Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Představovat si firmičku samotnou nějak sáhodlouze nemusíme, bylo by to jen zbytečným nošením dříví do lesa. Pro ty, kteří dosud neměli tu čest, pouze krátce - příležitost dostávají experimnetálně laděné projekty, kterým není cizí zkoušet své možnosti a hledat své temnější já na místech, kam není zcela běžné se dostat a pokud ano, tak to zkoušet pokud možno po svém. Za všechny zmíním například námi recenzované 777 Babalon, Korium, Togleraq nebo také Napalmed. V distrolistu labelu pak nechybí ani taková jména jako Tábor Radosti, Do shaska!, nebo Sklo, tedy spolky, kterým nechybí jistý kultovní status. Vedle hudební části dostává prostor i část umělecká a spřátelená vydavatelská větev Nomad Sky Diaries. Jako úvod, myslím, stačí. Pro další slova se už ponořme trochu víc pod hladinu a zkusme nasát atmosféru pár netradičních edicí.

Kapela: Hidden Persuaders
Album: Flowers Of the Abyss
Styl: noise / drone / black metal
Země: Norsko

Jako první bych rád představil projekt Hidden Persuaders, kterému na začátku listopadu na dně propasti vykvetlo několik zdatně rostlých květin, což byl úkaz natolik zvláštní, že vedl ke vzniku této nahrávky. Za projektem stojí muž jménem Andreas Brandal a 40 minut black metalově zabarvených náčrtů, které se mísí s doprovodnými noise aspekty a dalšími přidruženými žánry. Několik míst je silným stiskem stlačeno, že není snadné je vnímat jinak než nepřístupně, ale pak je tu hned několik atmosférických momentů, které lze uchopit poměrně snadno a s přehledem. Kolekci Flowers Of The Abyss náleží osm dílků, většinou podprahových nálad, které ovšem celkově vnímám jako přístupné a ve vší uzavřenosti otevřené. K nahrávce patří ručně dělaný obal, za jehož finální podobu je zodpovědný Svjatogor, nadšenec a grafik ze Zvolena. 

Během poslechů lze říci, že blízkost Skandinávie a studených plání je docela reálná, a smysl pro tvůrčí postupy zrovna tak. Hidden Persuaders nesymbolizují pouhou změť hluků a náznaků, ale umí vytvořit skutečné skladby, kterým mnohdy nechybí šlapavá rytmika. Pokud se děj sám odehrává na dně propasti, je jeho okolí pojmenováno velmi vhodně. Noční vize a stísněnost jako hlavní atributy navození pravé nálady při poslechu fungují věrně. Slyším blackové kytary, slyším strojové tempo vzdáleně upomínající industriální strukruru průmyslového předměstí, depresivně neseřízenou elektroniku a slyším, že výraznější atmosféra umí na zčernalou oblohu namalovat zvláštní obrazce. Celkově slyším, že to učinkuje. Možná bez větších emocí, ale s jasným zanícením pro danou věc.

I přes jistý tlak a noise trhání představ o klasické skladbě, působí tohle album poměrně klidně a (alespoň mně) dopřává jistý oddech. Ten sice nepatří mezi ty nejpříjemnější zážitky pozemského bytí, ale člověk zvyklejší na větší zvěrstva v klidu spustí víka a hodí se do stavu rušeného polospánku. Celkově sympatická nahrávka, která nebudí dojem něčeho světoborného, ale finální zpracování určitě zaujalo. Pro pár ukázek z alba není nic jednoduššího, než zkusit bandcamp profil a pokusit se o své vlastní zážitky.

Kapela: Psychick Witch
Album: Cosmic Botanists
Styl: experimental / drone / noise
Země: Nový Zéland

S Psychick Witch je poněkud horší pořízení, neboť jak sám autor prohlašuje, "this is not music". Ponoříme se do světa jednotvárnosti a jen malých úkroků směrem k osvěžením a pokusům vymanit se ze sevření neodbytného rozostření. Tohle opravdu není hudba. Je to táhlý kytarový zvuk, který doprovází pár efektů stejného ražení, takže v celku jsme svědky hlukové koule s pár náznaky jak z toho ven. Ven ovšem cesta nevede, jsme uvnitř nečeho, co vlastně poslouchat ani nelze.

Ač jsem navyklý na ledacos, produkce Psychick Witch mě pouze prudí a nedá mi tzv. čichnout k něčemu, co by stálo za řeč. Obývací pokoj rezonuje, mikrověž nehlásí poruchu, ale z beden se přesto zvuková porucha line. Záměr je jasný, ale tohle mne nechává chladným, nepředstavuje to pro mne nic víc, než dost fádní hru na hraně noise a drone, kterou je ve stavu střízlivosti problém nějak slušně vstřebat.

Jen dodám, že obal je opět DYI ruční práce a na svědomí ji má Martin Karway. Je vyveden v různých barevných variacích, na mne připadla ta zelená. Papírová krabička s fantaskními výjevy s tvorbou koresponduje, ale osobně jsem si žádné podobné (vlastně vůbec žádné) vjemy a představy vyvolat nedokázal, takže nemohu sloužit...

Kapela: 777 Babalon & 900piesek
Album: kolaborace
Styl: dark ambient / industrial / noise
Země: Slovensko

Přece jen hlouběji do podvědomí směřuje kooperace slovenských autorů 777 Babalon & 900piesek, ve které jde sice také o poměrně abstraktní výzvu, ale za její ostré hrany se dá aspoň na chvíli nakouknout a být svědkem temné diskuze zvuků. Společný projekt se ocitá na rozmezí dark ambientních vln, které jsou mocně rozráženy noise ruchy a industriálním lomozením, které vyvolává dojem, že v podzemní soustavě spletitých chodeb se pilně pracuje nebo vyvíjí jakási činnost, jenž má zapříčinit rušení čistého ambientního příjmu. Je to ovšem jen jedna strana mince. Ta druhá je věrna noci, která úpí teplotou pod bodem mrazu a led krášlí vizi naší fyzické přítomnosti. Myšlenka sama chce zamrznout, ale není dobré se nechat úplně poddat. To zase ne...

S tajemnými 777 Babalon jsme na Echoes měli čest hned čtyřikrát, za všechny setkání např. zde  a v rozhovoru také zde. Jak jsem zmínil, aktuální spolupráce nelpí na soustavné destrukci zvukotěsným sevřením, nahrávka se vedle ruchových elementů umí tvářit tajemně, až mysticky. Pro mne jen dobře, já tyhle výrazově atmosféričtější motivy ocením víc a stejně tak je při poslechu samotném upřednostňuji.

Duchem nahrávky jsou tři skladby, které svou strukturou pohánějí mysl o poznání více, než předchozí interpret. Každá z věcí na albu umí vnutit nějakou představu a to je to nejdůležitější. V jistém smyslu i takové odhrabování sněhu se dá s náležitým přístupem ke zvuku podat magicky. I když mnou tento pocit v jisté fázi nahrávky cloumá a vize je vyvolána, bude ta autorova určitě jinde. Ale tak je to dobře, víc vizí, víc obrazů vlastní představivosti. Pro tuto koopreaci jen plus. Nejsem fascinován, ale tělo funguje, jak by asi mělo. Je svým způsobem nastaveno na zvláštní tok myšlenek.

Kapela: Krrau / [Qamat is-sa’atu]
Album: Archaos
Styl: oriental / darkwave / industrial
Země: Rusko

Závěrem další kooperace a v mých očích (a uších samozřejmě) jasně nejsilnější zvukový model tohoto článku. Spojení dvou ruských souborů je mi svým naturelem nejblíže a prakticky jako jediné předvádí písně v klasické podobě jako takové. Dost bylo hlučících stěn meziprostoru, je čas poukázat na citlivější notu. Svět této nahrávky patří spojení elektroniky, která funguje na bázi lehčího industriálu protkaného polosvětem rituálních odlesků a neoklasických ozvěn, které se drží tématu a záměrně neuhýbají.

Projekt Krrau tvoří duo Irina a Alexander a role v něm jsou rozděleny jasně. Žena má na starosti zpěv a muž se stará o zvukový doprovod, i když ani on nepohrdne nabídkou o vokální doprovod. Druhé těleso [Qamat is-sa’atu] tvoří dohromady hned sedm lidí a jeho směřování je nakloněno více orientálním směrem (ačkoli orient a východ jako takový právě formou této spolupráce platí i pro Krrau). Hudebním sdělením hledají [Qamat is-sa’atu] své místo mezi hrubou strukturou elektroniky, bohatými rytmy i naoko neprodyšnými vrstvami, a své si řeknou také epicky znějící součásti skladeb. Na tuhle kooperaci přispívají dvěma věcmi, jejich sousedé z protější strany kazety přidávají k dobru věci tři.

Myšlenkově a lyricky tento akt ukazuje na východ a je poměrně složité si vše zesumírovat a dostát co možná nejlepšímu pochopení splitka. Jde o letité studium kultur zmíněným směrem a načerpáno je jak z koránu, tak například z prací řecko-římských historiků. Nejsem schopen tohle všechno nastudovat a umět uchopit za správný konec, ale nic se neděje, pro mne je vypovídající hudební složka splitka. A ta je hodnotná.

Vedle propracovaného lyrického konceptu je propracován i ten hudební, neboť experimentálně laděná tvorba je zároveň (navzdory odlišnostem) sepnuta i v tomto případě a musím říci, že tuhle nahrávku si umím pěkně vychutnat. Nic proti ostatním interpretům (i když proti Psychick Witch vlastně ano), ale tohle je z výše představených edicí jasně nejvýš. Jednoduše proto, že k takto nastavené elektronice má mé ucho nejblíž.

Pro další experimentální počiny reprezentující firmičku Sky Burial Productions klikněte ZDE.