Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 77

Nedělní poslech 77

Victimer6.5.2018
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme one man projekt Etheraldine a jeho debutové album "Euphony Of Heralds".

Říká se, že tichá voda břehy mele. Bude to platit i v případě íránského projektu Etheraldine, i když jeho voda pochází z mokřadů, kde nehnutě stojí a počítá tlející listí, které si bere sebou pod hladinu. Do Íránu se pro blackmetalové soubory příliš často nechodí, ale tentokrát uděláme výjimku. Mám zato, že to bude ku prospěchu věci.


Nebo minimálně ku prospěchu těch, kteří si libují v atmosférickém black metalu, který nelpí na primitivním tepu stylu, ani na ukrutné rychlosti. Jeho poselství je v táhlých, hypnoticky působících hymnách, při kterých si člověk najde čas na oddych a trochu popožene zálibu introvertního snílka. Ocitne se v prostředí tajemných bažin a listnatých lesů, kde stíny stromů padají na hladinu a odkud není vidět do civilizace, pouze na oblohu, ať už ve dne nebo v noci.


Hlavně klídek a žádný spěch. Euphony Of Heralds je deska o čtyřech dlouhých chodech, ve kterých není třeba zpěvu, ale jen se nechat nést na vlně instrumentální a silně náladové hry na posmutnělost. Nenazval bych to přímo depresí a s tím souvisejícím řazením k suicidal projektům podobného ražení. To si myslím, že by bylo vedle.

 

www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/etheraldine%20.jpg


Jako zásadní vidím práci s klávesami. Ty jsou využívány hojně a nepůsobí přitom jako umělá symfonie plná přešlapů a z toho vznikajících úšklebků a nízkých hodnocení. Klávesy Etheraldine jsou jednoduché a magické. Jsou sladěné s atmosférou alba, dokonce bych řekl, že ji určují, ale v žádném případě nad ni nevyčnívají, aby nevznikl dojem, že jsme v prostředí ambientní hudby. I ta zde má své místo, ale mluvme o Etheraldine nadále jako o metalovém projektu, bude to rozumější.


Za vším hledejme muže jménem Harpag Karnik, který je vedle Etheraldine aktivní v dalších dvou tělesech - v pohřebně doom metalových Urnscent a potom v Erancnoir, kde je opět sám svým pánem a dá se říci, že jde o nespoutanější a divočejší podobu Etheraldine. Jak ve využití klapek, tak v celkovém uchopení, které je majestátnější a ostřejší.


Black metal Etheraldine je blízko zvukových spojení s předponou post a tancem v dešti v rytmu shoegaze, tady se prostě na sílu nejede. Nechme hudbu alba Euphony Of Heralds plynout, občas nahlédněme, co se v mokřadech děje a zda jejich vlhká půda příliš rychle nevysychá. Rád bych totiž o Etheraldine ještě v budoucnu slyšel a myslím, že nebudu sám.

 

 


Kapela: Etheraldine
Album: Euphony Of Heralds
Styl: atmospheric black / post black
Vydáno: 4/2018
Země: Írán
Vydavatel: vlastní náklad
Odkazy: bandcamp // facebook


Sestava:
Harpag Karnik - všechny nástroje



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 2.3.20 9:20

Myslím, že si nerozumíme v jedné věci. My na tom nelpíme - my se tím prostě už nezabýváme, deska vyšla tak, jak vyšla. Když na něčem lpím, znamená to pro mne vyvíjet aktivitu s cílem něco neměnit - resp. já takhle tomu termínu rozumím. V tomto jsme naopak pasívní, což bych lpěním nenazval. TT se vyjádříl ve smyslu, že máme povinnost mastering změnit. Já mu jeho názor neberu, ale nesdílím ho. Já nesleduji ani Abigor, ani TT a ani jeho kredibilitu ohledně zvukových příprav, do diskuse jsem se dostal kvůli něčemu úplně jinému a ten bulvár jsem tam rozhodně neodstartoval já, ale tým jeho nohsledů, kteří na jeho timeline lakují hejty proti nám (Dead s Euronymousem by si to totiž představovali jinak :D ) a na straně druhé mně ti samí lidé píšou do zpráv, jak jsme úžasní, naše hudba je hluboká a nabízejí nám koncerty, proto je mi ta celá komunita k smíchu. Proto musím popravdě odpovědět, že jsme se rozhodně nepoučili z jeho komentáře, ale z článků, které napsal Jirka zde. Informace v nich obsažené jsem se rozhodl využít u aktuální desky, nikoliv však k vrtání se v nahrávkách už vyšlých. A rovnou mohu zde s vysokou mírou jistoty prohlásit, že stejně tak nebudeme měnit mix a mastering aktuálního dvojalba, protože ho někdo třeba shedává moc čistým atd. Jedinou vyjímkou by byla pravděpodobně nějaká hrubá vada lisu, nebo podobná anomálie, ale jinak necháme naše nahrávky beze změn, jako dobovou stopu naší hudební historie. Se všemi klady i nedostatky. Každopádně musím označit za solidní egobooster, koik pozornosti se nám odstává i od lidí, kteří nejsou našimi fanoušky, to je rozhodně milé :D. P.S.: Třeba nový Devourment je z hlediska zvuku a masteringu megaprasečina a jak nejsem zrovna slamová cílovka, v tomhle žánru jsem lepší ( = více stylu padnoucí) produkci neslyšel, nejsem tedy ten druh posluchače, co by dával palec dolů za nízké DR z principu, pořád je pro mne prioritou vlastní pocit z nahrávky.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky