Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

// Jirka D.

Linkin Park - From Zero (2024)  ochutnávka

zdroj: mp3 (320 kbps)

Tohle nešlo ignorovat, protože jednak jsou LP zpět a druhak se zpěvačkou … což jsou dva důvody, proč zbystřit. Předně - pokud jsem snad měl obavu, že budu mít co do činění s nějakým klonem Evanescence, tak ne, Emily Armstrong ani málo není Amy Lee. A to je dobře. Pak už je to dobře jen tak napůl, což bychom mohli podrobněji rozebrat v delším textu recenze. Bude brzo. 

Harakiri For The Sky - Scorched Earth (2025)  ochutnávka

zdroj: mp3 (320 kbps)

Téhle kapely vždycky skočím na lep, protože si vždycky myslím, že to bude dobré a ono je to pořád stejné. Nejsem nějaký ultra znalec jejich tvorby, ale poslech novinky na mě působí kolovrátkovým dojmem, který jsem měl už kdysi dávno při poslechu starších věcí. Prostě pořád dokola. 

Godsmack - Awake (2000)  ochutnávka

zdroj: mp3 (320 kbps)

Tohle jsem si pustil spíš náhodou a vlastně docela nově, protože v době jejich největší slávy jsem Godsmack docela ignoroval. Znal jsem je vlastně jen zběžně podle jména a pustit si ji se skluzem 24 let je takové milé retro. Awake je deska své doby, nic zásadního, celkem slušná a i po těch letech poslouchatelná. Spojení nu-metal prosím nepoužívejme, Godsmack jsou trochu jinde. 

Malignant Tumour - Maximum Rock’n’Roll (2024)  ochutnávka

zdroj: mp3 (320 kbps)

Malignant Tumour pro mě byla vždycky kapela pro živé hraní, ale pustit si jejich desku doma mě nelákalo ani v nejslabších chvílích. Novinka na tom nezmění vůbec nic, v ničem se neodlišuje od těch předchozích a co mi na nich vadilo tenkrát, vadí mi i teď. 

Voidmonger - Lies of Aquarius (2024)  ochutnávka

zdroj: mp3 (320 kbps)

Zatím marně hledám pointu a něco mi pořád uniká. Sám sebe neustále přesvědčuju, že v tom přece musí něco být, když to má takovou výpravu, ale doposud jsem to něco nenašel. Pokud někdo máte tip, jak do této desky proniknout, sem s ním. 

// Victimer

Tábor Radosti - Delog (2024)  ochutnávka

zdroj: flac

Návrat, který přišel nečekaně a o to víc potěšil. Podzemí Táboru Radosti znovu káže své magické pravdy. Tentokrát ve jménu silnější rytmiky a celkově v širším záběru. Delog se dá chápat jako prolnutí starých světů s realitou toho dnešního. Někdy z toho vážně mrazí. Více v recenzi.

Skagos - Chariot Sun Blazing (2024)  ochutnávka

zdroj: flac 

Další nečekaný návrat a nový počin kapely, o které jsem už hodně dlouho neměl ani potuchy. Skoro dvanáct let od poslední řadovky Anarchic, která mě svého času hezky chytla, je zpátky severoamerická dvojka Skagos. Čas pokročil, tvorba kapely ale zůstala téměř ve stejných kolejích, tedy na pomezí black metalu a post-rocku s celkově přírodním vyzněním. Blízko Panopticon, Falls Of Rauros nebo starým Wolves In The Throne Room. Není to taková divočina jako kdysi, ale jinak se moc nemění. Jen mně to bohužel už tolik neříká… 

Ulver - Liminal Animals (2024)  ochutnávka

zdroj: mp3 (320) 

Nové album Ulver jsem si v závěru roku pouštěl opravdu vydatně a snažil se ho více pochopit, dostat se do něj, oblíbit si ho. Ale nestalo se. Materiál mi přijde až na výjimky fádní, aranžmá tomu sice dají na oko hezký kabátek, ale nefunguje to. Jen zpěv pana Rygga mi občas vykouzlí na tváři úsměv uznání. Flowers Of Evil u mě nakonec pěkně vyrostlo, ale u Liminal Animals to neplatí. Není z čeho brát, je to čajíček.

// Garmfrost: Ulver se vydali na cestu, která mě nebaví. Kdysi revoluční kapela sází na cajdáky bez hlubšího okamžiku. 

// Jirka D.: Souhlas. Zkoušel jsem taky a jsou to takový písničky k vaření.

Sjellos - Lifeless Ground (2024)  ochutnávka

zdroj: flac 

Meziplanetární cestování industriálně-ambientním dopravním prostředkem Sjellos má své parametry. Sice už nějaký ten pátek vnitřně cítím, že obliba němé hudby stáje Cryo Chamber u mě klesá, ale pořád se těmito trasami rád vydám. Asi si víc vybírám a asi mě jen tak něco neuspokojí. U Sjellos je ale má spokojenost poměrně vysoko a vracím se k Lifeless Ground tak často, jak jen to jde.

Severoth - By the Way of Light (2024)  ochutnávka

zdroj: flac

Trochu jsem v průběhu roku zapomněl na ukrajinský atmo blackový projekt Severoth. V době vydání mi nějak zapadnul. Nebo na ten hodně silný náladový odér, který se vznáší nad divočinou stylu nebyl prostě ten správný čas. Dal jsem si ho tedy jako prosincové menu a je to určitě kvalitní práce, jen na ni musím mít chuť. Ta silně atmosférická složka mě zároveň láká i odrazuje. Dobrá věc, kterou rád doporučím, ale pro mě někdy se složitějším přístupem. 

Old Forest - Graveside (2024)  ochutnávka

zdroj: mp3 (320) 

Sympatie k ostrovní formaci Old Forest znovu narostly díky novému albu Graveside. To se vrací ke starému, devadesátkovému black metalu, ze kterého je cítit jak jeho fluidum, tak vampýrská tématika a chuť po krvi. Graveside dává vzpomenout na starou Gehennu nebo Satyricon, pokud mohu k někomu přirovnat. Syrový, klávesami podpořený black s typickým zvukem oné doby. A rozhodně je to větší odvaz, jak poměrně jalové předchozí album Sutwyke.

Old Wainds - Stormheart (2024)  naše recenze vč. ochutnávky

zdroj: mp3 (320) 

Zima jak v Rusku, přesněji na jeho severozápadní straně blízko finských a norských hranic. Další kapela, která se přihlásila po několika letech a vydala o dost lepší matroš, než s jakým nás opouštěla. Noví Old Wainds nabízí zimní blackmetalovou klasiku, která nám dává hodně ostrý a svěží obraz tamní přírody. Více v recenzi.

// Garmfrost

An Axis of Perdition - Apertures (2024)  ochutnávka

zdroj: flac

Po třinácti letech je zpět robotické zlo. Jen nevím, jestli má ještě tu správnou sílu. Doba Urfe je pryč, ale nevadí to. An Axis of Perdition na Apertures sází na větší přitažlivost. Přitažlivost stále zlou a nelidskou. Zpět ve hře je i black metal, respektive metal a skřípavý vokál. Ten mi trochu mi připomíná psychotický metal Cultum Interitum nebo Ars Magna Umbrae.

Opeth - The Last Will and Testament (2024)  ochutnávka

zdroj: CD

Nový počin Opeth na mě působí příliš rozháraně. Postrádám kouzlo starších desek. Užívám si ale špičkového řemesla, vynikajícího zpěvu plus návrat growlu. Vadí mi hostující Tempest a ruší vypravěč Ian Anderson. A nelíbí se mi obal. Jejich obálky bývaly tak lahůdkové…

Night in Gales - Shadowreaper (2024)  ochutnávka

zdroj: flac

Ovšem Night in Gales zrají jako dobré víno. Shadowreaper řeže jako pila a zároveň umí vykouzlit ty správné emoce.

Mörk Gryning - Fasornas tid (2024)  ochutnávka

zdroj: flac

Švédští satanáši Mörk Gryning jsou na Fasornas tid stále extrémní a řádně nasypaní. Zároveň skvěle melodičtí a výpravní. Nechce se jim stárnout a vracet se. Moc pěkně se to poslouchá. 

Svarttjern - Draw Blood (2024)  ochutnávka

zdroj: mp3 (320)

Ani další raraši, tentokrát z Norska, démoničtí Svarttjern si s Draw Blood ostudu nedělají. Překvapili s odlehčenějšími místy v některých skladbách. Ve výsledku zůstávají stále dobře hrubozrnnou sebrankou. 

// Sarapis

Opeth - The Last Will and Testament (2024)  ochutnávka

zdroj: bandcamp, youtube

Kde jsou ty časy, kdy první zkoumání nového alba Opeth vyvolávalo vzrušení a příjemné otázky. Poslední roky přinášejí spíše pochybnosti a nekomfort, jako když cedulka na novém svetru drásá zátylek. Novinka demonstruje um a chytrost tvůrců, chrlí nápady a důvtipné zvraty děje, ale mám z toho guláš. Kdyby jen to, taky mě pár věcí začíná lézt na nervy. A to je problém. Možná jen neumím číst, co se v té závěti vlastně píše a teprve čas ukáže, jestli mě to vůbec zajímá.

Blood Incantation - Absolute Elsewhere (2024)  naše recenze vč. ochutnávky

zdroj: youtube, bandcamp

No a tady jedna lekce, jak by to mělo dopadnout, když se dva různé světy jednoho dne probudí zaklesnuty do sebe, třebaže si z předchozího večera nepamatují ani ťuk. Blood Incantation servírují tu svoji směs tak ladně a přirozeně, jakoby k sobě všechno patřilo odjakživa. Absolute Elsewhere se u mě pomaličku probojovalo ze zájmu a zvědavosti ke gurmánské fascinaci. Progresivní death metal, pro nějž je nekonečno alfou a omegou kosmického cestování.

Evergrey - Theories of Emptiness (2024)  ochutnávka

zdroj: youtube

Kdykoliv za posledních 15 let vyjdou noví Evergrey, strčím hlavu do té jejich smutné progresivní tmy a … nic se nestane. Kapela je u mě prokleta svou zářivou minulostí. Vlastně nevím, co jim chybí, pár slušných skladeb vždycky dohromady dají. Ale i taková Solitude, Dominance, Tragedy (1999) je o parník záživnější než novinka, nemluvě o tom, co se tehdy dělo na dalších třech deskách. Theories of Emptiness se chvílemi táhne jako lemra, nechám ji ležet u cesty a půjdu dál.

// Sorgh

ArsGoatia - Hiding Amongst Humans (2023)  ochutnávka

zdroj: bandcamp

Blackmetal z podhůří Alp, rychlý a zároveň melodický. Čekání na novou desku krátím jejich předchozím počinem. Dle ukázek to vypadá, že novinka dosažené kvality nepřekoná.

Opeth - The Last Will and Testament (2024)  ochutnávka

zdroj: youtube

Mě se zatím album líbí. Samozřejmě už to nejsou “ti” Opeth, které jsme milovali, ale nacházím věci, které se mi líbí. Každopádně vítám návrat growlu. Oproti předchozím dvěma deskám mě to baví mnohem víc.

Thy Catafalque - XII: A Gyonyoru almok ezután jonnek (2024)  ochutnávka

zdroj: bandcamp

Pokračujeme tam, kde jsme minule skončili. Nemůžeme čekat pozdvižení, jen vynikající práci v naučených kulisách. Jsem spokojen. 

// Jirka D.: Zatím do toho pronikám, přijde mi, že už je to celkem žánrový cirkus a nějak ho nedokážu vstřebat. 

CMPT - Na Utrini (2024)  ochutnávka

zdroj: bandcamp

Slovanský blackmetal má svůj punc a je dobré nechat vyniknout jeho klima. Tady se dobře snoubí pohanské melodie s chladem balkánských lesních revírů. Pro mě dosud neznámá kapela, ale jejich přírodní chorály mě svázaly do kozelce. 

// Lomikar

My Bloody Valentine - Loveless (1991)  ochutnávka

zdroj: mp3 (320) 

Dnes už legendární kytarový milestone, jehož tehdejší dvouleté nahrávání stálo astronomickou čtvrt miliardu liber, 19 poznamenaných nahrávacích studií a nějaké to zbrankrotované vydavatelství. Výsledek je zvláštně odlidštěná hudební mlha, která klidně může v úterý iritovat, aby mohla ve čtvrtek pohlcovat. Lidi, který u hudby zajímaj kabely a tlačítka to může asi úplně zbavit sebekontroly. 

King Dude - Sex (2016)  ochutnávka

zdroj: mp3 (320) 

Oprsklejší a pozérštější období Krále týpka, které ale mám asi nejradši. Je to takové hledání společných proměnných mezi estetikou country, gotiky i té trošky blackmetalu. Na podobný zvuk se i v současné době chytá příjemný počet mladých projektů, za což jsem rád, protože tenhle amalgám nutně může fungovat pouze skrze dobře napsané, sebevědomé songy, což si jeho interpreti docela uvědomují. 

Aoratos - Gods Without Name (2019)  naše recenze vč. ochutnávky

zdroj: mp3 (320) 

Alcameth v tomhle svém projektu dohání své včelínové koule místy na samotný okraj posluchačské únosnosti. Bezprizorní pohlcující nával černého hněvu. Tady si fakt neodpočinete.

Bliss Signal - Bliss Signal (2018)  ochutnávka

zdroj: mp3 (320)

Dvoučlenný projekt odsouzený k tomu, že si jej kvůli názvu budu navěky plést se Sear Bliss je útočnou kombinací techna a instrumentálního blacku, které v sobě nacházejí zvláštní konjunkci, díky které ten nával zrnitého zvuku absorbuje posluchače do zvláštního transu, který mi připomněl třeba Reverorum ib Malacht nebo debut islandské Óreiða.

Bring Me the Horizon - Sempiternal (2013)  ochutnávka

zdroj: mp3 (320) 

Tuhle kapelu schovávám ve své sbírce jako rukojmího pro argument mého posluchačského rozsahu. Jinak mi to přežité teatrální metalcorové klišé kombinující nežnou zranitelnost s agresivním srdcerváčstvím přijde hrozně komické a u většiny songů mám prostě pocit, že sedím v Národním v první řadě, kde si přede mnou herci rvou košile. Koneckonců se podívejte na ten přiložený klip (pokud dokážete… proboha používá ještě dneska vůbec někdo YouTube?)

// Symptom 

Harakiri For The Sky - Aokigahara MMXXII (2022)  naše recenze vč. ochutnávky

zdroj: YouTube Music

Písně inspirované lesem na úpatí hory Fudži.

Cloudkicker - Solitude (2020)  ochutnávka

zdroj: YouTube Music

Kytarové kreace pana Sharpa.

Pelican - Nighttime Stories (2019)  naše recenze vč. ochutnávky

zdroj: YouTube Music

Instrumentální postmoderna na pomezí zábavy a nudy.