Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 71

Nedělní poslech 71

Jirka D.25.2.2018
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu The New Spring a její aktuální album "Wholly Wholly".

Jméno The New Spring se na scéně objevilo v roce 2011 v souvislosti s první sólovou deskou Bastiana Kallesøe, což byl prakticky jediný člověk, který ještě do nedávné doby stál za touto kapelou, původem z dánské Kodaně. Ta pro něj představovala (jak už to občas bývá) odkladiště nepoužitých nápadů z jeho domovské kapely, experimentálně rockových Shout Wellington Air Force. Na rozdíl od rocku SWAF byla jeho tvorba zásadně komornější, zahrnovala v podstatě jen jeho hlas a akustickou kytaru a Bastian se tak posunul do role zasněného písničkáře, chcete-li folkaře.

 

Bastian Kallesøe

 

Druhá deska Secret Armor na sebe nenechala dlouho čekat a vychází už v květnu 2012. Za zmínku určitě stojí fakt, že role producenta se ujal cenou kritiků ověnčený Aske Zidore a že to byl právě on, kdo k lo-fi písničkaření Bastiana (jeho zpěv a kytara nahrány během pěti dnů na první dobrou) doplnil efekty, piano a perkuse a posunul tak desku Secret Armor do trochu jiného, experimentálnějšího levelu. Třetí deska Late Bloomer pak vyšla na podzim roku 2014 a znamenala posun k jednoduchosti, přirozenosti a spontaneitě. Bastian Kallesøe nahrál svoje party během dvou dnů a obešel se jak bez digitálních efektů, tak i bez zásadní post-produkce.

 

Album Wholly Wholly je docela nové a aktuální a po prvé během života The New Spring se všechno tváří spíš jako regulérní kapela než jako sólo projekt se sem tam hostujícím muzikantem. Přitom výsledek i nadále působí velmi komorně a zpívající Basitan doprovázející se na kytaru stále tvoří dominantu zvuku nahrávky. Tomu odpovídá i většina skladeb a jejich aranží, v nichž se velmi skromně krčí bicí a perkuse (zvukově občas připomínající spíš elektronické beaty po vzoru King of Limbs od Radiohead) a vedle kytar se prosazují spíše hravé a co do použitých rejstříků netradičně uchopené klávesy.

 

 

Výsledek je hodně snový (Lightbulb Serenade), odpočinkový a ve všech ohledech poetický zákusek k nedělní pohodě. Nové nahrávce určitě prospělo zapojení dalších muzikantů - duety se Søren Lilholt jsou výborné, smyčce Mathilde Bagger-Larsen jí propůjčují zajímavý, v některých skladbách (An Evening with Bertrand) až experimentální rozměr - a přitom je stále cítit, že Bastian hraje vůdčí roli, jen tentokrát decentně podpořenou někým dalším. Dnes to bude neděle na pohodu. Bábovku na to.

 


 

Kapela: The New Spring

Album: Wholly Wholly

Styl: songwriting / folk

Vydáno: 2/2018

Země: Dánsko / Kodaň

Vydavatel: Tambourhinoceros

Odkazy: bandcamp / facebook

 

Sestava:

Bastiana Kallesøe - zpěv, kytara, klávesy

 

Mads Risvang Muurholm - bicí, perkuse

Joachim Stidsen Kollerup - baskytara

Jens Ramon Murga Meinert - klávesy

Mathilde Bagger-Larsen - smyčcové nástroje

Søren Lilholt - doprovodný zpěv

 

Nahrávka byla redakci poskytnuta agenturou Creative Eclipse PR.



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 28.2.20 9:04

Ano, opravdu netrháme rekordy v DR :D. Můj názor je, že extrémní plochost dynamiky je jen z mnoha faktorů, které dělají dojem z nahrávky. A některé fakotry spolu navíc úzce souvisí a jejich efekty se sčítají. Asi jako když přesolíte jídlo, kde jste navíc nahradili gorgonzolu nivou, to se prostě nedá žrát! :D. Stejně tak je komprese a komprese. Například jsem rád, že se libí zvuk bicích. Tam jsme (v mém případě poprvé) požili analogové kompresory už při náběru, čili se bubny jako takové už nekomprimovaly digitálně později. Tahle komprese zní jinak a když potom proběhne na takovém záznamu mastering, který to ještě "trochu narve", zvuk nebude zdaleka tak nepříjemný/nepřirozený, jako když několikrát zkompresíte bubny při míchačce v kompu. Další věc je ohlídat si, aby si nástroje nevadily frekvenčně. Když bude DR 7 na nahrávce, kde nástroje nezní přirozeně (třeba i díky neodborně provedené digitální kompresi) a "vadí" si hned několik stop na stejných středech (kytary, zpěv, snare, etc.), bude to uchu nepříjemné daleko více, než když u DR 5 ty nástroje budou "na svých místech" (frekvenčně). Takže souhlasím z Fastnerem v tom, že loudnes war je jedna kapitola a pak jsou další bešvary, jak zvuk zkazit. A tyhle chyby potom následný extrémní brickwall (DR 3-4) extrémním způsobem umocní. Proto nám koikrát přijdou příjemné stařičké (mnohdy opravdu velmi nekvalitní) undergroundové demonahrávky nahrávky, jelikož nám vysoká DR necpe ty nešvary brutálně do xichtu. Čili how to make the long story short: přirozeně sejmuté nástroje s kompatibilním zvukovým spektrem budou při shodné DR zním v celku 100x lépe, než špatně smíchané nástroje v nevhodných frekvenčních pásmech. Toť můj laický pohled.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky