Článek: Nedělní poslech 27

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 27

Garmfrost29.1.2017

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Rosk a její album Miasma.

Dnešní neděli se vydáme do Polska za kapelou Rosk. Je faktem, že od našich severních sousedů se žene jeden klenot za druhým a nemělo by být překvápkem, že i začínající kapela může připravit dokonale vyspělý materiál hned na debutu. O Rosk buď nemá zájem žádné vydavatelství, nebo si pánové rádi dělají práci po svém. Proto si i své první dlouhohrající dítě Miasma, následující po Demo EP, vydali svými vlastními silami.

Jak už to poslední dobou chodí, ani Rosk nejsou výjimkou a svoji totožnost víceméně tají. Nepoužívají jména ani přezdívky, jen počáteční písmena. Víme, že jsou Varšavy a že hrají atmosférickou podobu post-blacku. Označení metal raději vynechám, protože často kloužou po rockově éterických vlnách. Rovněž bych rád vypíchl zašpiněný zvuk, ve kterém není nutno hledat s lupou. Ostatně není divu, když se Miasma natáčela v Nebula Studio, patřící dalšímu zajímavému úkazu polského post-rocku Tides From Nebula a za mix i master je zodpovědný Piotr Gruenpeter, nebo chcete-li Haldor Grunberg známý svými prácemi pro Blaze of Perdition, Entropia nebo Thaw, ve kterých mimo jiné dělá randál (heh). O osobnostech tvořící Rosk se tedy zřejmě více nedozvíme, ale mluví za ně jejich muzika a to je přece nejdůležitější. Za jejich dílo promlouvá i nádherně atmosférický cover od umělce říkající si Sagby. Na jeho práce určitě mrkněte, stojí to za to. Miasma posouvá k ještě většímu emocionálnímu prožitku než hudba samotná.

Rosk

Na desce se vypráví o hrůzách černé smrti. Během padesáti minut ve čtyřech kompozicích objevíte kouzlo melancholicky zasněného vzpomínání i hřmotného běsnění. Dočkáte se jak akustických vln, tak razantního black metalu. Čistých zpěvů i screamu. Nejsilněji kapela působí, když se vše spojí v jeden díl. V ten moment mám pocit, že se mi z naléhavosti prožitku zastavil dech. Rosk se rádi inspirují. Vzorů uslyšíte opravdu přehršel, ale sílu podmanivých skladeb opsat nelze. Všemu vládne uvěřitelná bolest s vášní. Je fajn, že členové Rosk (?) mají nástroje v malíčku a nesvazují se hranicí možností. Miasma je teprve začátek, a jestli kapela startuje ve velkém stylu, jsem zvědavý, s čím přijde, až se léty vykrystalizují…

Kapela: Rosk

Album: Miasma

Styl: post-metal, ambient, black

Vydáno: 01/2017

Země: Polsko

Vydavatel: vlastní náklad

Odkazy: bandcamp // facebook // metal archives

Současná sestava kapely:

K - zpěvy

M - kytary

G – zpěvy, elektronika

M – baskytara, elektronika

M – bicí

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 2.3.20 9:20

Myslím, že si nerozumíme v jedné věci. My na tom nelpíme - my se tím prostě už nezabýváme, deska vyšla tak, jak vyšla. Když na něčem lpím, znamená to pro mne vyvíjet aktivitu s cílem něco neměnit - resp. já takhle tomu termínu rozumím. V tomto jsme naopak pasívní, což bych lpěním nenazval. TT se vyjádříl ve smyslu, že máme povinnost mastering změnit. Já mu jeho názor neberu, ale nesdílím ho. Já nesleduji ani Abigor, ani TT a ani jeho kredibilitu ohledně zvukových příprav, do diskuse jsem se dostal kvůli něčemu úplně jinému a ten bulvár jsem tam rozhodně neodstartoval já, ale tým jeho nohsledů, kteří na jeho timeline lakují hejty proti nám (Dead s Euronymousem by si to totiž představovali jinak :D ) a na straně druhé mně ti samí lidé píšou do zpráv, jak jsme úžasní, naše hudba je hluboká a nabízejí nám koncerty, proto je mi ta celá komunita k smíchu. Proto musím popravdě odpovědět, že jsme se rozhodně nepoučili z jeho komentáře, ale z článků, které napsal Jirka zde. Informace v nich obsažené jsem se rozhodl využít u aktuální desky, nikoliv však k vrtání se v nahrávkách už vyšlých. A rovnou mohu zde s vysokou mírou jistoty prohlásit, že stejně tak nebudeme měnit mix a mastering aktuálního dvojalba, protože ho někdo třeba shedává moc čistým atd. Jedinou vyjímkou by byla pravděpodobně nějaká hrubá vada lisu, nebo podobná anomálie, ale jinak necháme naše nahrávky beze změn, jako dobovou stopu naší hudební historie. Se všemi klady i nedostatky. Každopádně musím označit za solidní egobooster, koik pozornosti se nám odstává i od lidí, kteří nejsou našimi fanoušky, to je rozhodně milé :D. P.S.: Třeba nový Devourment je z hlediska zvuku a masteringu megaprasečina a jak nejsem zrovna slamová cílovka, v tomhle žánru jsem lepší ( = více stylu padnoucí) produkci neslyšel, nejsem tedy ten druh posluchače, co by dával palec dolů za nízké DR z principu, pořád je pro mne prioritou vlastní pocit z nahrávky.