Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 61

Nedělní poslech 61

Sarapis3.12.2017
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Path of Might a její album "Hallowed Gate Style".

Dnešní neděle bude americká. Bude také trochu kamenitá a místy dokonce bažinatá. Takže kníry a plnovousy s sebou.

 

Americký soubor Path of Might odstartoval svoji existenci v roce 2014 pod jménem Hyborian. Spokojeně si hoši žili, dokud nezjistili, že mezi šesti miliony spoluobčany státu Missouri měli i jiní kluci kapelu stejného názvu. Co následovalo, to se jistě dovtípíte sami. Změna názvu v počátcích není žádná katastrofa, to spíše hrozba, že kapela zapadne do davu jiných klonů. První bod vyřešen, s tím druhým se teprve uvidí. 

 

 

Dělat díru do světa v oblasti sludge metalu, resp. stoner metalu, to je jako rozběhnout se...ne, pardon….rozejít se proti zdi a s jointem v ruce ji přemlouvat, aby vzlétla a uvolnila cestu. Že ta zeď občas skutečně vzlétne, to je věc jiná, ale určitě mi dáte za pravdu, že příslušná scéna je totálně přecpaná. Kdo to přece jen zkouší, měl by se aspoň trochu snažit znít jinak než 99% bláta. Podladit nástroje, vypít karton whisky a produkovat bordel stačilo možná kdysi, ale teď už i kapely v tomto ranku musí mít pod čepicí. Path of Might si většinou vystačí s klasickým nástrojovým obsazením, ale k tomu přidávají akustické pasáže a mnohdy zajímavé instrumentální výlety, čímž roste stopáž a posluchačská touha přijít tomu všemu na kloub.  

 

Letošní dvojka nazvaná Hallowed Gate Style je následovníkem dva roky starého debutu a zní vyhraně a sebevědomě. Trojice muzikantů umí a vypadá to, že se v sebevyjadřování nemíní moc omezovat. Se slůvkem progressive je však nutno zacházet ve vší ostražitosti, protože proniknete-li skrze vrstvy aranží a efektů, v jádru si stejně můžete plácnout s Ozzym ze sabbaťáckých dob, kdy si kokainem i čistil zuby. Zpěv Spencera Medleyho zkrátka je povědomý. A teď záleží na tom, zda to berete jako už otravnou překážku, nebo jako základní jistotu, od níž se dá odrazit k výšinám. Path of Might jsou na počátku svého odrazu a odhadnout, jestli to bude vysoko a jaký bude dopad, to už je zcela nad rámec naší rubriky. Pro začátek Hallowed Gate Style prostě jen zkuste a ono to nějak dopadne.

 

 

Kapela: Path of Might
Album: Hallowed Gate Style
Styl: progressive sludge doom metal
Vydáno: 11/2017
Země: Spojené státy americké
Vydavatel: Encapsulated Records 
Odkazy: bandcamp / facebook

 

Sestava kapely:
Spencer Medley – zpěv, kytary, texty
Derek Rife – baskytara, klávesy 
Adam Lucz – bicí



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Fast-ner / 27.2.20 13:51

Vezmu to velice zkratkovitě přes hodnoty DR z MP3 / 320kbps. Vím, není to úplně směrodatný, ale i tak dostatečně vypovídající. Zde se kapela posunula na průměr šest. Na Budhovi jsou dvě skladby, který jsou na hodnotě pět a jde to slyšet, že tam něco hraje ještě míň, respektive víc. To, že kapela přešla z totálně přebuzený produkce (DR 3 a 4) trpící naprosto všemi nešvary proti kterým loudness war jde, na něco relativně poslouchatelnýho bych asi neprezentoval jako nějaký prozření v rámci loudness war nebo obecně v rámci jakékoliv „dynamiky“ zvuku v rámci metalu, protože ta nahrávka stále stojí na opačný straně spektra. Momentálně je trend takovej, že dost nahrávek je na DR 7 (už i Rutan si dal, zdá se, říct). Takže v rámci atmosferickýho metalu je DR 6 stále „krásně“ ořízlá nahrávka, která není přebuzená za hranici poslouchatelnosti. Mně osobně by třeba zajímalo, jak se kapela poučila směrem k vinylovému vydání. Spousta lidí to nepozná, nedocení, ale to si myslím, že je druhořadá věc a na jinou diskuzi. Ohledně dynamiky. Nový Ad Nauseam bude nahrávka, kde se o nějaké dynamice a přirozeném zvuku půjde bavit. Ale třeba i "raw master by Trey" posledních Morbid Angel je vlastně velice povedená věc.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky