Článek: Nedělní poslech 60

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 60

Victimer26.11.2017

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Kaunan a její debutové album "Forn".

Jubilejní šedesátá poslechová neděle bude patřit folku. Tomu tradičnímu severskému, hezky bez příkras a výzev k fúzování. Trojka Koller, Hallmarken, Tyr se sešla, aby se mu pověnovala s fascinující oddaností. Z celé nahrávky je cítit odér stařičkých časů míst blíže k polárnímu kruhu. Takže pozor, nejde o zaběhlé melancholiky z Ukrajiny (Kauan), ale protřelé hudebníky, kterým koluje v žilách folklór řadu let a dnes se pod názvem Kaunan prezentují společným prvním albem.

Ona protřelost a lehkost v práci se starobyle nordickými prvky je velmi přirozená. Pověnovat se poslechu Forn, to je o vypnutí proudu, nasátí esence severu, starých zhudebnělých bajek a odpočinku. Ač nejsem zarytým fanouškem folku, tak Kaunan budou patřit mezi ty, od kterých si vždy nechám zahrát a pomyslně odplout až tam, kde jsou voda i vítr studené, ale zároveň krásné. Zmizet někde na venkově, odskočit si do krčmy, nebo jen tak na zahradu k místním a naslouchat. Zatleskat si s nimi, popít, bavit se.

Nebavíme se však pouze o Norsku, k čemuž by to mohlo svádět. Řeč je o severu jako takovém. Je to jedinečné setkání, jenž oslovuje a přemísťuje v čase. Hodně daleko a hodně příjemně. Je to relax, pro který sice musí být ta pravá chvíle, ale pak to stojí za to. To vtáhnutí je silné.

Devět let trvalo, než uzrál čas na tohle společné album a setkání s hosty jako jsou Einar Selvik (Wardruna), Maria Franz (oba si zazpívali ve skladbě Vallåt) a švédský perkusionista Dhani Åhlman. Svým dílem ale přispěl i mistr brumle Ilan Rosén. K hlavním členům kapely snad jen tolik, že jde o tři přátele ze tří různých států, kteří mají zkušenosti z různých oborů, přičemž vítězí tradice, folklór a především vlastní schopnosti.

Jedenáct skladeb alba Forn je oslavou tradičního folku, ve kterém je kladen důraz na hudební zpracování, vokály jsou až na druhém místě. Skladby znějí zprvu poměrně monotónně, ale i tak si v nich lze najít to své, to, co každý potřebuje. Vítejte v chladných vodách severu a obklopte se na chvíli lidmi, kteří dobře ví, o čem hrají. Třeba vám s nimi bude taky dobře...

Kapela: Kaunan
Album: Forn
Styl: nordic folk
Vydáno: 10/2017
Země: mezinárodní
Vydavatel: By Norse Music
Odkazy: bandcamp / facebook

Současná sestava kapely:
Boris Koller: tradiční nástroje
Göran Hallmarken: zpěv, tradiční nástroje
Oliver s. Tyr: tradiční nástroje

+ hosté

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 2.3.20 9:20

Myslím, že si nerozumíme v jedné věci. My na tom nelpíme - my se tím prostě už nezabýváme, deska vyšla tak, jak vyšla. Když na něčem lpím, znamená to pro mne vyvíjet aktivitu s cílem něco neměnit - resp. já takhle tomu termínu rozumím. V tomto jsme naopak pasívní, což bych lpěním nenazval. TT se vyjádříl ve smyslu, že máme povinnost mastering změnit. Já mu jeho názor neberu, ale nesdílím ho. Já nesleduji ani Abigor, ani TT a ani jeho kredibilitu ohledně zvukových příprav, do diskuse jsem se dostal kvůli něčemu úplně jinému a ten bulvár jsem tam rozhodně neodstartoval já, ale tým jeho nohsledů, kteří na jeho timeline lakují hejty proti nám (Dead s Euronymousem by si to totiž představovali jinak :D ) a na straně druhé mně ti samí lidé píšou do zpráv, jak jsme úžasní, naše hudba je hluboká a nabízejí nám koncerty, proto je mi ta celá komunita k smíchu. Proto musím popravdě odpovědět, že jsme se rozhodně nepoučili z jeho komentáře, ale z článků, které napsal Jirka zde. Informace v nich obsažené jsem se rozhodl využít u aktuální desky, nikoliv však k vrtání se v nahrávkách už vyšlých. A rovnou mohu zde s vysokou mírou jistoty prohlásit, že stejně tak nebudeme měnit mix a mastering aktuálního dvojalba, protože ho někdo třeba shedává moc čistým atd. Jedinou vyjímkou by byla pravděpodobně nějaká hrubá vada lisu, nebo podobná anomálie, ale jinak necháme naše nahrávky beze změn, jako dobovou stopu naší hudební historie. Se všemi klady i nedostatky. Každopádně musím označit za solidní egobooster, koik pozornosti se nám odstává i od lidí, kteří nejsou našimi fanoušky, to je rozhodně milé :D. P.S.: Třeba nový Devourment je z hlediska zvuku a masteringu megaprasečina a jak nejsem zrovna slamová cílovka, v tomhle žánru jsem lepší ( = více stylu padnoucí) produkci neslyšel, nejsem tedy ten druh posluchače, co by dával palec dolů za nízké DR z principu, pořád je pro mne prioritou vlastní pocit z nahrávky.