Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Celtic Punk 12/12 - Závěrečný epilog

Celtic Punk 12/12 - Závěrečný epilog

Lyriel16.12.2013
Letem světem celt punkovým žánrem, připomínka předchozích dílů seriálu a krátká zmínka o tom, na co se nedostalo.

Poslouchám celtic punk už několik let, ale poslední rok a půl mám pocit, že mám nedostatečný rozhled. Kapely, kterým jsem v předchozích článcích věnovala pozornost, jsou sice jednou ze základních složek celtic punkové scény, ale nelze říci, že jsou zakladateli tohoto skvělého žánru. Dopátrat se jednoho konkrétního tvůrce není jednoduché, ba co více, je to nemožné. Stejně jako se z heavy metalu vyvinul trash, tak se celtic punk vyvinul z něčeho jednoduššího. Z něčeho, co je uším většině posluchačů moderního celtic punku neznámé.

 

Rozhodla jsem se tedy pátrat po střípcích minulosti, abych zjistila větší množství informací o původu celtic punkových kapel a dokázala si tak poskládat tabulku celé historie. Měla jsem v hlavě nespočet otázek, na které už si dokážu odpovědět. Přesto se našly zdroje, které mě nejen informovaly, ale také udivily. Dospěla jsem k závěru, že za celtic punk považují lidi dneska už kde co – obyčejný punk rock, oi kapely a další. A tak se mi v hlavě zrodil nápad – věnovat poslední článek historii celtic punku a jeho rozšíření po světě.

 

Z čeho se skládá celtic punk se dá celkem lehce odvodit. Mluvili jsme o tom už nesčetněkrát, takže myslím, že není třeba to tu zbytečně rozpitvávat. Které kapely přispěly do rozvoje žánru, víme také, ale kdo dal ten prvotní impuls? Z čeho kapely čerpaly a vlastně čerpají? Jednu část odpovědi už vím – The Chieftains. Narazila jsem na ně, když jsem psala recenzi na Hakka Muggies. Snažila jsem se dohledat, kdo je skladatelem Brian Boru. Nejmenovaná osoba mě odkázala na The Chieftains, kteří sice nebyli tvůrci, ale posunuli skladbu zase do jiné dimenze. Při pohledu na stránky kapely jsem pochopila, že jsem narazila na jednu z nejstarších, která kdy hrála celtic folk. Jejich vznik je datován na rok 1962. Jedná se o irskou kapelu, která využívá nástroje typické pro tento žánr, tzn. housle, bodhrán a také několik druhů píšťal. Taková je nástrojová sestava současných The Chieftains. Co mě však udivilo, bylo původní složení nástrojů. Mezi takové patřily kosti, hoboj, concertina nebo například irská harfa. Kapela funguje dodnes, a co se týká struktury písní, zní úplně stejně jako v sedmdesátých letech minulého století. Tím pro mě stoupla na nejvyšší level úspěšnosti, protože v 99 % se kapely nechávají strhnout moderními vlivy. Tentokrát nenacházím slova pro ten správný popis jejich tvorby, to musí každý zhodnotit sám.

 

Další kapela, která ovlivnila cestu k celtic punku, je The Clancy Brothers. Její vznik je datován na rok 1956, a tudíž si myslím, že byli vzorem pro The Chieftains a to už jen pro to, že jsou taktéž z Irska. Svojí činnost ukončili v roce 1998. Další kapelu, kterou je třeba zmínit, jsou známější The Dubliners. Ty spadají do stejného období jako The Chieftains.  A tím bych ukončila trojici kapel, které hrají významnou roli ve vývoji celtic punku. Prakticky míchaly pouze jakýsi celtic folkový koktejl, ale koktejl si dělá každý po svém a takoví The Pogues si ho osladili právě punkem. A tak vzniklo spojení celtic punk.

 

Od dob The Pogues to všechno začalo. Čerpalo z nich mnoho kapel jako Dropkick Murphys nebo The Mahones. The Pogues řádím do té významnější složky, tj. do období od 60. – 90. let 20. století. K tomuto období si ještě dovolím poznamenat kapelu Black 47, jejíž skladby se v současné době uplatnily ve filmovém průmyslu. Milovníci SOA jistě ví, o čem mluvím, neboť některé soundtracky z filmu pochází právě od Black 47.

 

Druhé období se týká konce 20. století. Sem bych zařadila kapely, kterým jsem se věnovala v předchozích dílech tj. Fiddler´s Green, The Mahones, The Real McKenzies, Dropkick Murphys a Flogging Molly. Další kapely, na které se nedostalo slovo a patří do druhého období, jsou například Neck, The Tossers a Blood or Whiskey. Toto období lze označit za přelomové a celtic punk chytil úplně jiný ráz. Největší ztráty utrpěl folk, který se z žánru nejvíce vyredukoval a přitom kdysi býval zdrojem. Naopak posílila punková část, která je nejpatrnější asi ve vokálech. Vůbec největší změna se odehrála v textech. Některé kapely se nechaly ovlivnit politikou a v textech vyjadřují své názory na různé situace nejen politické, ale i sociální. Booklety jako by prošly novou vlnou, což se dá jednoduše vysvětlit technickým pokrokem. S ním je spojený také zvuk, který by měl být mnohem kvalitnější.

 

Celtic punk se posunul zase do jiné podoby, která bude předlohou pro následující generace. Tu jsem pomyslně zařadila do třetího období – začátek 21. století. Z těch známějších kapel bych sem zařadila Flatfoot 56, Pipes and Pints a The Dreadnoughts. Jejich hudba už je v jistém smyslu zase krapet dál – dokáže být agresivnější a mnohonásobně energetičtější než hudba kapel z předchozích let. Pak už záleží jen na člověku samotném, zda dá přednost výraznějšímu odvaru, nebo zvolí starší klasiku.

 

V současné době můžeme celtic punk najít na nejrůznějších místech světa. Asi nejčastější výskyt je v USA, což mě celkem zaráží. Hned za USA není Irsko, jak by mnozí z nás očekávali, nýbrž ostatní země. Česká Republika by se s nimi v počtu celtic punkových kapel klidně mohla rovnat. Jsme na tom podobně jako například Německo nebo Austrálie. Z Německa známe Fiddler´s Green, ale i Austrálie skrývá skvosty. Vřele můžu doporučit Roppongi nebo The Rumjacks. Dalšími oblastmi s menším výskytem jsou Skandinávie a Pyrenejský poloostrov. Ze španělské scény se dobře poslouchají The Fatty Farmers nebo Brutus´ Daughters, kteří jsou zvláštní tím, že nemají zpěváka, nýbrž zpěvačku, která má ostrý hlas a to se v celtic punku jen tak neslyší. A navíc se nevidí, že by převažovala ženská složka nad mužskou. Dokonce i v Číně najdeme zástupce - Cherry Coke$, ale celtic punk se mi v jejich podání vůbec nelíbí. Naopak mě překvapili francouzští Bézèd'h. Zde dominují housle, které svižné rytmy místy dokonale doprovázejí, a místy naopak povznášejí do mimozemských sfér. Navíc zpívají ve svém rodném jazyce. Z francouzské scény můžu doporučit také Celkilt a Les Tricards.

 

Kde bych nečekala ani pokus o kapelu tohoto žánru, je Indonésie. I tady se najde pár minoritních kapel, které se snaží dát o sobě vědět. Podobně na tom bývalo Maďarsko, dokud se neobjevili Firkin. Ti vsází na flétny a ostré kytarové riffy. Pro milovníky živého celtic punku s přemírou dud a hlubším vokálem jsou maďarští LochNesz správnou volbou. Posledním místem kam zavítám je Brazílie, odkud pochází Terra Celta. Jsem z nich paf už od prvního videa, na kterém je záznam z jejich live koncertu. Neskutečná show, rytmy a melodie všeho druhu, bezkonkureční image!  Brazilskou scénou bych zakončila pátrání po zahraničních kapelách a podívala bych se v krátkosti na tu českou. Kromě Pipes and Pints a Hakka Muggies tu máme ještě Benjaming´s Clan, kteří se z Benjaming Band přejmenovali hned poté, co přešli na unplugged koncerty.

 

Tím bych zakončila pátrání po rozšíření celtic punku, avšak pokud máte pocit, že toho nebylo zmíněno dost, zde jsou dva odkazy na online rádia, která vysílají celtic punk / folk / rock, tudíž máte možnost rozšířit své obzory:

 

rádio 1

rádio 2

 

 



  DISKUZE K ČLÁNKU

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky