Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 63

Nedělní poslech 63

Victimer17.12.2017
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Mistralth a její debutové album "My Grief".

Mistralth patří do kategorie kapel, které doopravdy existují snad sto let, ale dokopat se k regulérní nahrávce je pro ně nadlidský úkol. Založení datované do roku 1998, pak nějaké to promo, ještě jedno a ... nic. Až letos. Tříčlenná formace se znovu postavila na nohy, spojila se s ruským labelem GS Productions a nahrála své debutové album My Grief.


Sedm skladeb na základech doom metalu, ale také s prvky deathu, gotiky a atmosférického koření. Z trojice bude nejspíš nejvíce povědomý Daniel Neagoe, který v současnosti mydlí blány u Shape of Despair nebo Clouds a na štíru není ani se zpěvem, což dokazuje jak zde v Mistralth, tak v dalších projektech.

 
To čekání se nakonec vyplatilo. My Grief je poctivý materiál, který sice zdatně opisuje zaběhlá pravidla jmenovaných žánrů, ale má na ně svojský pohled, jenž nepodléhá parazitování ani pohodlí ve vatě. Hodně poslechová záležitost, které nechybí chytlavé melodie a zajímavá řešení v jinak skromných a doomově autentických podmínkách. I střídání čistého a krkavčího vokálu je ku prospěchu věci, hned je v tom zdánlivém mrtvolnu o něco živěji.

 

http://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/mistralth%20band.jpg


My Grief je ve své podstatě doom metalová deska, doplněná o pár dobře volených drobení, kdy zejména gotické vsuvky (ať už vokální nebo hudební) si lze velmi dobře vychutnat. Je melancholická, stejně jako dřevní, mystická a druhé housle nehraje ani co do dramatizace projevu a správného načasování. Inu, zkušenosti tu jsou a ty se také do celkové podoby debutu nesmazatelně otiskly. Zmínil jsem termín poctivost a za ním je třeba si stát.


My Grief je spolehlivou volbou pro ty, kteří si v soukromí rádi zapláčou, ale nemusí se u toho zrovna strhat utrpením. Kvalitní a vyvážená melancholie stříklá podzimem a tmou příměstských uliček. Určitě doporučuji vyzkoušet!

 


Kapela: Mistralth
Album: My Grief
Styl: gothic / doom metal
Vydáno: 7/2017
Země: Finsko
Vydavatel: GS Productions
Odkazy: bandcamp / facebook


Současná sestava kapely:
R.K. - zpěv, texty
Daniel N. - bicí, zpěv
Juha S. - hudba, texty



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 2.3.20 9:20

Myslím, že si nerozumíme v jedné věci. My na tom nelpíme - my se tím prostě už nezabýváme, deska vyšla tak, jak vyšla. Když na něčem lpím, znamená to pro mne vyvíjet aktivitu s cílem něco neměnit - resp. já takhle tomu termínu rozumím. V tomto jsme naopak pasívní, což bych lpěním nenazval. TT se vyjádříl ve smyslu, že máme povinnost mastering změnit. Já mu jeho názor neberu, ale nesdílím ho. Já nesleduji ani Abigor, ani TT a ani jeho kredibilitu ohledně zvukových příprav, do diskuse jsem se dostal kvůli něčemu úplně jinému a ten bulvár jsem tam rozhodně neodstartoval já, ale tým jeho nohsledů, kteří na jeho timeline lakují hejty proti nám (Dead s Euronymousem by si to totiž představovali jinak :D ) a na straně druhé mně ti samí lidé píšou do zpráv, jak jsme úžasní, naše hudba je hluboká a nabízejí nám koncerty, proto je mi ta celá komunita k smíchu. Proto musím popravdě odpovědět, že jsme se rozhodně nepoučili z jeho komentáře, ale z článků, které napsal Jirka zde. Informace v nich obsažené jsem se rozhodl využít u aktuální desky, nikoliv však k vrtání se v nahrávkách už vyšlých. A rovnou mohu zde s vysokou mírou jistoty prohlásit, že stejně tak nebudeme měnit mix a mastering aktuálního dvojalba, protože ho někdo třeba shedává moc čistým atd. Jedinou vyjímkou by byla pravděpodobně nějaká hrubá vada lisu, nebo podobná anomálie, ale jinak necháme naše nahrávky beze změn, jako dobovou stopu naší hudební historie. Se všemi klady i nedostatky. Každopádně musím označit za solidní egobooster, koik pozornosti se nám odstává i od lidí, kteří nejsou našimi fanoušky, to je rozhodně milé :D. P.S.: Třeba nový Devourment je z hlediska zvuku a masteringu megaprasečina a jak nejsem zrovna slamová cílovka, v tomhle žánru jsem lepší ( = více stylu padnoucí) produkci neslyšel, nejsem tedy ten druh posluchače, co by dával palec dolů za nízké DR z principu, pořád je pro mne prioritou vlastní pocit z nahrávky.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky