Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 66

Nedělní poslech 66

Jirka D.21.1.2018
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu NI a její aktuální album "dedoda".

Rakouská kapela NI je experiment od podstaty a hledat v její tvorbě logická schémata, standardní postupy a předvídatelnost v podstatě nejde. Čtyřčlenná sestava skýtá prostor pro jednoho bubeníka a tři kytaristy, což už samo o sobě představuje buď  hodně divný nápad, anebo Iron Maiden bez basáka a zpěváka, protože NI sice cosi jako zpěv hlas zvuky podobné hlasu používají, ale rozdělují si je rovnoměrně mezi sebe a rozhodně to s nimi nepřehánějí. Vyberte si.

 

NI band

 

Naprosto přiznávám, že úvodní odstavec nemá ambice nalákat neznalého posluchače k tvorbě takhle podezřelé kapely, ale na svou omluvu dodávám, že o nic podobného se nesnaží ani samotná kapela. Její hudba, balancující na neostrých hranách experimentu, avantgardy a třeba i hlučného jazz rocku, je v některých pasážích o dost šílenější variace na tuzemské Už jsme doma (skladba jona) a ve většině pak zcela svébytná snůška lomozících kytar, ve který lze najít jistý řád až při skutečné snaze něco takového najít. NI poměrně zdatně zakrývají fakt, že komponují s matematickou přesností a spíš se snaží vytvořit dojem spontánní, nepřehledné kytarové skrumáže, kterou doráží synkopicky zahrané bicí.

 

Osobně používám slovo jazz ve spojitosti s kytarovou muzikou dost opatrně, protože většinou je více méně nadužito za účelem vytvoření iluze jakési uměleckosti a „vyššího standardu“, než na jaký má ta která kapela skutečně nárok. V textu výše jsem ho použil, a pokud máte trochu naposlouchaný jazz rock třeba ze 70. let, možná v případě NI jistou paralelu zaslechnete. A možná zaslechnete i podobnou touhu po improvizaci, jakou tak skvěle zvládal Frank Zappa. Nicméně dopředu si neodpustím varování, že slovo „zaslechnout“ je v předešlém souvětí to nejvíc důležité a že NI jsou rozhodně mnohem víc experimentální než profesorská kapela.

 

Velkou výhodou desky dedoda je to, že nepřesahuje půlhodiny času, což v případě podobné fúze je čas naprosto přiměřený a k přežití, řekl bych. Osvěžujícím dojmem působí i a capella věci depate a titulní dedoda, jakožto všude se rozlévající pocit soudržné kapely - nevím, zda se nahrávalo živě, ale ta deska tak působí a je to určitě dobře. Ocenit cokoliv dalšího je dřina, takže přeju trpělivost při poslechu.

 

 


 

Kapela: NI

Album: dedoda

Styl: experimental / free jazz rock

Vydáno: 10/2017

Země: Rakousko (Linz a Ottennsheim)

Vydavatel: Zach Records / Red Wig

Odkazy: homepage / bandcamp / facebook

 

Sestava:

Martin Flotzinger - bicí

Gigi Gratt - kytara

Tobias Hagleitner - kytara

Manu Mitterhuber - kytara

 

Nahrávka byla redakci poskytnuta agenturou Creative Eclipse PR.



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 14.3.21 9:05

Ha, to je mi náhoda, zrovna jsem ten film viděl asi před 14 dny. Mně akorát přišlo, že vlastně ten film není tolik o té hudbě, ale spíš ten ústřední problém je, že ona hudba se stala pro protagonistu kanálem pro překonání své drogové závislosti a když přišel o sluch, tak přišel o ten kanál a to největší riziko pro něj tak byl návrat ke starým závislostem. Stejně tak ten název filmu má vlastně dva významy. Druhý se odkazuje na ten nepřirozený filtr, skrze který poslouchá svět skrze ten neurální přístroj v posledním aktu a který ho donutí přijmout svoji hluchotu. Mimochodem protagonisty toho nedokončeného dokumentu Metalhead byli sludgový Jucifer.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky