Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 27

Nedělní poslech 27

Garmfrost29.1.2017
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Rosk a její album Miasma.

Dnešní neděli se vydáme do Polska za kapelou Rosk. Je faktem, že od našich severních sousedů se žene jeden klenot za druhým a nemělo by být překvápkem, že i začínající kapela může připravit dokonale vyspělý materiál hned na debutu. O Rosk buď nemá zájem žádné vydavatelství, nebo si pánové rádi dělají práci po svém. Proto si i své první dlouhohrající dítě Miasma, následující po Demo EP, vydali svými vlastními silami.

 

 

Jak už to poslední dobou chodí, ani Rosk nejsou výjimkou a svoji totožnost víceméně tají. Nepoužívají jména ani přezdívky, jen počáteční písmena. Víme, že jsou Varšavy a že hrají atmosférickou podobu post-blacku. Označení metal raději vynechám, protože často kloužou po rockově éterických vlnách. Rovněž bych rád vypíchl zašpiněný zvuk, ve kterém není nutno hledat s lupou. Ostatně není divu, když se Miasma natáčela v Nebula Studio, patřící dalšímu zajímavému úkazu polského post-rocku Tides From Nebula a za mix i master je zodpovědný Piotr Gruenpeter, nebo chcete-li Haldor Grunberg známý svými prácemi pro Blaze of Perdition, Entropia nebo Thaw, ve kterých mimo jiné dělá randál (heh). O osobnostech tvořící Rosk se tedy zřejmě více nedozvíme, ale mluví za ně jejich muzika a to je přece nejdůležitější. Za jejich dílo promlouvá i nádherně atmosférický cover od umělce říkající si Sagby. Na jeho práce určitě mrkněte, stojí to za to. Miasma posouvá k ještě většímu emocionálnímu prožitku než hudba samotná.

 

Rosk

 

Na desce se vypráví o hrůzách černé smrti. Během padesáti minut ve čtyřech kompozicích objevíte kouzlo melancholicky zasněného vzpomínání i hřmotného běsnění. Dočkáte se jak akustických vln, tak razantního black metalu. Čistých zpěvů i screamu. Nejsilněji kapela působí, když se vše spojí v jeden díl. V ten moment mám pocit, že se mi z naléhavosti prožitku zastavil dech. Rosk se rádi inspirují. Vzorů uslyšíte opravdu přehršel, ale sílu podmanivých skladeb opsat nelze. Všemu vládne uvěřitelná bolest s vášní. Je fajn, že členové Rosk (?) mají nástroje v malíčku a nesvazují se hranicí možností. Miasma je teprve začátek, a jestli kapela startuje ve velkém stylu, jsem zvědavý, s čím přijde, až se léty vykrystalizují…


 

Kapela: Rosk

Album: Miasma

Styl: post-metal, ambient, black

Vydáno: 01/2017

Země: Polsko

Vydavatel: vlastní náklad

Odkazy: bandcamp // facebook // metal archives

 

Současná sestava kapely:

K - zpěvy

M - kytary

M - kytary

G – zpěvy, elektronika

M – baskytara, elektronika

M – bicí



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 28.2.20 9:04

Ano, opravdu netrháme rekordy v DR :D. Můj názor je, že extrémní plochost dynamiky je jen z mnoha faktorů, které dělají dojem z nahrávky. A některé fakotry spolu navíc úzce souvisí a jejich efekty se sčítají. Asi jako když přesolíte jídlo, kde jste navíc nahradili gorgonzolu nivou, to se prostě nedá žrát! :D. Stejně tak je komprese a komprese. Například jsem rád, že se libí zvuk bicích. Tam jsme (v mém případě poprvé) požili analogové kompresory už při náběru, čili se bubny jako takové už nekomprimovaly digitálně později. Tahle komprese zní jinak a když potom proběhne na takovém záznamu mastering, který to ještě "trochu narve", zvuk nebude zdaleka tak nepříjemný/nepřirozený, jako když několikrát zkompresíte bubny při míchačce v kompu. Další věc je ohlídat si, aby si nástroje nevadily frekvenčně. Když bude DR 7 na nahrávce, kde nástroje nezní přirozeně (třeba i díky neodborně provedené digitální kompresi) a "vadí" si hned několik stop na stejných středech (kytary, zpěv, snare, etc.), bude to uchu nepříjemné daleko více, než když u DR 5 ty nástroje budou "na svých místech" (frekvenčně). Takže souhlasím z Fastnerem v tom, že loudnes war je jedna kapitola a pak jsou další bešvary, jak zvuk zkazit. A tyhle chyby potom následný extrémní brickwall (DR 3-4) extrémním způsobem umocní. Proto nám koikrát přijdou příjemné stařičké (mnohdy opravdu velmi nekvalitní) undergroundové demonahrávky nahrávky, jelikož nám vysoká DR necpe ty nešvary brutálně do xichtu. Čili how to make the long story short: přirozeně sejmuté nástroje s kompatibilním zvukovým spektrem budou při shodné DR zním v celku 100x lépe, než špatně smíchané nástroje v nevhodných frekvenčních pásmech. Toť můj laický pohled.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Victimer / 9.2.17 20:42odpovědět

Skvělý tip. Halt Polsko, země hudbě zaslíbená.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky