Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 36

Nedělní poslech 36

Sarapis23.4.2017
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Rope Sect a její album "Personae Ingratae".

O kapele Rope Sect se toho ve veřejně dostupných zdrojí moc nedočtete. Trio působící v Německu, to je asi to nejzásadnější a nejspolehlivější zjištění. Jinak spíše jen mlha a spousta prostoru pro domněnky a fantazii. V dnešní době je zkrátka v módě být obestřen neprůhledným závojem tajemna, probouzet v lidech zvědavost a dráždit smysl pro konspirace. Rope Sect jsou dalším takovým úkazem, nicméně pokud netrváte na jménech, fotkách a adresách, může vám to být jedno.


Zařadit žánrově tuto nahrávku nebude úplně jednoduché. V první řadě se jedná o underground, neboť album vychází kromě své neuchopitelné digitální formy jen na kazetě u hyperaktivního labelu Caligari Records (pozor na něj!) v nákladu 200 kusů. Hudebně může posluchač očekávat melancholickou až depresivní náladu s leckdy ironickým vyzněním. Album má nenápadné metalové kořeny, na nichž post punkový odér díky posmutněle apatickému zpěvu, přímočarosti a syrové produkci ochotně udusává hlínu. Kdesi jsem narazil i na přisouzení deathrockové nálepky. No, i tak tomu může někdo říkat. Nejdůležitější však je, že se jedná o chytlavou dvacetiminutovku, které nechybí šťáva ani charisma.

 

Rope Sect se podařilo udržet skladby v jednotné atmosféře a zároveň nenudit. Každá skladba má nějaký svůj stěžejní nápad, melodii, motiv, na němž píseň stojí a nepadá. Ne vše je chytlavé na první dobrou, ale střídmý rozsah nahrávky umožňuje brzký návrat na start. A když přijde na řadu hitovka jako King of the Night, je vymalováno. K našim západním sousedům tedy míří pochvala a k vám nedělní doporučení.

 

 

Kapela: Rope Sect

Album: Personae Ingratae

Styl: death rock/post punk

Vydáno: 04/2017

Země: Německo

Vydavatel: vlastní náklad

Odkazy: bandcamp

 

Sestava kapely:

Inmesher - kytara, bicí, zpěv, baskytara 
Harbinger - baskytara 
Gaarentwynder - kytary

 



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 28.2.20 15:03

Vinylový mastering se dělal jinak, než dříve, na starosti to měl Ondřej Slezák z Rudolfina (na doporučení Kovandy z Propasti). Já si ty všechny technické atributy nepamatuji, jen si například vybavím, že basy do 150Hz se dávaly do mona a několik dalších věcí, které jsme dřívě neznali. Jo, TT z Abigor taky šířil zvěsti, že nám texty na obal překládal google translator, přestože i zmíněný google najde, že je to práce Ankita Sinhy a několik dalších lží. Já TT nedokážu brát vážně, směšnějšího edgelorda, který vždy a všude ví, co by udělal Dead s Euronymousem aby pohledal :D. Ale moje polemika s ním nebyla o tom, jestli je u starších desek mastering dobrý nebo špatný, odborný či amatérský. Řeč byla o tom, jestli ho při dolisech budeme měnit a nebo ne. My považujeme každou nahrávku za dokument doby, ve které vznikla. Ano, dnes bychom mohli udělat jinak mastering. Pak bychom to mohli i lépe smíchat. A možná bychom to mohli znovu a lépe nahrát. My si ale stojíme za tím, že tenkrát jsme to nejlépe uměli takhle a tak to chceme i nechat. Nevylučuji, že na tohle téma někdy názor změníme, ale zatím o tom opravdu neuvažujeme.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky