Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 50

Nedělní poslech 50

Garmfrost13.8.2017
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme projekt Gnipahålan jeho EP I blodets kamp...

V našem nedělním seriálu se zaměřujeme na nové, neokoukané věci nebo i protřelé, ale nám doposud ukryté. Projekt Gnipahålan bych na tomhle místě rád představil, byť pro něj platí, že se nejedná o žádné nováčky, ale černé vlky (černého vlka) notoricky známé milovníkům švédské blackové scény. Kdo by také nezakopl např. o klenoty Bekëth Nexëhmü, Azelisassath, Mystik, Trolldom nebo Urkaos? Co mají všechny společného s Gnipahålan kromě vysoké kvality a jedinečnosti? Pojítkem je osoba, říkající si mimo jiné Swartadauþuz.

 

Gnipahålan, stejně jako většina zmíněných, nepůsobí na scéně příliš dlouho, ale o to zásadnější je jeho přínos. Do srdce mě obzvlášť zasáhlo EP I blodets kamp… To i přes minimální stopáž dokáže řádně pocuchat emoce všem nočním tulákům. Dílo obsahuje pouze dvě skladby a trvá zhruba dvanáct minut. Jakmile deska skončí, pouštím si ji znovu a pak zase…Tohle je black metal! Má krutou krásu v mrazivém soundu vyrytou krvavými písmeny. I s ohledem na starší dema je vidět, jak roste schopnost Gnipahålan napsat a zahrát autenticky černé písně plné majestátnosti s rostoucí atmosférou.

 

gnipahalan

 

Název Gnipahålan v překladu znamená jeskyně Gnipa, před kterou byl uvázán pes Garm, který se pak utrhl a bojoval s Tým. Ano, řeč je o Ragnaröku. A přesně tak zuřivě, chladně a přitom atmosféricky zle zní hudební kouzla řečeného projektu. Swartadauþuz umí čarovat brutálně i melodicky. Má rád i ambient a zajímavé rytmy. Základem jsou kytary. Jedna přes druhou si lahodící i odporující. Basovka pak hraje vlastní roli. Chvíli si jede sólově, pak se slušně zařadí… Bicí umí svištět světelnou rychlostí i vyťukávat do melodií v pomalém tempu. Zvuk je řádně špinavý, ale rozhodně ne nečitelný. Mluvím pouze o panu S., ale ten se čas od času obklopí zručnými muzikanty, dodávajícími pak celku další rozměr. Chtělo by se říct, že Gnipahålan je projektem demovým, ale letošní nadílka vyšla jako EP, tak uvidíme, co nám přinese budoucnost. Já děkuji kamarádům, co mi podsouvají podobné laskominky obohacující mé hudební rozvětvování.


Kapela: Gnipahålan

Album: I blodets kamp...

Styl: black metal

Vydáno: 2/2017

Země: Švédsko

Vydavatel: Mysticism Productions (Digital) / Purity Through Fire (7" vinyl)

Odkazy: bandcamp

 

Současná sestava kapely:

Swartadauþuz – kytary, baskytara, klávesy

Hosté:

Inīquus - zpěvy

Bile - bicí



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 2.3.20 9:20

Myslím, že si nerozumíme v jedné věci. My na tom nelpíme - my se tím prostě už nezabýváme, deska vyšla tak, jak vyšla. Když na něčem lpím, znamená to pro mne vyvíjet aktivitu s cílem něco neměnit - resp. já takhle tomu termínu rozumím. V tomto jsme naopak pasívní, což bych lpěním nenazval. TT se vyjádříl ve smyslu, že máme povinnost mastering změnit. Já mu jeho názor neberu, ale nesdílím ho. Já nesleduji ani Abigor, ani TT a ani jeho kredibilitu ohledně zvukových příprav, do diskuse jsem se dostal kvůli něčemu úplně jinému a ten bulvár jsem tam rozhodně neodstartoval já, ale tým jeho nohsledů, kteří na jeho timeline lakují hejty proti nám (Dead s Euronymousem by si to totiž představovali jinak :D ) a na straně druhé mně ti samí lidé píšou do zpráv, jak jsme úžasní, naše hudba je hluboká a nabízejí nám koncerty, proto je mi ta celá komunita k smíchu. Proto musím popravdě odpovědět, že jsme se rozhodně nepoučili z jeho komentáře, ale z článků, které napsal Jirka zde. Informace v nich obsažené jsem se rozhodl využít u aktuální desky, nikoliv však k vrtání se v nahrávkách už vyšlých. A rovnou mohu zde s vysokou mírou jistoty prohlásit, že stejně tak nebudeme měnit mix a mastering aktuálního dvojalba, protože ho někdo třeba shedává moc čistým atd. Jedinou vyjímkou by byla pravděpodobně nějaká hrubá vada lisu, nebo podobná anomálie, ale jinak necháme naše nahrávky beze změn, jako dobovou stopu naší hudební historie. Se všemi klady i nedostatky. Každopádně musím označit za solidní egobooster, koik pozornosti se nám odstává i od lidí, kteří nejsou našimi fanoušky, to je rozhodně milé :D. P.S.: Třeba nový Devourment je z hlediska zvuku a masteringu megaprasečina a jak nejsem zrovna slamová cílovka, v tomhle žánru jsem lepší ( = více stylu padnoucí) produkci neslyšel, nejsem tedy ten druh posluchače, co by dával palec dolů za nízké DR z principu, pořád je pro mne prioritou vlastní pocit z nahrávky.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Dagon / 22.8.17 13:46odpovědět

1000% súhlas. Najväčšie klenoty sú ukryté hlboko pod povrchom a väčšina "fans" sa o nich nikdy nedozvie. Toto EP zabíja. Teším sa na full-lenght "Folkstorm"

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky