Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 50

Nedělní poslech 50

Garmfrost13.8.2017
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme projekt Gnipahålan jeho EP I blodets kamp...

V našem nedělním seriálu se zaměřujeme na nové, neokoukané věci nebo i protřelé, ale nám doposud ukryté. Projekt Gnipahålan bych na tomhle místě rád představil, byť pro něj platí, že se nejedná o žádné nováčky, ale černé vlky (černého vlka) notoricky známé milovníkům švédské blackové scény. Kdo by také nezakopl např. o klenoty Bekëth Nexëhmü, Azelisassath, Mystik, Trolldom nebo Urkaos? Co mají všechny společného s Gnipahålan kromě vysoké kvality a jedinečnosti? Pojítkem je osoba, říkající si mimo jiné Swartadauþuz.

 

Gnipahålan, stejně jako většina zmíněných, nepůsobí na scéně příliš dlouho, ale o to zásadnější je jeho přínos. Do srdce mě obzvlášť zasáhlo EP I blodets kamp… To i přes minimální stopáž dokáže řádně pocuchat emoce všem nočním tulákům. Dílo obsahuje pouze dvě skladby a trvá zhruba dvanáct minut. Jakmile deska skončí, pouštím si ji znovu a pak zase…Tohle je black metal! Má krutou krásu v mrazivém soundu vyrytou krvavými písmeny. I s ohledem na starší dema je vidět, jak roste schopnost Gnipahålan napsat a zahrát autenticky černé písně plné majestátnosti s rostoucí atmosférou.

 

gnipahalan

 

Název Gnipahålan v překladu znamená jeskyně Gnipa, před kterou byl uvázán pes Garm, který se pak utrhl a bojoval s Tým. Ano, řeč je o Ragnaröku. A přesně tak zuřivě, chladně a přitom atmosféricky zle zní hudební kouzla řečeného projektu. Swartadauþuz umí čarovat brutálně i melodicky. Má rád i ambient a zajímavé rytmy. Základem jsou kytary. Jedna přes druhou si lahodící i odporující. Basovka pak hraje vlastní roli. Chvíli si jede sólově, pak se slušně zařadí… Bicí umí svištět světelnou rychlostí i vyťukávat do melodií v pomalém tempu. Zvuk je řádně špinavý, ale rozhodně ne nečitelný. Mluvím pouze o panu S., ale ten se čas od času obklopí zručnými muzikanty, dodávajícími pak celku další rozměr. Chtělo by se říct, že Gnipahålan je projektem demovým, ale letošní nadílka vyšla jako EP, tak uvidíme, co nám přinese budoucnost. Já děkuji kamarádům, co mi podsouvají podobné laskominky obohacující mé hudební rozvětvování.


Kapela: Gnipahålan

Album: I blodets kamp...

Styl: black metal

Vydáno: 2/2017

Země: Švédsko

Vydavatel: Mysticism Productions (Digital) / Purity Through Fire (7" vinyl)

Odkazy: bandcamp

 

Současná sestava kapely:

Swartadauþuz – kytary, baskytara, klávesy

Hosté:

Inīquus - zpěvy

Bile - bicí



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 28.2.20 9:04

Ano, opravdu netrháme rekordy v DR :D. Můj názor je, že extrémní plochost dynamiky je jen z mnoha faktorů, které dělají dojem z nahrávky. A některé fakotry spolu navíc úzce souvisí a jejich efekty se sčítají. Asi jako když přesolíte jídlo, kde jste navíc nahradili gorgonzolu nivou, to se prostě nedá žrát! :D. Stejně tak je komprese a komprese. Například jsem rád, že se libí zvuk bicích. Tam jsme (v mém případě poprvé) požili analogové kompresory už při náběru, čili se bubny jako takové už nekomprimovaly digitálně později. Tahle komprese zní jinak a když potom proběhne na takovém záznamu mastering, který to ještě "trochu narve", zvuk nebude zdaleka tak nepříjemný/nepřirozený, jako když několikrát zkompresíte bubny při míchačce v kompu. Další věc je ohlídat si, aby si nástroje nevadily frekvenčně. Když bude DR 7 na nahrávce, kde nástroje nezní přirozeně (třeba i díky neodborně provedené digitální kompresi) a "vadí" si hned několik stop na stejných středech (kytary, zpěv, snare, etc.), bude to uchu nepříjemné daleko více, než když u DR 5 ty nástroje budou "na svých místech" (frekvenčně). Takže souhlasím z Fastnerem v tom, že loudnes war je jedna kapitola a pak jsou další bešvary, jak zvuk zkazit. A tyhle chyby potom následný extrémní brickwall (DR 3-4) extrémním způsobem umocní. Proto nám koikrát přijdou příjemné stařičké (mnohdy opravdu velmi nekvalitní) undergroundové demonahrávky nahrávky, jelikož nám vysoká DR necpe ty nešvary brutálně do xichtu. Čili how to make the long story short: přirozeně sejmuté nástroje s kompatibilním zvukovým spektrem budou při shodné DR zním v celku 100x lépe, než špatně smíchané nástroje v nevhodných frekvenčních pásmech. Toť můj laický pohled.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Dagon / 22.8.17 13:46odpovědět

1000% súhlas. Najväčšie klenoty sú ukryté hlboko pod povrchom a väčšina "fans" sa o nich nikdy nedozvie. Toto EP zabíja. Teším sa na full-lenght "Folkstorm"

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky