Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 65

Nedělní poslech 65

Victimer14.1.2018
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Five The Hierophant a její debutové album "Over Phlegethon".

Podivnostem se meze nekladou a na metalové scéně to platí mnohdy dvojnásob. Po různu znetvořených klonů, jejich levobočků a dalších obskurností vznikají mraky. Mezi takové lze směle počítat i londýnské trio Five The Hierophant, které na podzim minulého roku vypustilo do světa své debutové album.


Dlouhým pláštěm, mystikou na pražcích a nulovým pohledem do tváří odění boys, se dali na dráhu zkoušení klasicky metalové duše, neb ta je v jejich podání lstivě šlapána do země, kór když členům kapely čouhá z kapsy vzkaz o čtyřech jasných písmenech - P O S T. Five The Hierophant byl navíc oddělen jazyk, takže o vokální doprovod jsme ochuzeni. Albem se linou jen různé ruchy, fetem rozmázlé úryvky hlášení z nádražní budovy, či deklamace. 

 

http://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/five%20band.jpg


Hudebně lze kapelu počastovat smělým spojením post metalu, jazzu, avantgardy a snad i zruinovaným black metalem, jemuž kdysi dávno došel dech. Zato jazzové elementy trýzní metalové soukolí co to jde a výsledkem je instrumentální hradba riffů, která je okořeněna fluidem malých klubíků a dalších pocitově nemetalových prvků. Navrch připočítejte silné psychedelické chvění země a dotek tajuplnosti formou rituálu, jenž se odehrává za horizontem. Stranou, jeho skutečný význam si lze jen domýšlet. Celkově ovšem nic přehnaného, ani složitého. Poslechovka, pro otevřené hlavy určitě. Nač zbytečných kliček a obstrukcí?


Vše již bylo objeveno, vše už tu minimálně jednou bylo. Přesto se dá snaha a celkový dojem z Five The Hierophant shrnout výrazem sympatický. Jejich pokřivení a smysl pro avantgardní pojetí těžkých kytar je smysluplné a svým způsobem i osvěžující. Doporučuje sedm lékařů psychiatrické léčebny z deseti a stejně tak sedm jazzmanů z klubu na kraji města. Vyzkoušejte, naslouchejte, nezpívejte!

 


Kapela: Five The Hierophant
Album: Over Phlegethon
Styl: avantgarde / post metal
Vydáno: 9/2017
Země: Spojené království
Vydavatel: Karisma & Dark Essence Records
Odkazy: bandcamp / facebook


Současná sestava kapely:
Mitch Barret - baskytara, efekty
Chris Hancox - bicí, perkuse
महाकाली - kytara, efekty



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 11.1.16 22:19

Já Vám děkuji za vynikající, nadšenou práci a mnoho inspirace a to zejména také proto, že jste vzbudili naději že jsou lidi, co hudbu jenom nervou do uší, ale také o ní přemýšlí a jsou otevřeni experimentům. Mno a nehledě na rok vydání, tak moje desítka pro minulý rok: 1 - Mindless Self Indulgence - How I Learned to Stop Giving a Shit and Love Mindless Self Indulgence; hudební ekvivalent South Parku, nekorektní, neuvěřitelně vtipná taškařice s neskutečným drajvem. Od prvního alba Tight jedou první ligu sexuální nevyzrálosti hozenou do rytmů. 2 - Rotting Christ - Kata Toi Daimona Eaytoy; blacková procházka kulturní galerií se soundtrackovou strukturou, kde každý úder má svůj koncepční význam 3 - Sólstafir - Ótta; s přehledem nejvyzrálejší post-blackmetalová deska se kterou snesou srovnání snad jen současní Alcest. Nikdo neumí bezvýchodnou melancholii tak jako tihle 4 - Florence and The Machine - Lungs; barokní pop s neuvěřitelnou škálou aranží (kolik lidí jen zaměstnají na jednom albu) s majitelkou v současnosti nejodvážnějšího hlasu ve svém žánru 5 - Le Tigre - Le Tigre; k debutovému albu mě zejména váže nebezpečné zalíbení v uvřískaném projevu rrriotky Kathleen Hany 6 - WWW - Atomová včela; v českém prostředí bezkonkurenční tah na bránu, který svou znervozňující dravostí znemožňuje poslouchat desku jen napůl 7 - Grave Pleasurers - Dreamcrash; ve své podstatě celkem konzervativní album, které povyšuje nejen Joy Divisionský zvuk, ale hlavně hyperaktivní výbuchy kreativity na kytarovém a bicím poli 8 - Mgla - With Hearts Towards None; už dlouho jsem neslyšel tak surový a současný black, který se namísto přepjaté zlé image orientuje na materializaci blackmetalový melancholie 9 - Gnaw Their Tongues - Eschatological Scatology; holka řiká, že to obdivuje, ale není schopná to poslouchat. Absolutní koncentrace zla a fuck off všemu. Neuvěřitelný výlet do světa tvůrčí svobody. 10 - na závěr dva parádní soundtracky: Fury od Stevena Price a Mad Max od Junkie XL. Oba vykročili se svou prací jinam než je obvyklé a maximálně uspěli.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky