Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Kaple číslo třicet značí jediné - další retrospektivní sonda do záhybů black metalu a výraznějších záseků, které se v něm podařilo několika odvážným dřevorubcům vytesat. Prapůvodně jsem v tomto díle chtěl poukazovat na krásu a lesk debutu Borknagar nebo vystrčit opět na světlo jednu z nahrávek Burzum, ale protože tato jména považuji za povinnosti daného žánru, rozhodl jsem se pro sice ne menší, ale ne tolik oblíbené dílo Carpathian Forest. Alespoň mám ten dojem. Nějak mi jejich přítomnost v Kapli činí větší šibalské potěšení. Položit vedle nich podobně znějící kapely mi však přišlo trochu nezajímavé, a tak klíčem k výběru bylo nakonec něco jiného. Schválně objevíte, které dva stěžejní prvky mají všechny tři kapely dnes společné? 

Catamenia
Halls Of Frozen North

1998
Finsko
MA 

Pro fanoušky: Naglfar, Ancient, Siebenbürgen

Symbol vlka se nese od počátků kapely napříč celou diskografií. Lykantropie skupiny se tak stala stěžejním prvkem stejně jako nosné melodie a barvité klávesy. Bohužel jak šel čas, kapela se vzdalovala blackmetalovému duchu, ale nahrávka Halls Of Frozen North je naštěstí furt kýženého elementu plná a bohatá. Nejsem si jistý, zda tohle dokáže ještě dnes někoho chytit za flígr a trochu si s ním pošpásovat. Ale já, když jsem poprvé slyšel song Freezing Winds Of North, tak jsem byl jejich. Pravda, bylo to v období, kdy pro mě hodně znamenaly kapely jako Dimmu Borgir, Old Man's Child a jiné klávesové melodické blacky, ale myslím, že tu energii to v sobě nese pořád. Hlavně ten patřičný finský severský chlad. Podobně jako u dávných Immortal. Ta hudba prostě dokáže být přirozenou klimatizací v horkých letních dnech. Zároveň to v sobě drží určitou epickou pohádkovost, za což mohou asi hlavně ty klávesy, ale i občasné volnější pasáže a odlehčené chvilky, které tvoří zajímavý kontrast vůči neskutečně naštěkanému vokálu. Možná je to na black metal moc hodná kapela, ale myslím, že patřičně zlobivé momenty se tu najít zaručeně dají. A vybrané úseky jsou silné pořád. Možná i proto, že tenkrát takové vyznění ještě nebylo bráno jako kýč. Dneska už takový zvuk mezi blackers neletí. Myslím... Ale tohle je retro díl a poukazování na nahrávky, které dle mého úsudku mají moc přečkat kritické pohledy na věky věkoucí. Třeba se někdo chytne ještě dneska.

Sorath
Gnosis

1998
ČR
MA 

Pro fanoušky: Enthroned, Ravencult, Ragnarok

Trošku opomíjená tuzemská blackovka, která se sice před pár lety vrátila mezi aktivní spolky, její vyznění sice bez potíží navázalo na své poslední aktivní období, ale po tolika letech už ztratilo intenzitu. Ale tyto okolnosti jsem rozebral v recenzi. Nyní bych chtěl naopak vyzdvihnout jejich aktivní období, které dle mého úsudku má pořád solidní sílu zaujmout a stát se na čas dominantou vašeho soustředění. Sorath pochází z Plzně a tento fakt se projevil i do obalu alba Gnosis. Silueta hradu totiž není žádná jiná než Radyně, tedy místo, které se ikonicky tyčí v blízkosti západočeské metropole. Doplnění obrázku o mystické symboly a geometrické útvary činí z nahrávky okultní formuli. Stejně tak název Gnosis, tedy vědění odkazuje na vyšší sféru blasfemického řádění. Hudebně je to příjemná oddanost svižnému melodickému blacku. Je z toho cítit nadšení, kde se sází docela často na rychlost, avšak nápaditou a zdařile melodickou. Bicí mají krásný zvuk, který tehdejší studio Benas aplikovalo třeba i na debut Avenger, tedy nahrávku Shadows Of The Damned. Opravdu specifická záležitost. 

Carpathian Forest
Black Shining Leather

1998
Norsko

MA

Pro fanoušky: Darkened Nocturn Slaughtercult, Infernal War, Urgehal

Neuvěřitelně odporné album v tom nejlepším slova smyslu. Už samotný obal, kde to možná na první pohled vypadá, že tam leží kostra na nějaké rakvi, je znepokojivý. Faktem je, že je to prostě jedna z hromady fotek, které byly pořízeny v koncentračních táborech. Takže je to regulérně vyhublé tělo umořeného člověka. Zvuk desky, hlavně teda baskytary a bicích je velmi specifický a nekompromisně hlubinný. Při mohutném lomozu se to slévá a podivně duní jedno přes druhé. Silně nahalovaný vokál je taky jedinečný prvek. A protože jsme v Norsku, tak zdejší forma black metalu opravdu nemá žádné rozrážející elementy. Všechno je to plně bordelozní a plně autentické. Ztělesnění hnusu a nemilých nálad. Co však tu nade všechno naprosto jednoznačně vyčnívá, je závěrečná skladba A Forest. Jde však o cover na The Cure a nutno jedním dechem říct, že takhle mají vypadat coververze. Tedy vytržené z osidel kapel hrajících něco jiného a překroucené k obrazu svému. Takže v rukou Carpathian Forest dostává skladba absolutně nový rozměr. Ale pozor, nečekejte uhánějící běs. Tady byla naopak vytažena sklíčenost a těžká atmosféra a dalo by se říct, že ta skladba je až ambientním dílem. Šeptavý vokál, tlumené tempo a ostré výjezdy kytar. Je to báječná tečka za totálně nihilistickým a misantropickým dílem. Ta deska obsahuje řadu neotřelých momentů a podivných nálad. Všechno je to protkané všudypřítomným znechucením a takovou znepokojivě chmurnou atmosférou. Nezdá se to, ale je to plné zajímavých detailů a skvěle umí pracovat s rozvrhem desky. Řekl bych jeden z pilířů značky True Norwegian Black Metal. 

Kostel Narození Panny Marie

Historie poprvé hovoří o obci Záchlumí v roce 1369 a o místním kostele se prameny zmiňují poprvé v roce 1377. Hloubka je tedy dostatečná. V době křižáckých tažení byla obec včetně dřevěného kostelíka téměř zničena, ale přežila. Ani třicetiletá válka se zde nepodepsala hezky. Dokonce se vypráví, že se tu na místě do země propadl švédský voják, který ustřelil část sochy Matky Boží. Panna Marie je totiž patronkou obce, což dokládá i obecní znak, kde má tato bytost své atributy. Nynější podobu kostel dostal v období 1699 - 1701, kdy jej nechává do barokní podoby přestavět tehdejší majitelka obce Zuzana Antonie z Heissensteina, respektive po jejím provdání se za Jana Josefa z Vrtby získává též titul pánů z Vrtby. V devatenáctém století vzniká většina dosud stojících budov a uvádí se, že i v tomto období byla ke kostelu přistavěna věž. Další zásadní dějství mají na svědomí padesátá a pozdější léta dvacátého století. V té době bylo strženo několik původních domů a statků. Kostel by uzavřen, jelikož se mu počal bortit krov. Od té doby volně chátral. V devadesátých letech mu musela být snesena cibulová střecha věže, kvůli bezpečnosti. Teprve v roce 2021 započala sada rekonstrukčních vln. 

Já jsem naštěstí stihl objekt nafotit ještě s malebně oprýskanou fasádou a omšelým vzhledem, který mě k tomuto místu vlastně přilákal. Jen tak jsem projížděl obcí, když mě už z dálky zmagnetizoval pohled na šestibokou věž netradičně zakončenou téměř plochou střechou. V té době už však probíhaly opravy, takže některé kousky už postrádají autenticitu, ale pořád to dýchá příjemnou náladou. Tohle zbabělé opravování kostelů bych zrušil...

Fotografie jsem pořídil 7. října 2023