jako mnohobarevná, ale dohromady tvoří pevný svazek uklidňujících účinků. Najazzlá moderna, která funguje na bázi easy příjmu, ve které je přítomná melancholická linka vinoucí se celým albem a která nepůsobí nabubřele. Je pokorná a klidně zadumaná.

Turmalinturm je druhým albem souboru a druhým albem spadajícím do povedené partičky kapel srocených pod labelem Denovali Records. Najít se dají zajímavá jména a Fogh Depot mezi taková určitě patří. A pokud stále váháte, poslech novinky by měl všechny pochybnosti vyvrátit. Tihle Moskvané jsou schopní potěšit ucho posluchače nejedním chytlavým momentem, ale zároveň na nich nijak neujíždí, protože vnitřně stejně prahnou po experimentech a skládání po zemi rozsypaných sklíček v jeden krystal.

Turmalinturm je albem, které vyžaduje klid okolí, aby mohlo vyzařovat ten svůj. Věnovat mu pozornost znamená zkoušet tu jeho vlastní. A umí ji udržet, skutečně ano. Na podobné bázi je sice venku několik dalších skvělých nahrávek, pod kterými jsou podepsáni okázalejší interpreti, ale jsou to právě tyhle Nedělní poslechy, které mají nabídnout ty ostatní, o kterých se možná tolik neví, ale jsou dost zruční na to, aby své předchůdce zdatně následovali. Fogh Depot jsou právě takoví. A Turmalinturm je povedeným albem, kde lze nalézt hodně inspirace, ať už je míněna z různých stran. Teď je to jen vás.

Kapela: Fogh Depot

Album: Turmalinturm
Styl: nu jazz / electronica
Vydáno: 10/2016
Země: Rusko
Vydavatel: Denovali Records
Odkazy: facebook // soundcloud

Sestava kapely:

tříčlenná, autorovi článku dobře utajená

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 2.3.20 9:20

Myslím, že si nerozumíme v jedné věci. My na tom nelpíme - my se tím prostě už nezabýváme, deska vyšla tak, jak vyšla. Když na něčem lpím, znamená to pro mne vyvíjet aktivitu s cílem něco neměnit - resp. já takhle tomu termínu rozumím. V tomto jsme naopak pasívní, což bych lpěním nenazval. TT se vyjádříl ve smyslu, že máme povinnost mastering změnit. Já mu jeho názor neberu, ale nesdílím ho. Já nesleduji ani Abigor, ani TT a ani jeho kredibilitu ohledně zvukových příprav, do diskuse jsem se dostal kvůli něčemu úplně jinému a ten bulvár jsem tam rozhodně neodstartoval já, ale tým jeho nohsledů, kteří na jeho timeline lakují hejty proti nám (Dead s Euronymousem by si to totiž představovali jinak :D ) a na straně druhé mně ti samí lidé píšou do zpráv, jak jsme úžasní, naše hudba je hluboká a nabízejí nám koncerty, proto je mi ta celá komunita k smíchu. Proto musím popravdě odpovědět, že jsme se rozhodně nepoučili z jeho komentáře, ale z článků, které napsal Jirka zde. Informace v nich obsažené jsem se rozhodl využít u aktuální desky, nikoliv však k vrtání se v nahrávkách už vyšlých. A rovnou mohu zde s vysokou mírou jistoty prohlásit, že stejně tak nebudeme měnit mix a mastering aktuálního dvojalba, protože ho někdo třeba shedává moc čistým atd. Jedinou vyjímkou by byla pravděpodobně nějaká hrubá vada lisu, nebo podobná anomálie, ale jinak necháme naše nahrávky beze změn, jako dobovou stopu naší hudební historie. Se všemi klady i nedostatky. Každopádně musím označit za solidní egobooster, koik pozornosti se nám odstává i od lidí, kteří nejsou našimi fanoušky, to je rozhodně milé :D. P.S.: Třeba nový Devourment je z hlediska zvuku a masteringu megaprasečina a jak nejsem zrovna slamová cílovka, v tomhle žánru jsem lepší ( = více stylu padnoucí) produkci neslyšel, nejsem tedy ten druh posluchače, co by dával palec dolů za nízké DR z principu, pořád je pro mne prioritou vlastní pocit z nahrávky.