Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 31

Nedělní poslech 31

Victimer5.3.2017
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme projekt Miserist a jeho debutové EP.

Nic pěkného do bytu, tihle Miserist. Je neděle, měl by být klid a pokud možno i mír, člověk by si měl hojit své post večírkovské jizvy na těle i duši a do toho teď tohle. Hlubinná kakofonie, instrumentální experimentování na docela zostra napadeném death metalu, kterým se prolíná všudypřítomná dávka zla, industriální vlákna vedoucí odkudsi z děr sutin a dočkáme se i drone, bude-li ucho dokořán a bude-li vnímat tuhle neveselou společnost. Coby hlukové monstrum nejvíce oplzlých experimentů doporučuji zejména závěrečný song Narikuntu, v něm se Miserist rozpálili do běla. Do industriálního běla.


One man projektů je jako hub po dešti a déšť v tomto případě silně buší do chatrné konstrukce kdysi majestátního komplexu, ze kterého dnes zbyla jen ruina a oči pro pláč. Je ale jen jedním z miliónu, vše pohltila pustina. Ve vzduchu cítím dech smrti, něco co napadlo naši planetu a hodlá zlikvidovat i to, co po dnech apokalypsy zůstalo. A Miserist ztělesňuje posla smrti. Smrti, která se teprve odehraje, a to v časech daleké budoucnosti. Poslech tohoto EPka evokuje pocit, jako když člověk přežije přírodní katastrofu, pak tráví dny schoulen v rozbitých místnostech, kterým chybí čtyři zdi, stabilita a výhled kamkoliv, tedy hlavně do světlé budoucnosti. A po procitnutí si pro něj přijde něco, co zahubí i jej. Říká se, že naděje umírá poslední, ale tady to moc neplatí. Umřela totiž jako první.

 

http://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/miserist%202017.jpg


Podobně laděných projektů reprezentujících zlo v jeho co možná nejděsivější poloze jsou dnes mraky, až se obávám, že nám tu vyrašil další trend. Obskurní mechanismy se protáčí ve svých slizských kobkách, pohlavkují slunce, nezdraví nás dobrý den a jakýkoliv náznak další naděje zadupou do země. Člověk si musí vybrat, jestli má zapotřebí se nutně účasnit všeho (to jistě nemá), ale s Miserist jsem udělal vážně dobře.


Šest skladeb na ploše půlhodinky se více či méně vyhřívá na deathmetalovém základě, aby jej co chvíli vyplísnilo za podanou ruku, vřelé zázemí a naplivalo mu do tváře. Miserist jsou o experimentech se zvukem a prohlubování možností ve jménu děsivě navozené iluze. Nepotřebují k tomu vokál, jen vlastní zvukovou schizofrenii, kterou tahají do šířky a nezdravě rozpínají. Podobnosti? Tak určitě, ale neviděl bych je úplně jako podstatné. Kdo má zájem se setkat tváří v tvář neznámé entitě zaručující brzký odchod na onen svět, má ideální příležitost s tímto EP. Tak prosím...

 


Kapela: Miserist

Album: Miserist (EP)
Styl: experimental death metal
Vydáno: 02/2017
Země: Austrálie
Vydavatel: Krucyator Productions
Odkazy: bandcamp // facebook

Současná sestava kapely:
--



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 28.2.20 9:04

Ano, opravdu netrháme rekordy v DR :D. Můj názor je, že extrémní plochost dynamiky je jen z mnoha faktorů, které dělají dojem z nahrávky. A některé fakotry spolu navíc úzce souvisí a jejich efekty se sčítají. Asi jako když přesolíte jídlo, kde jste navíc nahradili gorgonzolu nivou, to se prostě nedá žrát! :D. Stejně tak je komprese a komprese. Například jsem rád, že se libí zvuk bicích. Tam jsme (v mém případě poprvé) požili analogové kompresory už při náběru, čili se bubny jako takové už nekomprimovaly digitálně později. Tahle komprese zní jinak a když potom proběhne na takovém záznamu mastering, který to ještě "trochu narve", zvuk nebude zdaleka tak nepříjemný/nepřirozený, jako když několikrát zkompresíte bubny při míchačce v kompu. Další věc je ohlídat si, aby si nástroje nevadily frekvenčně. Když bude DR 7 na nahrávce, kde nástroje nezní přirozeně (třeba i díky neodborně provedené digitální kompresi) a "vadí" si hned několik stop na stejných středech (kytary, zpěv, snare, etc.), bude to uchu nepříjemné daleko více, než když u DR 5 ty nástroje budou "na svých místech" (frekvenčně). Takže souhlasím z Fastnerem v tom, že loudnes war je jedna kapitola a pak jsou další bešvary, jak zvuk zkazit. A tyhle chyby potom následný extrémní brickwall (DR 3-4) extrémním způsobem umocní. Proto nám koikrát přijdou příjemné stařičké (mnohdy opravdu velmi nekvalitní) undergroundové demonahrávky nahrávky, jelikož nám vysoká DR necpe ty nešvary brutálně do xichtu. Čili how to make the long story short: přirozeně sejmuté nástroje s kompatibilním zvukovým spektrem budou při shodné DR zním v celku 100x lépe, než špatně smíchané nástroje v nevhodných frekvenčních pásmech. Toť můj laický pohled.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky