Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 34

Nedělní poslech 34

Victimer2.4.2017
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Diĝir Gidim a její debutové album I Thought There Was the Sun Awaiting My Awakening.

Je to sotva pár týdnů, kdy mě zaujala existence tajemného uskupení Diĝir Gidim, ve kterém se snoubí blackmetalový vztek s okultismem a avantgardou. Jaké to pěkné propojení. Ne neobvyklé, ale pokud vezmu v potaz, že jepičí život formace prozatím podléhá jistému druhu mystifikace, jsem už jednou nohou připraven vykročit a s dotyčnými si povyrazit. A pokud je tvorba samotná dostatečně zajímavá, aby se má vycházka neomezila na pouhé jedno nepovedené obtočení se kolem paneláku, je vyhráno a dalšímu venčení tak v podstatě vůbec nic nebrání.


Diĝir Gidim vyloženě nepotřebují, abychom věděli odkud k nám zavítali, a záměrně neuvádí rodnou zemi. Co na tom, důležité to není, já tipuji USA, ale možná se pletu. Otázku geografie ovšem ponechme stranou, vrhněme se raději na tu hudební, neboť ta opravdu stojí za zaznamenání.

 


Duo mystiků nabízí k poslechu album, které tvoří pouhé čtyři kompozice, přičemž ani jedna nejde pod deset minut. Každá prahne po výpravnosti, dramatických vsuvkách, protichůdných harmoniích a důrazném vlivu magie na metalovou oplzlost. Albu dominuje black metal, který ovšem podstupuje zkoušku dospělosti, čili je neustále stavěn před otázku, zda by mu bylo po vůli stát se účastníkem rituálů, které nepatří na světlo tohoto světa, nebo drobných hereckých etud na prknech, které pro změnu znamenají svět. Vokálně se hrdlo vzteká, občas dramaticky pokyne a někdy skutečně zpívá ( např. The Glow Inside the Shell). Každopádně je ukázkově týráno a po přednesu jistě v zákulisí trpí.


Ano, je zde přítomna jistá potrhlost, maskovaná přehrávanost a do tmy šeptané pokyny z budky nápovědy. Je zde i nefalšovaná touha zastřít všechen bzučivý metal povlakem čehosi mimo reál. A daří se to, alespoň dle mě ano. Diĝir Gidim sestrojili velice zajímavou a dechem neobvyklosti poháněnou nahrávku, ke které povedou kroky těch, jenž se rádi brodí po kotníky v bahně nezdvořilosti ke konzumu a naopak sympatiím k rouhavému mysticismu. Takže, jak zní pokyny? Třeba tak, že svícny, kostýmy a zejména pak cit pro filosofování vybroušený k mimicky dokonale servírovanému monologu, se opravdu hodí. Kdo nemá pro podobné koníčky buňky, může zkusit pouhý poslech a sám si vyhodnotit, zda-li to mělo smysl. Mně to smysl dalo a stále dává, což znamená, že se k této podivnosti vracím velice rád.

 

http://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/digir%20gidim1.jpg


Kapela: Diĝir Gidim 

Album: I Thought There Was the Sun Awaiting My Awakening
Styl: avantgarde black metal
Vydáno: 02/2017
Země: --
Vydavatel: Aeternitas Tenebrarum Musicae Fundamentum
Odkazy: bandcamp (label) // facebook

Současná sestava kapely:
Utanapištim Ziusudra - všechny nástroje
Lalartu - zpěv



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Fast-ner / 28.2.20 10:43

Jirko, spíš se nabízelo, že tuhle skutečnost ohledně DR nikdo nezmíní s dostatečným důrazem, i když si to víc než zmínku zaslouží. Hned na začátku jsem napsal, že to beru zkratkovitě a DR není úplně vypovídající hodnota, nicméně pro tohle téma se jeví jako jeden z dostačujících ukazatelů. I jsem předpokládal, že se dostaneme k tomu, že DR6 a DR6 není to samý. To už vysvětlil vlastně Tomáš. Zvukově zprasená nahrávka (je mnoho způsobů, jak toho docílit) s DR9 může znít hůř než dobrá s DR5, ale to už je trochu jiná debata. Zůstaňme tedy u diskuze o nahrávkách, který jsou kvalitně nahraný, zmixovaný. Třeba Ulcerate, druhý Dead Congregation jsou DR5 a zní to dobře. O to víc ale vlastně zamrzí, když právě u takových nahrávek dojde při masteringu ke zbytečnému stlačení audia (omlouvám se za prohození oříznutí s kompresí v předešlém příspěvku), aby to stále "hrnulo". Cením si kapel jako Horrendous, který se na Idol nebáli a šli na poměrně vysoký DR a za mě to album nejen hraje ale i dýchá. Sunless ke zvuku taky svýho času nepřistoupili špatně jestli se pamatuji. I ti MA, na který jsem odkazoval jsou odvážný počin. Obecně je tedy DR6 prostě stále spíš špatně. V rámci metalu se ale už u kvalitní nahrávky dostáváme k něčemu, co lze poslouchat bez následků na repeat. Čistě subjektivně ten posun u nových CoF kvituji. Mír na poli loudness war bych určitě nevyhlašoval, přinejmenším v rámci další motivace pro další nahrávky, protože se zdá, že tu vůle i prostředky jsou. Tomáši, jak jste dělali ten vinyl? Nějaký speciální master? Zdrojový soubory byly v jakém formátu? Tenkrát ti umyl zadek TT z Abigor ohledně tohohle tématu, tak jsem zvědavej, jestli jste se nějak poučili i v tomhle případě. ;-)

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky