Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Ozvěny roku 2001

Ozvěny roku 2001

Sarapis27.12.2021
Další kapitola našeho příležitostného cestování časem nás zavedla o rovných dvacet let nazpět. Čili do časů, kdy u většiny z nás už bylo jasné, pro kterou šibenici rosteme a jaké hudební zvrhlosti budeme cestou k ní vyhledávat. Ani tentokrát nebylo snadné pojmout všechny úhly pohledu na minulost, nicméně každý se s tím opět popral jak mohl. Výběr je docela pestrý a okruh toho nejlepšího vychází bez ohledu na jeho šíři ze vzácné shody. I takový ten rok byl - pestrý a bohatý na výjimečné hudební události, které mají dodnes co říct.

// Jirka D.

 

Nechci vypadat jako někdo, kdo musí mít vždycky něco extra, ale při vší snaze se nedokážu strefit do nastaveného režimu top alb a pak nějakých těch dalších, které ještě stojí za poslech. V mém případě se totiž zásadně rozchází tehdejší a dnešní playlist nejoblíbenějších nahrávek a buď mi z toho vychází, že bych musel dělat seznamy dva (tehdy a teď) a nebo se pokusit o nějaký průnik, což je podle mě z principu blbost. Jako nejrozumnější východisko mi proto připadá forma prostého psaného textu, což pro vás může být trochu náročnější (musí se to číst a třeba o tom trochu dumat), ale na druhou stranu nikdo vás nenutí s tím trávit čas a klidně přeskočte ke kolegům. 

 

Mládí vpřed

 

Pokud bych měl začít dobovým pohledem na věc, tak na úplném vrcholu budou System of a Down s jejich albem Toxicity a myslete si o tom, co chcete. V druhém sledu skvělí Clawfinger - A Whole Lot of Nothing a Ill Niño - Revolution Revolución. Dál potom divadelní zlo v podání Dimmu Borgir - Puritanical Euphoric Misanthropia, retro pohled na rock The Strokes - Is This It, z dnešního pohledu strašně nanicovaté věci jako P.O.D. - Satellite, Staind - Break the Cycle a opět trochu zla v podání Cradle of Filth - Bitter Suites to Succubi. Svoje nové desky vydaly rovněž kapely, které jsem měl rád, ale které mě v roce 2001 svým novým materiálem neoslovily (ale ze setrvačnosti jsem je sjížděl dost): Mudvayne - The Beginning of All Things to End, Incubus - Morning View, Sepultura - Nation, Slipknot - Iowa, Biohazard - Uncivilization, Fear Factory - Digimortal a Static-X - Machine. A za úplný průser jsem už tehdy považoval album Supercharger od Machine Head a až časem dospěl k podobnému závěru u Kittie a jejich alba Oracle. A poslouchal jsem i Nickelback - Silver Side Up … a přežil jsem do dnešních dní. 

 

Jistoty napříč časem

Někde v meziprostoru stojí několik nahrávek, které ani nevím, jestli jsem zachytil hned v roce jejich vydání, nebo až později, ale které jsou z mého pohledu výborné jedna vedle druhé a v mém přehrávači přežily dodnes jako majestátní jistoty. Jednak Tool - Lateralus, jednak Rammstein - Mutter (bez ohledu na to, že jsem si tehdy o této kapele myslel něco moc nepěkného), a jednak My Dying Bride - The Dreadful Hours (za mě jedna z TOP 3 desek kapely). 

 

Nové obzory

Z pohledu dneška by se na úplný vrchol dostaly hned dvě desky a nechtějte po mně se rozhodnout, kterou mám raději. Podle mě jsou každá skvělá, ale úplně jiným způsobem, který nechci srovnávat. Album Blackwater Park jsou Opeth v největší formě a s albem A Sun That Never Sets mě zase Neurosis zasáhli asi nejvíc doprostřed. Během let jsem z roku 2001 ještě vydoloval další hromadu skvělé muziky, z níž zmíním jen několik kousků: Shape of Despair - Angels of Distress, Moonspell - Darkness And Hope, Gorillaz - Gorillaz, Carnival in Coal - Fear Not, Will Haven - Carpe Diem, Fugazi - The Argument, Radiohead - Amnesiac, Katatonia - Last Fair Deal Gone Down (moje skoro nejoblíbenější deska od nich) a určitě i Green Carnation - Light of Day, Day of Darkness

 

Poněkud nenápadně, ale zato naprosto setrvale, se v přehrávači udržují desky Wake Up And Smell the Coffee od The Cranberries, Know Your Enemy od Manic Street Preachers a Burning: A Wish od Lacrimas Profundere. Lehké nepochopení (ale i přesto trocha sympatií) panuje mezi mnou a A Fine Day to Exit od Anathema a Pills Against the Ageless Ills od Solefald. A samozřejmě nesmím zapomenout na Vypsanou Fixu a jejich Brutální všechno. Mír s vámi se všemi!

 


 

// Victimer

 

Rok 2001 pro mě byl zlomový z úplně jiných důvodů, než jsou ty hudební, ale právě proto si ho pamatuji velmi dobře i po této stránce. Vybral jsem do svého výčtu dvacet alb, která jsem po dvaceti letech uznal jako ta nejreprezentativnější. Ale troufám si říct, že pokud bych vybíral v roce 2001, můj výběr by se lišil jen v drobnostech. Mám tu ale i taková alba, která jsem objevil až v průběhu let a zamiloval si je o něco později. Některé desky mi unikly a ani o nich nevím, o dalších naopak vím, ale už jsem se po nich nesháněl. Člověk nemůže mít všechno, to hlavní tady je.


Top alba

Opeth - Blackwater Park  //  ochutnávka

 

Rammstein - Mutter  //  ochutnávka

 

Thorns - Thorns  //  ochutnávka

 

Emperor - Prometheus: The Discipline of Fire and Demise  //  ochutnávka

 

Anaal Nathrakh - The Codex Necro  //  ochutnávka

 

Amorphis - Am Universum  //  ochutnávka

 

Neurosis - A Sun That Never Sets  //  ochutnávka

 

Katatonia - Last Fair Deal Gone Down  //  ochutnávka

 

Morgul - Sketch of Supposed Murderer  //  ochutnávka

 

...and Oceans - A.M.G.O.D.  //  ochutnávka

 

Godflesh - Hymns  //  ochutnávka

 

Tool - Lateralus  //  ochutnávka

 

Root - Black Seal  //  ochutnávka

 

Cales - The Pass In Time  //  ochutnávka

 

Loits - Ei kahetse midagi  //  ochutnávka


Hans Zimmer - Hannibal  //  ochutnávka


Tábor Radosti - Tábor Radosti  //  ochutnávka

 

Puissance - Total Cleansing  //  ochutnávka

 

Aborym - Fire, Walk With Us  //  ochutnávka

 

Clawfinger - A Whole Lot Of Nothing  //  ochutnávka

 


 

// Bhut

 

Top alba

 

Ani nevíte, jakou práci tohle dalo dát dohromady. Ze skoro tří stovek alb jsem vybral top dvacet. A vážně hodně, hodně, hodně dlouho jsem to promýšlel. Výběr této dvacítky je z desek, které hodnotím jednoduše 100 %. V dalším sledu je zástup neméně zajímavých, skvělých, stylotvorných a jinak výjimečných alb, které se prostě na toto, svým způsobem, omezené místo nevejdou. Celý takový komplexnější seznam by byl na samostatnou jednotku. Ale je dobré vědět, že se tu bavíme především o mých preferencích. A ty hlavní jsou:

 

Anaal Nathrakh - The Codex Necro  //  ochutnávka

Dávám to hned na první místo, protože si myslím, že debutová práce téhle dvojice katapultovala extrémní žánr do těch nejzazších vod. Jasně, že dnes lze hovořit o mnohem drsnějších, tvrdších a jinak brutálních nahrávkách, ale v roce 2001 tohle byl šok. Rána mezi oči. Grind a black metal na jedné lodi. Neskutečná jízda, která se toho času ještě obešla bez čistých refrénů. Dokonalá prasárna. 

 

Neurosis - A Sun That Never Sets  //  ochutnávka

Jednoduše řečeno si myslím, že je tohle to nejlepší album, které Neurosis natočili. A když takový názor panuje o tak velké kapele, tak to znamená, že by mělo jít o fakt velké dílo. Zároveň přiznávám, že nejsem hluboký znalec jejich tvorby a rozhodně všechny desky neznám tak důkladně, jako právě tuhle. Zkrátka tahle nahrávka mi z nich vyčnívá nejvíc a užívám si jí s posvátnou náladou.

 

System Of A Down - Toxicity  //  ochutnávka

 

Z globálního hlediska jde o setsakramensky vlivnou desku, na kterou ve své době přísahalo obrovské množství lidí. A já si stále myslím, že počet jejích příznivců stále roste. Sice jde o jakýsi alternativní metal, který v té době zněl moderně a mnohými byl nesmyslně řazen do tzv. nu-metalu, kvůli čemu se dostal na černou listinu ortodoxních fans. Myslete si co chcete, tahle deska je výjimečná a má neuvěřitelnou sílu. Pořád a pořád.

 

Rammstein - Mutter  //  ochutnávka

Asi nejtemnější album, které se té německé bandě povedlo. Hit za hitem, žádná horší skladba, žádná vycpávka jen okázalé rozvržení jednotlivých písní do příkladného sledu. To album má jasný spád a charakter. A co si budeme povídat - hned první song Mein Herz Brennt mám ze všech jejich skladeb nejraději. Má neskutečnou sílu. Celá deska je prostě perfektní. 

 

Silencer - Death-Pierce Me  //  ochutnávka

 

Jednoznačně nejvýraznější a nejzásadnější album celého depressive suicidal black metalu. A ani není důležité jaké příběhy kolují na pozadí. Ta deska, ale funguje i bez povídaček okolo. Má atmosféru, ze které mrazí a jde z ní strach. Při poslechu se dostavuje značná nervozita a to zoufalství se vás začne dotýkat. Není to jen upištěný black s několika drnkačkami kvůli atmošce. Tohle je vážně chorá práce. 

 

Emperor - Prometheus: The Discipline of Fire and Demise  //  ochutnávka

Ono je to vlastně úplně jednoduché. Emperor v tomhle roce vydali desku a protože ty řadové nahrávky jsou jen čtyři, tak v každém roce, kdy vyšly patří mezi to nejzásadnější, co se odehrálo. A nejinak tomu bylo i s touhle poslední, která byla pro moje ucho zase tou první a úvodní do jejich nezemského světa. Prostě - Emperor vydali desku. Nemá smysl nějak obhajovat tak brilantní skupinu. Prostě je to už léta dané.

 

Blut Aus Nord - The Mystical Beast Of Rebellion  //  ochutnávka

Definice jména Blut Aus Nord, tedy jedno z těch alb, které se stalo nejen pro jejich tvář, ale i pro celý žánr natolik zásadní a určující. V daném roce jedno z nejoriginálnějších děl, která byla vydána. A že těch jedinečných věcí bylo fakt hodně. 

 

Green Carnation - Light Of Day, Day Of Darkness  //  ochutnávka

 

Čistá hodina a čistá krása spočívající v okamžitém katapultu mysli do snových končin. Tuto desku si nepustíte jen tak, aby něco hrálo. Tu si pustíte proto, že chcete mysl na těch šedesát minut oprostit od okolí a vystřelit ji pryč a omývat jí balzámem úžasu. Možná i proto z tohoto díla autoři udělali jednu dlouhou skladbu, kdy prostě neřešíte, která stopa právě hraje - je totiž jen jedna.

 

Tool - Lateralus  //  ochutnávka

A když už jsme u těch poslechových záležitostí, nelze si nepovšimnout velikánů Tool. Mám ještě vlastně nějak pokračovat? 

 

My Dying Bride - The Dreadful Hours  //  ochutnávka

Každý má svou nejoblíbenější desku kapely položenou asi v jiném období, ale vůbec bych nikomu neměl za zlé, kdyby označil právě tuhle. Je to vynikající práce plná výrazných melodií. Řadím ji mezi to nejsilnější, co kdy spolek napsal. Velká kapela a velké dílo. 

 

Root - Black Seal  //  ochutnávka

V ČR toho vyšlo opravdu dost mimořádného, ale Root vidím jako vyloženě světovou špičku. Nechci tím shazovat zbytek těch desek, co u nás vyšly, ale snad je jasné s jakou “konkurencí” je nutno se rovnat. Ta česká scéna byla toho roku vyloženě nadupaná. Ale Black Seal je něco opravdu mimořádného. Nepsal jsem to tu už?... 

 

Anorexia Nervosa - New Obscurantis Order  //  ochutnávka

Vždy, když přijde řeč na metal spojený se symfonií, tak mezi prvními nahrávkami, na které si vzpomenu je právě tahle. Pravda, vzpomenu si na celou Anorexii, ale tuhle desku mám od nich prostě nejradši. Vyloženě extrémní dávka hysterie. Paráda.

 

Dimmu Borgir - Puritanical Euphoric Misanthropia  //  ochutnávka

Pro někoho možná blbost, ale myslím si, že jde o nejlepší dílo, které dimáči vytvořili. Skvělé melodie a hlavně bombastičnost z desky na jednu stranu možná dělá kýč, ale já jim to v tomhle případě dost žeru. A hlavně žral jsem to i tehdy, tak jakýpa štráchy. 

 

Lux Occulta - The Mother And The Enemy  //  ochutnávka

Dle mého soudu jednoznačně nejodvážnější album daného roku. To co se tady děje, jinde zkrátka najít nelze. Nejlepší na tom všem ale je, že to skvěle funguje. Byť se může zdát, že to je dost nesourodý paskvil, tak opak je pravdou. Pořád v tom vidím mistrovský kus.

 

Amorphis - Am Universum  //  ochutnávka

Velice prosté, lehké, funkční a plně účinné. Žádné násilí, jen přirozenost. Tahle deska se poslouchá sama. Tak pohodová a přívětivá ta nahrávka je.

 

Nargaroth - Black Metal Ist Krieg (A Dedication Monument)  //  ochutnávka

Prakticky jde o stručný průlet dosavadní historie druhé vlny black metalu. Ale asi netřeba v současné době vysvětlovat, o co téhle nahrávce šlo. Já jen musím říct, že pořád jde o dost divoké, agresivní a výtečně seskládané dílo. Titulní skladba se stala jednou z hymen žánru a celý slogan “black metal ist krieg” je stále používán jako kouzelná a všeříkající formule. A vždycky, když někdo začne příliš řešit do jaké míry je to či ono kontroverzní (pokud to není jednoznačně dané), tak si vzpomenu na titul alba a vzápětí na onen navztekaný refrén. 

 

Slipknot - Iowa  //  ochutnávka

Kapela, kterou dnes už prakticky vůbec nesleduji, takže ani nevím, jak si dnes jejich repertoár stojí. Po albu Vol.3 jsem je totiž absolutně vypustil z hledáčku. Iowa pro mě znamenala fakt moc. Byla to jedna z nejbrutálnějších nahrávek, které jsem toho času znal a moc dobře si pamatuju na první poslech celé desky, kdy jsem prostě nechápal, co se děje. Dneska mě to baví a titulní věc si užívám s neustávající husí kůží i nyní. Silná nahrávka, která pro mě byla i jejich první a možná i proto jsem na ní tak ulpěl. 

 

Fear Factory - Digimortal  //  ochutnávka

Demanufacture už byla na světě a jen potřebovala silného nástupce, protože tam si FF nasadili hodně vysokou laťku. Úkol dokonale splnila Obsolete a já si pořád myslím, že Digimortal tu úroveň držela pořád pevně v rukou. Je mi jasné, že tady už se nabízí nějaká ta diskuze, ale když se podívám v globálu, co pak z FF vypadlo… vlastně beru na milost jen Archetype a i Concrete, nic dalšího už mě nebaví. Digimortal i v daném roce byla velmi svérázná a originální.

 

Godflesh - Hymns  //  ochutnávka

Tohle mi došlo vlastně teprve nedávno. Do tajů Godflesh jsem vnikl jen krátce, ale u Hymns jsem se prostě zasekl a nějak cítím, že z toho všeho, co daný rok vyšlo je i tohle nezaměnitelné dílo. Ten zvuk, harmonie a jiné prvky jsou prostě jasně identifikovatelné indicie. 

 

Biohazard - Uncivilization  //  ochutnávka

Možná hardcore, co metalisti neberou, ale jeden z těch nejnamakanějších, co znám. Každý song znám totiž zpaměti, protože jsem s tou deskou trávil opravdu hodně času. Kupoval jsem ji jako žhavou novinku na MC na základě videoklipu v TV. Dnes zřejmě nemožné… Takže tady jde o hodně osobní vztah, ale i přes to si myslím, že jde o další velmi silný prvek, který rok 2001 nadělil. 

 


 

// Garmfrost

 

Top alba

Root - Black Seal  //  ochutnávka

I z dnešního pohledu je Black Seal výjimečnou nahrávkou a to ne jen v rámci diskografie Root. Kapela zde dokázala propojit dokonale temnou atmosféru, melodie i vlastní kořeny. Vše tady fungovalo na sto procent. Sestava - BigBoss, Blackosh, Ashok, Igor a Evil... Co víc říct? Netřeba nic dodávat. Nádhera!

 

Opeth - Blackwater Park  //  ochutnávka

Po Still Life se Opeth rozhodli, že nechtějí znít úplně tiše a étericky. Styl Blackwater Park je zlověstný, rozměrný a nepředvídatelný. Doposud při poslechu tohoto megadíla zavírám nadšením oči a nevěřícně zírám, co všechno je zde ke slyšení. Klenot všech dob!

 

Blut Aus Nord - The Mystical Beast Of Rebellion  //  ochutnávka

BAN po atmosférických předchůdcích a zejména po první Memorii přišli z prvním z hnusných a nepříjemných arciděl. To nejlepší teprve mělo přijít, nicméně The Mystical Beast of Rebellion stále patří mezi moje nejoblíbenější blackovky.

 

Anathema - A Fine Day to Exit  //  ochutnávka

Anathema tehdy čarovali jednu ikonickou nahrávku za druhou. Nicméně s touhle pro mě tato silná éra skončila. Následovaly sice nádherné desky, ale už jsem je tolik neprožíval. U fajn dnu doposud přivírám oči následkem mrazení a slz v očích...

 

Emperor - Prometheus: The Discipline of Fire and Demise  //  ochutnávka

Labutí píseň profesorských vizionářů bylo svého času šlehou, která šokovala nejen veřejnost, ale i věrné příznivce. Album už spíše předvídalo sólovou dráhu mistra Ihnsahna než císařskou minulost. Tehdy jsem Prométhea bezvýhradně miloval, po letech se mu raději vyhýbám a dávám přednost předchozím nahrávkám i následujícím sólovkám…

 

Enslaved - Monumension  //  ochutnávka

Monumension... Ze všech zde jmenovaných se jedná o mé nejčastěji poslouchané a nejdéle milované album. Kapela tady dokonale explodovala psychedelicky progresivní bouří plnou uhrančivých melodií i blackového koření. Ústřední dvojici Grutleho s Ivarem tady naposled doprovází Dirge Rep s Roy Kronheimem. Zatímco Dirge ještě pohostinně nabubnoval Bellow the Lights, Kronheima vystřídal budoucí pilíř Enslaved - kytarový mág Ice Dale.

 

Další zajímavá alba a pozitiva roku

Dimmu Borgir - Puritanical Euphoric Misanthropia  //  ochutnávka

 

Moonspell - Darkness and Hope  //  ochutnávka

 

My Dying Bride - The Dreadful Hours  //  ochutnávka

 

Green Carnation - Light Of Day, Day Of Darkness  //  ochutnávka

 

Amorphis - Am Universum  //  ochutnávka

 

Marduk - La Grande Danse Macabre  //  ochutnávka

 

Thorns - Thorns  //  ochutnávka

 

Devin Townsend – Terria  //  ochutnávka

 

Diabolical Masquerade - Death's Design  //  ochutnávka

 

Dornenreich - Her Von Welken Nächten  //  ochutnávka

 

Rok 2001 byl krásný ročník. Nejen proto, že jsem byl krátce dospělý a mohl si dělat, co chtěl. Dobré muziky bylo tolik, že si jeden mohl vybírat a nepřebral. Můj výběr by mohl být v podstatě desetkrát delší a pořád by nestačil. Pro příklad zde uvedu menší nástin, co chybí a co jsem poslouchal a v podstatě pořád poslouchám… Abigor - Satanized (A Journey Through Cosmic Infinity), Soilwork - A Predator's Portrait, Darkened Nocturn Slaughtercult - Follow The Calls For Battle, Tristania - World Of Glass, Evereve - E-mania, Dark Funeral - Diabolis Interium, Cadaver - Discipline, Horna - Sudentaival, Paradise Lost - Believe In Nothing, Akercocke - The Goat Of Mendes, Impaled Nazarene - Absence Of War Does Not Mean Peace, Khold - Masterpiss Of Pain, Mütiilation - Black Millenium (Grimly Reborn), Novembre - Novembrine Waltz, Trollheims Grott - Bizarre Troll Technology, Zyklon - World Ov Worms

 


 

// Ruadek

 

Když jsem si vyjel, jaké desky jsem si za ta léta ponechal a poslouchám je, bylo jich 82. To je poměrně slušné číslo, když si vezmu, že se jedná o jediný rok. 2001 totiž patří ke zlaté studnici doznívajícího devadesátkového proudu (který byl silný nejen v metalových proudech), který se mi dodnes zdá nevyčerpatelný. Vybírám tedy ze seznamu, který by dal na několik pokračování, jen to nejlepší. 

 

Top alba

Front Line Assembly - Epitaph  //  ochutnávka

Deska, se kterou se FLA vrátili zpět do první ligy. Z mého pohledu je to agresivnější pokračování kosmického Implode, s daleko větším důrazem na industriálně - moderní postupy. Výborná deska, nevyčerpatelný zdroj energie a ukázka toho, jak by industriální muzika měla v novém tisíciletí vypadat.

 

Royksopp  - Melody AM  //  ochutnávka

Deska, která dala světu vědět o seveřanech, kteří ovlivní celou taneční scénu. Je to retro, je to filmové a je to ukázka nadčasové produkce ze země ledu, sněhu, hor a jezer. Vždy se rád vracím ke kořenům mnoha partiček, tohle je základ u Royksopp.

 

Kosheen - Resist  //  ochutnávka

Jediná opravdu traneční a mnohdy slušně nabroušená deska od Kosheen, kteří jsou vedle Breakbeat Era jediní zástupci geniálně nazpívaného DNB té doby. Tahle deska vůbec nestárne, neustále protáčím po celý rok. 

 

Koop - Waltz for Koop  //  ochutnávka

Nu-jazzová deska, která dokonale naplňuje definici svého stylu. Koop už dlouhá léta mlčí, což je smutné, i z toho mála co vydali, lze ale čerpat dodnes. Byla to předzvěst další desky, která byla ještě hitovější a nastavila laťku snad ještě o něco víc nahoru. 

 

Björk - Vespertine  //  ochutnávka

Její Labutí jezero, plné ledu a sněhu. Krajek a tónů harfy. Mé doživotně opěvované album, kterým se Björk poprvé výrazně odklonila od tanečně laděných písní. 

 

Tool - Lateralus  //  ochutnávka

Pro Tool velká deska, která má metalové přesahy, s hutnou temnou atmosférou. Hodně šamanská, kterou jsem měl tu čest vidět zahranou kapelou naživo. 

 

System Of A Down - Toxicity  //  ochutnávka

Prostě takovej základ, kterej jen tak neomrzí. Nadčasová deska kapely, která vlétla na scénu jako trsková nálož a nedalo si jí nevšimnout. Tohle byla jejich životní forma, kterou už nepřekonali. 

 

Soilwork - A Predator's Portrait  //  ochutnávka

Další deska kapely, která mnohé ovlivnila a tady si vybudovala styl na kterém prakticky jede dodnes. Výborná šleha, kterou o sobě dali poprvé pořádně vědět. A jejich další počin, Natural Born Chaos, je ještě o fous dál co se týká vypiplanosti jednotlivých detailů. Pravá Soilwork energie na dvou deskách.

 

Dimmu Borgir - Puritanical Euphoric Misanthropia  //  ochutnávka

Výborná a pro mě osobně zdaleka nejsilnější deska od této bandy. Tady mělo spojení s orchestrem takovou sílu, že většina dalších pokusů jiných kapel proti tomu vyznívá směšně. Hvězdný moment pro DB, který už se nikdy nezopakoval v takové síle a syrovosti. 


Další zajímavá alba a pozitiva roku

Root - Black Seal  //  ochutnávka

 

Moonspell - Darkness and Hope  //  ochutnávka

 

Iced Earth - Horror Show  //  ochutnávka

 

Amorphis - Am Universum  //  ochutnávka

 

The Cranberries - Wake Up And Smell The Coffee  //  ochutnávka

 

My Dying Bride - The Dreadful Hours  //  ochutnávka

 

Floex - Pocustone  //  ochutnávka

 

Tricky - Blowback  //  ochutnávka

 

Omni Trio - Even Angels Cast Shadows  //  ochutnávka

 

Groove Armada - Goodbye Country (Hello Nightclub)  //  ochutnávka

 

Antimatter - Saviour  //  ochutnávka

 


 

// Sarapis

 

Probrat se tak silným ročníkem a vybrat z něj to nejzajímavější, co je mi zároveň nejbližší, se brzo ukázalo jako těžká hokna. Rok 2001 patří do doby, kdy možnosti byly omezené, touha slyšet všemožné nahrávky naopak nezměrná. Leccos mě přirostlo k srdci jen proto, že jsem to denně tlačil do hlavy, protože nic jiného nebylo. Nic naplat, svůj výběr jsem postavil na dlouhodobých oblíbencích, které mám rád dodnes, tzv. nafurt. Nepotřebuji řešit, co jsem měl rád tehdy; co jsem neslyšel x let, nechám spát dál. Vykoplo to i zajímavé věci, to je holt život.

 

Top alba

My Dying Bride - The Dreadful Hours  //  ochutnávka

Čeho se umírající nevěsta dotkla v letech 1998-2006, to pro mě představuje vrchol jejího práchnivějícího konání. The Dreadful Hours do toho zapadá galantně a není to jen titulní nádhera, co mi dodnes vyvolává mrazení v zádech.

 

Opeth - Blackwater Park  //  ochutnávka

Jeden z vrcholů zlatých časů Opeth, kteří z dnešního pohledu v klasické sestavě táhli progresivní death k výšinám. Každé setkání v Blackwater Parku není poslechem, ale prožitkem.

 

Emperor - Prometheus: The Discipline of Fire and Demise  //  ochutnávka

Z dnešního pohledu mi přijde úsměvné, jak nezdolná a neprostupná mi tehdy nahrávka připadala. Jako hrad zarostlý trním se šťavnatou odměnou uvnitř. Spousta poslechů však udělala své; vždyť je to jenom důvtipně zprohýbaná forma naprosté dokonalosti! Mám pocit, že dnes se ohýbá a uzluje mnohem víc, ale o dokonalosti mám často pochybnosti. A Prometheus? Ten je v tom nevinně.

 

Shape of Despair - Angels Of Distress  //  ochutnávka

Neskutečná nádhera v černočerné temnotě trudných myšlenek a nálad. Zhruba tady jsem Shape of Despair začal uctívat.

 

Root - Black Seal  //  ochutnávka

Po výborném The Book ještě lepší Black Seal? Root se znovu vytáhli vysoko nad ostatní v CZ/SK, ale pak už to od nich nikdy nebylo tak dobré.

 

Anorexia Nervosa - New Obscurantis Order  //  ochutnávka

Šlápnutí na minu ve 43 minutách. Jestli symfo-black, tak tuto erupci francouzské prohnilosti.

 

Fear Factory - Digimortal  //  ochutnávka

Skalní vyznavači tištěných spojů značky FF možná berou Digimortal jako obyčejnou řadovku, ale pro mě je Digimortal pořád ta nejlepší sonda do nitra androida. Tehdy jsem obrousil originálku do průhledna, kdepak je jí konec.

 

Lux Occulta - The Mother And The Enemy  //  ochutnávka

Velký experiment, který se vydařil, hybrid se postavil na nohy. Srážka nepříjemného a nervního riffování s trip hopem jako z měsíční krajiny. Špička avantgardy.

 

Neurosis - A Sun That Never Sets  //  ochutnávka

Nepatřím mezi znalce těchto svérázů, ale album A Sun that Never Sets znám naopak velmi dobře. Začalo to tehdy songem From the Hill z rádia, pak dlouho nic, až po letech celá deska a povznášející pocit, že tenhle medový soundtrack zoufalství nemá chybu.

 

Hollenthon - With Vilest of Worms to Dwell  //  ochutnávka

Atmosférou jiné album než skvělý debut Domus Mundi, ale opět trefa do černého. Jediné co mi trochu vadí je dobový seříznutý zvuk, ale to je tak vše. Symfonická loupež Martina Schirence nejvyšší jakosti.

 

Iced Earth - Horror Show  //  ochutnávka

Nahrávky Iced Earth vedu v patrnosti stylem střídavě oblačno. Z éry Matta Barlowa mám nejradši (společně s Dark Saga) album Horror Show, na němž se to hemží silnými skladbami, možná v té nejlepší koncentraci. Navíc je to pro mě ta nejlákavější poloha power metalu - temná, melodická a tvrdá.

 

Evergrey - In Search of Truth  //  ochutnávka

Podobně jako u Horror Show se i zde snoubí temnota s melodikou a tvrdostí, ale všechny elementy podléhají pravomocím progresivního metalu, který je zde doveden k dokonalosti. Jestli jsou Evergrey na některých svých deskách příliš patetičtí a zejména na novějších nahrávkách i trochu bezradní, tak tady vůbec. Esenci Evergrey najdete na In Search of Truth.

 

Cales - The Pass In Time  //  ochutnávka

Blackie na vrcholu tvůrčích sil přidal k řadovce Root ještě druhou desku projektu Cales a opět zasáhl cíl. Výborný debut Bonds of Togetherness dostal zadumanějšího bratříčka, toho to táhne do lesů, na samotu odlehlé chajdy a já tam vždycky skončím s ním.

 

Godgory - Way Beyond  // ochutnávka

Godgory vydali čtyři desky, ale já jsem oddaný především této jejich labutí písni. Atmosféra je tíživá, melodie klenuté a nosné, album nemá slabinu.

 

Necrodeath - Black As Pitch  // ochutnávka

Italští raraši představili na Black as Pitch silný materiál v jejich klasickém stylu. Načernalý thrash s typickým štěkotem v nejlepší kondici.

 

Absu - Tara  // ochutnávka

Neskutečná sada Proscriptorova šílenství a vzteku na vše, co se hýbe nebo nedejbože dýchá stejný vzduch.

 

Porcupine Tree - Recordings  // ochutnávka

Jediná kompilace v mém výběru. Obsahuje přebytky a B-strany tehdejšího období kapely v kvalitě, na jakou jsme u Wilsona na podobných neřadovkách zvyklí. Tedy ve velmi vysoké, nelze přehlédnout. 

 

Jorn - Worldchanger  // ochutnávka

Worldchanger sice není extra výjimečná hard rocková deska, ale několik povedených skladeb nelze Jornovi a spol. upřít. Ale hlavně obsahuje jednu z největších žánrových pecek roku - Sunset Station. No a Hellhammer za bicíma… Worldchanger u mě dlouhodobě boduje.

 

 

// Sorgh

 

Rok 2001 v mém životě znamenal určitý přerod. Skončila jedna etapa a já začínal rozepisovat novou, v nových kulisách. Hudba byla zásadním partnerem v tomto období. 

 

Top alba

 

Za naprostý vrchol toho roku považuji dvě desky, jejichž vlivu na mě se v té době nevyrovnalo asi nic.

 

Opeth - Blackwater Park  //  ochutnávka

Tohle album pro mě znamená vrchol v jejich diskografii. Tady se jejich představa kombinace deathmetalu s progresivním metalem dostala do vzácné rovnováhy. Stále můžeme mluvit o tvrdé hudbě, někdy až hrubé. Do toho jsou namíchány tak skvělé melodické pasáže až to bere u srdce. Zapojení akustických partů je skvostné. Celé to zabaluje úžasný obal ukončující takovou pomyslnou trilogii započatou na My Arms Your Hears

 

Emperor - Prometheus: The Discipline of Fire and Demise  //  ochutnávka

Jejich experimentování mě vždy bavilo. Ihsahnovo cítění táhlo pomalu Emperor pryč od klasického blackmetalu, ale pořád ještě nedozrála myšlenka na sólovou dráhu. Album je jiné než ta dosavadní, předchozí IX Equilibrium šlo víc do metalové klasiky, ještě dřív nastal vrchol klávesové odnože blacku. Prometheus je úplně jinde, i když nitku vedoucí od kořenů nikdo nepřestřihl.


Další zajímavá alba a pozitiva roku

 

Jinak toho samozřejmě vzniklo plno a často šlo o zásadní nahrávky kapel:

 

Morgul - Sketch Of Supposed Murderer  //  ochutnávka

Dnes už své tehdejší nadšení tolik nechápu, ale pořád je to dobré album.

 

My Dying Bride - The Dreadful Hours  //  ochutnávka

Po tomhle albu už jsem brajdy moc nesledoval, ale děsivá hodina je úžasná. 

 

Marduk - La Grande Danse Macabre  //  ochutnávka

Jednoduše klasika, co víc říct.

 

Thorns - Thorns  //  ochutnávka

Album je to ostré, studené a těžko se k němu člověk dostal. Už ani nevím, kde jsem ho nakonec stáhnul, ale povedlo se. Split s Emperor se mi ale líbí víc.

 

Rammstein - Mutter  //  ochutnávka

Člověk objevil, že Rammstein dokáží být něžní, svým způsobem. Album je silně melodické a od svého předchůdce udělalo mílový krok. Krásná věc.

 

Root - Black Seal  //  ochutnávka

Ať máte Root rádi nebo ne, tohle album nejde ignorovat a myslím, že ani nepochválit. Naprostý vrchol jejich existence, který je možné srovnat se světovou špičkou.

 

Dimmu Borgir - Puritanical Euphoric Misanthropia  //  ochutnávka

Když jsem to slyšel poprvé tak sem se málem pos..l. Neskutečně našláplá deska, která rychlostí a melodikou musela uhranout všechny, kteří si mysleli, že DB už dávno zdolali svůj vrchol. Studená syntetika ubrala na tajemnosti, zato pořádně naložila na straně technické dokonalosti.

 

Diabolical Masquerade - Death's Design  //  ochutnávka

Neskutečný projekt, jehož skladby působí stejně neskutečně. Tohle mě strašně bavilo, i předchůdce Nightwork, který je považován za vrchol.

 

I v nemetalovém prostředí se děly věci:

 

RHCP - By The Way  //  ochutnávka

Po Californication muselo být těžké navázat, i pro mě šlo o nejoblíbenější album. Ale pořád je to pěkná deska s hity, které se zažerou pod kůži.

 

John Frusciante - To record Only Water For Ten Days  //  ochutnávka

Příjemná kytarovka v takovém jemném, snovém rozpoložení. Byla to první sólovka, kterou jsem od něj slyšel. Dobré na ní je, že skladby nejdou na první dobrou, ale je potřeba nechat je vrůst do mozku.

 


 

// Lomikar

 

Top alba 

Virgin Black - Sombre Romantic  //  ochutnávka

 

Opravdu pochmurná gotická tryzna, kterou jsem někdy minulý rok znovuobjevil a v úžasu zjistil, jak odolala jakémukoli věku. Jedinečná, instrumentálně odvážná a vokálně přesvědčivá cesta soumrakem pro přesvědčené insomniaky. 

 

Anorexia Nervosa - New Obscurantis Order  //  ochutnávka

Jé, jedno z mých tetování. Vrcholné album nejen kapely, ale i celé symfonické větve blackmetalu, které svojí zuřivostí potíralo přesvědčení o tom, že klávesový black je pro buzny. A přitom za ním stála pětice vyhublých tranďáků, kteří všichni vypadali, že mají AIDS. 

 

...and Oceans - A.M.G.O.D.  //  ochutnávka

Theatre of Tragedy (album Musique) a ...and Oceans jsou podle mě metalové kapely, kterým se přechod k elektroničtějším plochám vydařil nejlépe. A paradoxně mi navíc přijde, že tohle je Oceánů nejopatrnější album. Což v jejich případě pořád znamená prasácký black, který si bez ptaní půjčuje, kde může a má se tuze rád. 

 

Radiohead - Amnesiac   //  ochutnávka

Druhé album poté, co se Yorke zbláznil a je… no prakticky nepopsatelné. Chaotické postupy, galerie hudebních nástrojů a prazvláštní snová surreálná atmosféra, která působí strašně osobně a zároveň odtrženě z této reality. Podivná věc, vážně podivná.

 

System Of A Down - Toxicity  //  ochutnávka

Je ti patnáct, sedíš s kámošema na lavičce na Jižáku, všichni cíga, pifka, beďary víšco. Pešán mi nese pálený Systémy a řiká “Vole počkej až si to pustíš, ten začátek ti vodstřelí hlavu.” “A Mikouš se prej snaží naučit ten začátek songu Toxicity na bicí a řiká, že to nejde, ten týpek je fakt génius.” Ještě ten večer kalíme u Pešána (neočekávaně vypadli rodiče), řveme texty, který čteme z winampovýho okna a do stehen ťukáme, jako že to jsou bicí. Mládí.
Teď mi došlo, že prakticky to samý jsme dělali letos na srazu s Bhutem na My Dying Bride haha.

 

Rammstein - Mutter  //  ochutnávka

S tímhle albem Rammsteini přímo vybuchli do světa a mohli si začít dělat co chtěli. Záplavy živých performací a svérázných videoklipů na sebe nenechaly dlouho čekat a ani řada tehdejších napodobitelů nezbavila tenhle audiovizuální (Rammstein nepovažuji za čistě hudební těleso, protože jsou s tou vizuální stránkou velmi úzce spojeni) projekt jedinečnosti, kterou se jim daří držet aktuální i dnes. 


Další zajímavá alba a pozitiva roku:

 

Jen máloco přežilo v mé přízni z mého několikaletého folk-metalového období (Dračák, LARPy, holka v Brně, tomu se nedá technicky uniknout) a na album Jaktens Tid od Finntroll nedám šáhnout. Například i díky tomu, že jako jedna z mála kapel tohoto žánru měla nějaký songwriting a nebyl to jen flašinet s bandou blbečků navíc. Iowa od Slipknotů pak byla povinnou kulturní výbavou každého mladistvého flákače ze začátku milénia a doteď na ní přísahám, protože ta fúze elektroniky s metalem se tam povedla výjimečně. A bicí tam jsou tak perfektní, že doklepaly Jordisona předčasně do hrobu. A naposled mexickou vlnu pro Bhuta, který mi připomněl album With Vilest of Worms to Dwell od rakouských Hollenthon, které jsem svého času drhnul jak magor, pak ztratil někde při stěhování a teď jsem si ho po snad patnácti letech pustil znova a pořád je ta jejich symfonie dost vkusná a zábavná. I když kradou kudy jdou.

 


 

Předchozí roční bilance na Echoes

 

Ozvěny roku 2020 (komplet)

 

Ozvěny roku 2019 (top 10)

podrobná bilance (1. část)

podrobná bilance (2. část)

 

Ozvěny roku 2018 (top 10)

podrobná bilance (1. část)

podrobná bilance (2. část)

 

Ozvěny roku 2017 (top 10)

podrobná bilance (1. část)

podrobná bilance (2. část)

 

Ozvěny roku 2016 (top 11)

podrobná bilance (1. část)

podrobná bilance (2. část)

 

Ozvěny roku 2015 (top 10)

podrobná bilance (1. část)

podrobná bilance (2. část)

 

Ozvěny roku 2014 (komplet)

 

Ozvěny roku 2013 (komplet)

 

Ozvěny roku 2012 (komplet)

 

Ozvěny roku 2000 (komplet)

 

Ozvěny roku 1993 (komplet)

 

Ozvěny roku 1986 (komplet)

 



  DISKUZE K ČLÁNKU

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

ichsias / 28.12.21 19:21odpovědět

Vlastně mě ani moc nepřekvapuje shoda na tehdejších Opeth, Tool a MDB, hoci opěvovanost zmíněných alb jsem nikdy nepochopil. Ta alba podle mě obsahují plno nudných pasáží zkombinovaných se zajímavými místy. Jako OK, ty desky jsem poslouchal mnohokrát, ale že by to byly bezchybně vybroušené klenoty? Tím je třeba také často zmiňované Toxicity od SOAD. No proti gustu můžu těžko něco udělat. Naopak mě spíš překvapuje téměř absolutní absence velkolepého díla Terria od Devina Townsenda.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky