Článek: Nedělní poslech 53

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 53

Victimer10.9.2017

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Kval a její stejnojmenné album.

I když je venku babí léto ve své nejlepší formě, my si dnes během nedělního rána stáhneme teplotu na minimum. Pro dnešní Nedělní poslech jsem si totiž vybral finskou dvouhlavou družinu Kval, jejichž produkcí je pravý mrzký chlad severského black metalu, který sem tam povzbudí klávesové motivy schopné celou meluzínu trochu ohřát. Ale jen trochu. Víc tepla nečekejte, jen zmrzlé lesy, těžké kroky směřující k zapomenuté chajdě kdesi na úbočí a hlavně toulavého ducha s neskrývanou sympatií ke špinavostem a zrůdnému projevu rouhání.

Kval se původně jmenovali Khaossos a roku 2015 vydali nahrávku Kuolonkuu, což je vše, co potřebujeme vědět. Tahle nahrávka je totiž to stejné v bledě modrém, jako právě prezentovaná záležitost. Za vším hledej nový start pod novým jménem (Khaossos zmačkej do koše a pamatuj si Kval) a stejné skladby v novém kabátku. Všechny byly znovu nahrány, našel se kolega, který do toho s Kvalem šel, našel se label, který nové vydání zaštítil a nový cover alba poctil svým uměním muž na svém místě, nám dobře známý Moonroot.

Aby toho nebylo málo, tak na bandcampu Kval byl tento materiál prezentován již během března letošního roku, v červenci pak znovu již pod křídly labelu Hypnotic Dirge. Jestli se vám tedy podaří dohledat stejný matroš na více místech, nespletli jste se, jste jen pečliví :)

Hudebně se pohybujeme v osidlech chorého black metalu, jehož studený feeling pohání zimní atmosférická složka a pokud se při poslechu nejednomu z vás vybaví jméno Burzum, nejspíš nebude lepšího přirovnání. Aspoň pro počátek. Já pak zcela zřetelně identifikuji finštinu, ovšem pouze způsobem frázování, jazykem této země nevládnu ani kdybych se na hlavu stavěl. Počastovat tedy Kval jako finskou odpověď na dřívější Vikernesovu tvorbu, nebude něčím nepatřičným, natož sprostým. Tmelem nahrávky budiž pravá blackmetalová aura, jenž je zároveň přehledná a stejně tak zhýralá a undergroundově zašpiněná.

Takže ano, na poli black metalu nové jméno Kval určitě doporučím. Tahle forma černého kovu vždycky potěší a když se to umí, tak je správně nastavený prožitek zaručen. A Kval zní tak, jak mají. Jejich black je vyvážený a já se pomalu bojím podívat ven, jestli tam náhodou nepoletují první zimní vločky. S Kval to prostě jinak nejde.

Kapela: Kval
Album: Kval
Styl: black metal
Vydáno: 7/2017
Země: Finsko
Vydavatel: Hypnotic Dirge Records
Odkazy: bandcamp // facebook

Současná sestava kapely:
Kval - hudba, zpěv, baskytara, bicí
WNTRBRNR - kytara, klávesy

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Fast-ner / 27.2.20 13:51

Vezmu to velice zkratkovitě přes hodnoty DR z MP3 / 320kbps. Vím, není to úplně směrodatný, ale i tak dostatečně vypovídající. Zde se kapela posunula na průměr šest. Na Budhovi jsou dvě skladby, který jsou na hodnotě pět a jde to slyšet, že tam něco hraje ještě míň, respektive víc. To, že kapela přešla z totálně přebuzený produkce (DR 3 a 4) trpící naprosto všemi nešvary proti kterým loudness war jde, na něco relativně poslouchatelnýho bych asi neprezentoval jako nějaký prozření v rámci loudness war nebo obecně v rámci jakékoliv „dynamiky“ zvuku v rámci metalu, protože ta nahrávka stále stojí na opačný straně spektra. Momentálně je trend takovej, že dost nahrávek je na DR 7 (už i Rutan si dal, zdá se, říct). Takže v rámci atmosferickýho metalu je DR 6 stále „krásně“ ořízlá nahrávka, která není přebuzená za hranici poslouchatelnosti. Mně osobně by třeba zajímalo, jak se kapela poučila směrem k vinylovému vydání. Spousta lidí to nepozná, nedocení, ale to si myslím, že je druhořadá věc a na jinou diskuzi. Ohledně dynamiky. Nový Ad Nauseam bude nahrávka, kde se o nějaké dynamice a přirozeném zvuku půjde bavit. Ale třeba i "raw master by Trey" posledních Morbid Angel je vlastně velice povedená věc.