Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 74

Nedělní poslech 74

Jirka D.18.3.2018
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Himmellegeme a její aktuální album "Myth of Earth".

V norském Bergenu už se pokud jde o hudbu zrodilo všelicos zajímavého i podivného, ale kam budou v rámci tohoto výběru patřit Himmellegeme, se zatím neodvažuju odhadnout. Tahle pětice je totiž pěticí mladou, neokoukanou a loni v říjnu teprve debutující deskou Myth of Earth, vydanou na domácí značce Karisma Records. To všechno dohromady zatím nezaručuje nic, ale slibovat může všelicos. Minimálně jeden důvod k poslechu...

 

Himmellegeme band

 

Zmínka o vydavateli už v podstatě mnohé napoví o hudebním směřování kapely, která si dopřává poměrně vyrovnaným dílem z psychedelického a atmosférického rocku, tedy hraje více méně pomalu, s důrazem na to nedávat na nic důraz a spíš lehce plynout a nechat se vláčet. Je pravda že po síti různě rozeseté zmínky o prog rocku mě nechávají celkem v klidu, protože Himmellegeme nic progresivního netvoří a to že klávesy občas naladí směrem ke zvuku Hammondek (Fish) ještě jaro nedělá. Což nepíšu proto, že bych se chtěl po kapele nějak vozit, protože v podstatě jsem docela dobře spokojen s tím, co hrají bez ohledu na to, za co se to vydává.

 

Myth of Earth je deska především pro snílky a lenochy, kteří nemají problém současně se zapnutím přehrávače vypínat hlavu a u hudby, jako je tato, třeba jen relaxovat a nedělat nic (fakt to jde). K tomuto nicnedělání jsou Himmellegeme ideální parťáci, u kterých nemám problém s floydovskými výpůjčkami ani absencí něčeho - řekněme - skutečně inspirativního, protože mám stejně pocit, že o to tady vůbec neběží. Kapela se svou hudbou snaží vykreslit prostorný a útulný svět kytarové pohody a využívá k tomu všechny dostupné a legální prostředky - efekty na kytarách, vysoko položený zpěv i slušně zvládnutou produkci.

 

 

Jak už jsem uvedl výše, jedná se o první zářez na pažbě diskografie a možná proto je volena opatrná délka krátce převyšující půlhodinku, kterou jsem od vydání v říjnu loňského roku protočil možná víckrát, než jsem původně zamýšlel. Himmellegeme jsou líně se převalující kytarová mlhovina, v níž se ale ukrývá velmi příjemný posluchačský zážitek pro ty, kteří se nenechají hned zkraje odradit nevýrazností prvního dojmu.

 


 

Kapela: Himmellegeme

Album: Myth of Earth

Styl: atmospheric / psychedelic rock

Vydáno: 10/2017

Země: Norsko / Bergen

Vydavatel: Karisma Records

Odkazy: bandcamp / facebook

 

Sestava:

Aleksander Vormestrand - zpěv, kytara
Hein Alexander Olson - kytara
Lauritz Isaksen - klávesy

Erik Alfredsen - baskytara
Thord Nordli - bicí

 

Nahrávka byla redakci poskytnuta agenturou Creative Eclipse PR.



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 2.4.19 9:00

Tak jsem to včera projel a... Překvapila mě porce death metalu u Jirky, kde mě hodně potěšili Entombed. Apollyon Son zní fakt divně, ale tuhle sondu musím zkusit. Malignant Eternal taky tak. Aoratos je pecka jako kráva, včera jsem tu desku musel znova celou projet. Černý kov si hodlám koupit. Alastis neznám a prozkouším je. Obal The Sins Of Thy Beloved je čajíček :) Z tohoto období mě vždycky dostalo Vempire od skřivánků Cradle Of Filth, jinak Impia Symphonia od Besatt vládne :D Zed Yago zní dobře, hodně mi to připomnělo Warlock. Rammstein mě vždycky bavili a Manson taky, tam vládne možná nostalgie a nejedna vzpomínka, ale mám je rád. Swans jsem nepochopil, možná bych potřeboval návod. Tam to mám moc těžké. System of a Down a Linkin Park je soundtrack k pubertě. Zmíněná alba znám absolutně z paměti, pozpátku i vzhůru nohama. Zrovna Toxicity jsem toho času nahrával své blonďaté lásce hned za Fallen od Evanescence, aby měla lepší rozhled :D No a Kauan jsou skvělý, hlavně díky tématu, o kterém jsem hodně bádal.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky