Článek: Nedělní poslech 39

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 39

Sarapis14.5.2017

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Coldfells a její stejnojmenný debut.

Vousy, zpoza nichž vykukují lidské tváře, to jsou Coldfells. Tři kamarádi z Ohia, uzavření do sebe a milující krajinky v zimním hávu, vytáhli z pytlíku svých rozmanitých hudebních choutek ztěžklou náladu a zadoomanost a skrze eponymní debut přicházejí se solidním návrhem, jak si nechat trochu zpomalit tep.

Historie souboru Coldfells není příliš známá a pravděpodobně ani není dlouhá, nicméně v jeho řadách působí muzikanti, kteří se americkým undergroundem potloukají už pěkných pár let a napříč extrémními styly. “Vševědoucí” bible Metal Archives odhaluje nitky vedoucí k různým DM, BM, sludge a neofolkovým kapelám/projektům, v nichž se ten či onen pán z Coldfells dříve realizoval, až je z toho docela slušný seznam a dilema, jestli to náhodou není důsledek tvůrčí nerozhodnosti nebo naopak vyústění šíře talentu všech zúčastněných. Kvalitu předchozích či souběžných aktivit jsem ale nijak nezkoumal, takže poreferovat bude muset někdo jiný.

Coldfells se rozhodli sebevyjádřit na téma doom metal, kterak se hraje po americku ve zkušebnách kapel jako Pallbearer nebo Cormorant. Je v tom kytarová syrovost, sypačkové naťukávání blackmetalových receptur, melodické refrény s čistými zpěvy a klidné vybrnkávání osamělého dřevorubce na lavičce u jezera. Méně komplexní a vznešené než u prvně jmenovaných, ale stále zajímavé a především díky povedeným zpěvovým linkám i chytlavé.

"Coldfells" je nahrávkou, která představuje spíše příslib věcí příštích, než aby byla trefou do černého hned z první rány. Produkce je spíše průměrná a některým skladbám by neuškodilo ukrojit pár plátku ze stopáže. Ale i tak není určitě od věci toto album nezávazně a nedělně prubnout.

&amp;amp;amp;lt;a href="http://coldfellsdoom.bandcamp.com/album/coldfells-3" data-mce-href="http://coldfellsdoom.bandcamp.com/album/coldfells-3"&amp;amp;amp;gt;Coldfells by Coldfells&amp;amp;amp;lt;/a&amp;amp;amp;gt;

Kapela: Coldfells

Album: Coldfells

Styl: doom metal

Vydáno: 03/2017

Země: Spojené státy americké

Vydavatel: vlastní náklad

Odkazy: bandcamp // facebook

Sestava kapely:

Andrew D'Cagna - baskytara, bicí, zpěv

Jonny Doyle - kytary

Aaron Carey - zpěv, kytary

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 11.1.16 22:19

Já Vám děkuji za vynikající, nadšenou práci a mnoho inspirace a to zejména také proto, že jste vzbudili naději že jsou lidi, co hudbu jenom nervou do uší, ale také o ní přemýšlí a jsou otevřeni experimentům. Mno a nehledě na rok vydání, tak moje desítka pro minulý rok: 1 - Mindless Self Indulgence - How I Learned to Stop Giving a Shit and Love Mindless Self Indulgence; hudební ekvivalent South Parku, nekorektní, neuvěřitelně vtipná taškařice s neskutečným drajvem. Od prvního alba Tight jedou první ligu sexuální nevyzrálosti hozenou do rytmů. 2 - Rotting Christ - Kata Toi Daimona Eaytoy; blacková procházka kulturní galerií se soundtrackovou strukturou, kde každý úder má svůj koncepční význam 3 - Sólstafir - Ótta; s přehledem nejvyzrálejší post-blackmetalová deska se kterou snesou srovnání snad jen současní Alcest. Nikdo neumí bezvýchodnou melancholii tak jako tihle 4 - Florence and The Machine - Lungs; barokní pop s neuvěřitelnou škálou aranží (kolik lidí jen zaměstnají na jednom albu) s majitelkou v současnosti nejodvážnějšího hlasu ve svém žánru 5 - Le Tigre - Le Tigre; k debutovému albu mě zejména váže nebezpečné zalíbení v uvřískaném projevu rrriotky Kathleen Hany 6 - WWW - Atomová včela; v českém prostředí bezkonkurenční tah na bránu, který svou znervozňující dravostí znemožňuje poslouchat desku jen napůl 7 - Grave Pleasurers - Dreamcrash; ve své podstatě celkem konzervativní album, které povyšuje nejen Joy Divisionský zvuk, ale hlavně hyperaktivní výbuchy kreativity na kytarovém a bicím poli 8 - Mgla - With Hearts Towards None; už dlouho jsem neslyšel tak surový a současný black, který se namísto přepjaté zlé image orientuje na materializaci blackmetalový melancholie 9 - Gnaw Their Tongues - Eschatological Scatology; holka řiká, že to obdivuje, ale není schopná to poslouchat. Absolutní koncentrace zla a fuck off všemu. Neuvěřitelný výlet do světa tvůrčí svobody. 10 - na závěr dva parádní soundtracky: Fury od Stevena Price a Mad Max od Junkie XL. Oba vykročili se svou prací jinam než je obvyklé a maximálně uspěli.