Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

// Jirka D.

Steven Wilson - The Future Bites (2021)  ochutnávka

Závislost začíná nějak takhle. Pozvolna. Steven Wilson je sám svým vlastním pánem a už jen to je pro mě v této době jistot a sázek na jistotu obrovská výhra. Současně se začínám sžívat s jeho novým zvukem, který je mnohem blíž synth-popu než dřívějšímu prog-rocku. Ale proč ne. V případě Personal Shopper se už závislost rozvinula naplno. Ta deska bude dobrá. Hodně dobrá.

// Sarapis: O novýho Wilsona se vůbec nebojím. Sice jsem se už začal na youtube kanálu ztrácet v tom, co je jenom B singl, přebytek a co má být na desce, ale vlastně k čemukoli jsem v souvislosti s The Future Bites přišel do styku, to mě chytlo pevně. A po prvním náslechu desky to vidím nadějně i s ní. 

Front Line Assembly -  Mechanical Soul (2021)  ochutnávka

Zatím nenápadná věc. Ale dobrá, cítím to (jak se říká) v kostech. Má zvláštní temnou auru, hodně se toho děje pod povrchem a to mě baví. Její záludnost. Jak netlačí na pilu. Ale jde naprosto najisto za svým. Barbarians je song jako blázen, ten miluju. 

Katla. -  Allt þetta Helvítis Myrkur (2020)  ochutnávka

Síla. Občas trochu roztáhlá, ale pořád síla. Ubránit se srovnání s posledními Sólstafir z mého pohledu nejde a oproti té nudě je tohle neuvěřitelně živelná nahrávka. Dostává se pod kůži a je u ní zima. 

Asphyx - Necroceros  (2021)  ochutnávka

Veteráni Asphyx jsou zpět a jejich hnusné řemeslo je přesně to, co lze od nich čekat. Žádné překvapení, žádné nepřístojnosti, žádný problém. Nevadí mi to, desku si dokážu užít tak, jak je, protože mi přijde dobrá.. Nebude to láska na celý život, ale stačí mi to. 

Nervosa - Perpetual Chaos (2021)  ochutnávka

Do ukázky jsem schválně dal song Under Ruins a zeptám se, jestli vám to náhodou v úvodu nepřipadá jako vykostěná a zjednodušená Sepultura? Kolem téhle kapely (myšleno Nervosa) je docela rozruch a po pravdě v tom vidím úplně jiné důvody než ty hudební. Docela dobře si pamatuju, jaký hype byl svého času kolem podobné kapely Kittie. Při zpětném pohledu hrozná blbost. A Nervosa je to samé v bledě modrém. 

// Victimer

Martin Gore - The Third Chimpanzee EP (2021)  ochutnávka

Autor drtivé většiny písní Depeche Mode v době covidové nelenil a z každodenní návštěvy studia je pořád cítit radost z toho jak tvarovat zvuky, nechat je chátrat i o ně pečovat. The Third Chimpanzee je pět instrumentálních skladeb chrastící elektroniky, která je nepřístupná jen chvíli. EP funguje jako směs experimentů a atmosférických ploch přesně v tom módu, kde se Martin poslední roky cítí nejlépe. V minimalistickém přístupu, který co chvíli umí rozeznít svou euforii.

Frontline Assembly - Mechanical Soul (2021)  ochutnávka

Nové album veteránů elektro scény je povinnost si nechat diktovat. Zatím se chovám trochu neuctivě a mírně jsem je upozadil před hromadícím se undergroundovějším materiálem. První poslechy ale ničím nezklamaly. Pořádky se nemění a FLA jen podle potřeby korigují co umí nejlépe. Být intenzivním i profesorsky přesným mechanismem. Pravý čas Mechanical Soul ale teprve přijde..

Dive - Where Do We Go From Here? (2020)  ochutnávka

To čas Dive přišel už zkraje ledna. Dirk Ivens, belgická ikona EBM a její nová deska, pod jejímž soundem je podepsán Jan Dewulf z Diskonnekted. Novinka Dive vyšla před Vánoci a pro fans tvrdé elektroniky to byl ten pravý Ježíšek. O jeho svátečním procitnutí mi řekl Mortum z Human Vault. A já po tom hned šel. Where Do We Go From Here? je rytmická bestie, rozpínající se a bodající své světelné kužely přímo do očí. Skvěle opečovaná klasika. Temná, plazící se po podlaze, i taneční. Vkrádající se do mysli.

Aethyrick - Apotheosis (2021)  ochutnávka

K atmosférickým rarachům Aethyrick jsem přičichl u loňské desky Gnosis, ale nedalo by se říct, že jsem ji nějak významně studoval. Spíš vyzkoušel a ona zanechala svoje stopy. Jméno zůstalo v paměti a dnes je příležitost se posunout dál s novinkou Apotheosis. Když už tady mluvíme o Aethyrick, já si moc dobře pamatuji na jejich krajany a stylové předchůdce Thy Serpent. Na alba alba jako Forests of Witchery a Christcrusher. Aethyrick jsou jim blízko svou melodičností a schopností to peklo ohýbat směrem nahoru.

The Ruins Of Beverast - The Thule Grimoires (2021)  ochutnávka

Tady není o čem. The Ruins Of Beverast mi dávají od prvních poslechů opět zabrat, jejich zlostná epika je dnes víc melodická a možná i víc krotká, ale tohle všechno ještě musím prohlédnout a být si jistý. Zatím si myslím, že po albu Exuvia se zrodil jeho citlivější a méně šamanský následovník. Jakoukoliv polohou The Ruins Of Beverast se musím prodrat tak důkladně, jak to jen půjde. Vždycky je to velká událost.

Yoth Iria - As The Flames Withers (2021)  ochutnávka

Do Řecka poslední dobou létám rád, alespoň hudebně. Yoth Iria jako projekt person účinkujících v těch nejnesvatějších symbolech řecké scény - v kapelách Thou Art Lord, Rotting Christ a Necromantia - funguje jako ta nejvybranější společnost. Yoth Iria jsou příjemně epičtí, stojící na starých základech, ale přitom se zajímavě probarveným soundem. Je to v tom kus nadhledu a dar ty staré základy posunout zas kousek dál. 

Biosphere - Angel's Flight (2021)  ochutnávka

Geir Jenssen a elektronika Biosphere, to je srdcovka. Nové album Angel's Flight v sobě odráží spojení elektroniky a klasické hudby, kde je třeba hledat odkaz na Beethovenův Smyčcový kvartet 14. Dva přístupy, jedno prolnutí, jedna deska. Zase to bude silné, emoční a trvanlivé.

// Bhut

Akhlys - Melinoë (2020)  naše recenze vč. ochutnávky

Zpětně škrtám resty loňského roku a mrzí mě, že jsem třeba zrovna tohle neslyšel dříve. Zaručeně bych to zařadil do bilance. Tohle má vážně skvělou atmosféru a báječně mi to sedí.

// Lomikar: Já mám prostě na tom Debemur Morti zvuku fakt šílenou závislost!

// Sarapis: Musím přiznat, že wow efekt z prvních poslechů postupně spadl do hodnot “ok, je to dobrý”. Těch 70 %, co tomu přisoudil Sorgh, docela sedí. Za mě třičtvrtě.

Panzerfaust - The Suns Of Perdition - Chapter II: Render Unto Eden (2020)  ochutnávka

Díky našemu čtenáři jménem Kruppe, jsem objevil jeden z deseti Panzerfaustů. Právě ten název je věc, která mě spolehlivě odrazovala. Nicméně chyba, velká chyba! Tahle deska je totiž skvělá. Výtečně pracuje s gradací a hlavně vokály jsou zde naprosto perfektní. Trochu mi to připomnělo poslední počiny Entropia nebo Mord’A’Stigmata, což byly i desky, které jsem řadil ve svých ročnících dost vysoko. Takže Panzerfaust u mě velmi dobře zabodovali a já jen děkuji našemu věrnému fanouškovi. 

// Lomikar: Fantastická fošna s velmi povědomým zvukem. Zkrátka, když si chceš poslechnout Mglu, ale máš s nima politickej problém, pustíš si… ehm Panzerfaust.

Beherit - Bardo Exist (2020)  ochutnávka

To, že Nuclear Holocausto Vengeance rád i ambient asi není potřeba letitému sledovateli Beherit vysvětlovat. Však diskografie téhle kapely je natolik pestrá, že by se jeden až lekl. Nicméně mnoho let uteklo od poslední výtečné nahrávky Engram, aby se mistr opět uchýlil k dark ambientu, který mu sluší. Aktuální poloha je hodně podobná tuzemské formaci Tábor Radosti. Takže jde o kvalitu, jak jinak. 

// Victimer: Taky jsem se nechal zlákat, ale zas tak moc mě to nechytlo. Vrátím se později, I promise.

Void Paradigm - Ultime Pulsation | Demain Brûle (2020)  ochutnávka

Kdysi jsem dostal debut téhle kapely od Martina Čecha jako dárek k objednávce a protože mi to nepřišlo úplně marný - zaarchivoval jsem. Po letech vyplul další zásek téhle bandy z Francie a opět jde o poměrně avantgardní kousek. Tahle dvou skladbová nahrávka (ano, každý song čítá kolem 19minut) má něco do sebe. Jsou tam zajímavé pasáže a razantní linky. Docela mě to baví. 

Amon - Shemhamforash (1995)  ochutnávka

Po dlouhé době lovení jsem konečně sehnal album na LP. Je to sice jednoalbová kapela, ale tenhle zásek je natolik masivní, že nelze než čistě chválit. Takový trochu Archgoatovský black, který vždycky zprasí náladu do patřičných odstínů. Vřele doporučuji. 

// Garmfrost

Yoth Iria - As The Flame Withers (2021)  ochutnávka

Yoth Iria se za tu chvilku, co jsou na světě, věru pilně činí. Debutové EP Under His Sway i split s Kawir byly přes veškerou podmanivost pouhou předehrou pro dlouhohrající prvotinu As The Flame Withers. Krásně v ní souzní staroba, old school, chcete-li, s mladistvou vášní a radostí. Borci, co desku nahráli, absolutně přesně ví, jak čeho dosáhnout a přitom svých schopností nezneužít. Kdyby už nic dalšího tento rok nevyšlo, nevadí. Jsem nad míru spokojený.

Shores of Null - Beyond The Shores (On Death And Dying) (2020)  naše recenze vč. ochutnávky

Ruadkova recenze mně dokonale navnadila. Devadesátkový gothic doom miluju. Proč tedy nezkusit něco nového. Shores of Null nejsou pouhými epigony. Nejsou kopírači a vyžírky, co sají cizí mléko. Nepřináší sice nic nového, ale svému umění rozumí, jde jim od srdce. Starý styl rozvíjí svojí melodikou, osobitým přístupem a v neposlední řadě skvělými hráčskými i pěveckými výkony. Jakmile jsem okusil starší desky tohoto italského souboru, věděl jsem, že to nebude pouze láska na jednu noc. Bude to na dýl…

// Victimer: Konec roku ve znamení tohoto povedeného smutečního průvodu byl dobře trávený čas. Opakuji se, ale takto kvalitní gothic - doom jsem v posledních letech neslyšel. Doomky žalky a klobouček!

Katla. - Allt þetta helvítis myrkur (2020)  ochutnávka

Ke Katla. jsem si cestu nakonec našel. Více se rozepíšu v recenzi. Jen prozradím, že mě tohle islandské bolestné peklo dostává do kolen. Dobrý to je!

// Lomikar: Do roka jim budou dělat Sólstafir předkapelu vám poudám.

// Jirka D.: Souhlas, je to dobrý!

Totalitarian - Kulturkampf / Los Von Rom (EP) (2020)  ochutnávka

Totalitarian se rovněž věnuji v recenzi. O Kulturkampf/Los Von Rom mohu s klidným svědomím říct, že se podle mě jedná o vrchol dosavadní tvorby kapely. Dvě skladby a tolik muziky. Zrají jako víno.

Wardruna - Kvitravn (2021)  ochutnávka

Umístil jsem nové album Wardruny na závěr, nicméně by klidně mohlo být na prvním místě. Poslech Kvitravn je pohlazením, radostí a neskutečným zážitkem. Album tepe, vlní se a vybuchuje v extázi.

Nádherných desek mi dělalo společníky mnohem víc. Výsostné místo zaujala novinka nizozemských Asphyx Necroceros, Canvas of a New Dawn islandského avantgardně blackového projektu Ekdikēsis, o kterém toho moc nevím. Jen že mě baví. Vtipnou (a nebo vlastně ani ne) se jeví Leviathan od Therion. Ta kapela byla kdysi tak mocná… S mírným zpožděním se ke mě dostala peckoidní blackened metalová horda Conquest Icon a jejich grandiózní album Empire of the Worm. 

// Ruadek

Bütcher - 666 Goats Carry My Chariot  (2020)  ochutnávka

Prasácky drzá retro záležitost pojící do sebe thrash a speed s takovou vervou, až kozy létají vzduchem. Opožděně si tuhle mega pecku užívám a připadá mi, že jsem se propadl někam do devadesátek a vůbec mě to n.e.s.e.r.e. Více doufám v recenzi, pokud mě tohle dříve nezabije.

// Sarapis: Je to lahoda, pomlaskávám si.

Frontline Assembly - Mechanical Soul (2021)  ochutnávka

FLA překvapivě vůbec nenavazují na experimentální desku Wake Up the Coma, která mi vlastně až tak moc nesedla. Tohle je někde napůl v tvrdších dobách jejich EBM a zároveň v druhé polovině desky tam, kde se nachází v poslední dekádě. Stále vysoký komfort.

Gone Is Gone - If Everything Happens For A Reason...Then Nothing Really Matters At All (2020)  ochutnávka

Strašně nabušená věc na pomezí industriálu a rocku. A jména okolo Gone Is Gone mluví za vše, jsou to lidé z Mastodon, Queens of the Stone Age, At the Drive-In a Killer Be Killed. 

Hidden Orchestra - Creaks, game soundtrack (2020)  ochutnávka

Herní soundtrack na jedné z nejlepších desek minulého roku. Nu-jazzový projekt Hidden Orchestra (v počtu jednoho muže) a opět pecka, jako doprovod této jinak neskutečně originální hry funguje výborně. Recenze bude tento měsíc.

Killer Be Killed - 2020 - Reluctant Hero (2020)  ochutnávka

Hele přijde mi to i podruhé stále jako výborná groove mašina, co nestojí na jménech, ale prostě na tom, že to šlape a funguje. Fakt mě to zase baví. 

// Sarapis

Manes - Young Skeleton (single) 2020  ochutnávka

Že se ve zlato promění vše, na co Manes sáhnou, to už ví každý, kdo aspoň trochu přičichne k metalovému experimentování. Dvojice skladeb na titulu Young Skeleton je spíš taková zlatá špona, jednohubka, po které se na míse zapráší a hladové pohledy zůstanou. Děkuji, prosím přidat.

Pestilence - Testimony Of The Ancients (1991)  ochutnávka

V uplynulých dnech jsem upadl do osidel minulosti a stáčel alba, která už patří mezi klasiky. Testimony of the Ancients je krásný archivní kousek, Pestilence byli úžasně předčasně vyspělí a zdatní ve všech aspektech tehdy extrémního metalu, který vymetal kouty a hledal něco neokoukaného. Pestilence to našli mockrát…

Morbid Angel - Domination (1995)  ochutnávka

O pár let později se vytasili Morbid Angel s monolitem Domination, což byla na dlouho poslední deska s Mr. Vincentem, neboť pak bylo veselo se Stevem Tuckerem. Domination je parádně divné, netradiční, přitom extrémní a řemeslo neurazí. Je málo death metalu, který se mi vypálí do hlavy tak, že si mimoděk pobrukuji některé výňatky. Album Domination patří mezi těch pár vyvolených a zůstanou tam nadosmrti (myslím té mé).

// Sorgh

Centinex - Death In Pieces (2020)  naše recenze vč. ochutnávky

Konečně jsem se k tomu dostal a musím říct, že je to lepší než jsem čekal. Ten pověstný švédský zvuk tak akorát, není to jen rachtající kolovrat, ale zajímavá a členitá deska.

Dodheimsgard - A Umbra Omega (2015)  naše recenze vč. ochutnávky

Che, úchylárna jakou jsem si dlouho odepíral. DHG už moc často nedávám, ale občas to prostě přijde a musím mít tuhle změť blackmetalové rychlosti, avantgardních přechodů do šapitó a zevlování u pouličního hráče na ságo.

// Bhut: Taky jsem to musel projet, tahle deska neomrzí. Člověk netuší jakým směrem se bude za pár vteřin uhánět. Skvost!

// Victimer: Jsem se dlouho nechytal, až jsem nasedl a pak už nešlo vyskočit. A Umbra Omega zanechala trvalé následky, i když to chce víc pochopení.

My Dying Bride - The Light At The End Of The World (1999)  ochutnávka

Vynikající, už letitá nahrávka. Pamatuju si, když vyšla. To jsem ji sjížděl skoro pořád. A vůbec MDB mě tehdy strašně bavili.

// Victimer: U mě určitě nejoblíbenější po sobě jdoucí dvojice MDB alb. Vlastně asi obě mám na prvních dvou místech, když si prolítnu diskografii Nevěsty tam i zpět. Progresivní a experimentální Procenta a pak dřevní a choré Světlo na konci světa. Těžko odolat, parádní období.

// Sarapis: I pro mě je tenhle konec světa jako stvořený. Těžko vybírat to nejlepší od MDB, ale je fakt, že období 1997-2004 (ano, já to vidím dokonce na 4 alba) nemá jedinou chybičku.

// Jirka D.: Pro mě ne tak oblíbená jako jiné věci (třeba The Dreadful Hours), ale mám ji rád. 

Rainbow - Ritchie Blackmore's Rainbow (1975)  ochutnávka

Moje stará láska, tenhle hardrock. Na to není co říct, mistrovství jak skladatelské tak hráčské.

// Lomikar

Agnes Obel - Myopia (2020)  naše recenze vč. ochutnávky

Tiché, zdánlivě útěšné, ale v jemných záchvěvech znervózňující klávesové kolébání připomínající usínání po předlouhém dni, kdy nemáte stoprocentní jistotu, že se ještě probudíte, ale nedokážete sami sebe přesvědčit zdali vám to vadí. U Lomikarů deska rozpoutala debatu o důležitosti přístupu k hudbě nikoli jako k platformě pro vlastní projektování, nýbrž jako možnosti pokorně přijmout plně autorovy způsoby vyprávění a vnímání a podvolit se jim. 

Khôrada - Salt (2018)  naše recenze vč. ochutnávky

Velmi nesnadno uchopitelná hudební výprava, kde opravdu málokdy uhodnete, co se schovává za rohem. I po mnoha posleších nedokážu ukázat na jeden song či prvek, který by album přiblížil pro ty, kteří si jej nemohou poslechnout celé. Nejblíže tomu snad jsou písně Water Rights či závěrečná gradačka Ossify. Pocitově jsem si místy vzpomněl na Neurosis nebo třeba starý Sólstafir, ale daleko více album stejně charakterizuje jeho přebal. Stejně tak zvuk alba mě v některých momentech sere tak, jako v jiných baví. Unikátnosti zážitku pak ještě napomáhá, že kapela po tomto jediném albu bohužel zavřela krám.

Sear Bliss - Grand Destiny (2001)  ochutnávka

Z dnešního pohledu se spíše jedná o relikt doby, kde každý, kdo se alespoň maličko metalu kdy věnoval, s tolerancí pěti let odhadne rok vzniku. Ozvláštnění klasických blackmetalových schémat dechovou sekcí dneska působí roztomile až srandovně (viz přiložený track Arx Idolatrie) a celé je to takové otravně přístupné. Vlastně album taky celkem dobře vystihuje ten přebal desky.

// Sarapis: Ser blíž!!!

Amon Tobin - Out from Out Where (2002)  ochutnávka

Pokud, podobně jako mě, vás baví při poslechu rozkládat si songy na jednotlivé stopy a sledovat jak se různě propojují a rozvíjí, tak u tohohle vás čekají fakt chlípný orgie. Tahle deska bude jasně pravidelný průvodce pro cesty ranní zmrzlou Prahou. Pusťte si track Verbal a zkuste během něj ani jednou nekejvnout hlavou.

Ancient Lights - Ancient Lights (2018)  ochutnávka

Album, ukterého mě čeká ještě stále dlouhá cesta, zejména díky jeho úctyhodné stopáži, ale zatím mohu říct, že se mi napojuje na DNA naprosto bezproblémově a nechávám se na něm nadšeně nést. Vím, že obrat o užívání vokálu jako dalšího nástroje je klišé (které jsem navíc obhajoval u své poslední recenze), ale tady je to prostý popis skutečnosti. Milovníci takových Dark Buddha Rising budou vědět, co tady dělat mezi prvními. 

// Symptom

Godspeed You! Black Emperor - Lift Your Skinny Fists Like Antennas To Heaven (2000)  ochutnávka

Uhelný kámen post-rockového hnutí made in Kanada.

Kauan - Aava Tuulen Maa (2009)  ochutnávka

Mix doom-metalu a post-rocku v dokonalé rovnováze.

Keep Of Kalessin - Armada (2006)  ochutnávka

Extrémní metal norského typu virtuózních kvalit.

// Lomikar: Jaj, tohle album bylo svého času fakt velký a titulní song je strašnej sekec! 

Khold - Hundre År Gammal (2008)  naše recenze vč. ochutnávky

Black'n'roll z Osla aneb v jednoduchosti je síla.

Massive Attack - Mezzanine (1998)  ochutnávka

Trip-hopová klasika z Velké Británie.

// Bhut: Vskutku velká deska, vážně. 

// Sorgh: Božská záležitost!