Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 79

Nedělní poslech 79

Sarapis10.6.2018
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Sumerlands a její eponymní debut.

Styl, u kterého jsme mnozí začínali a od něhož se v dospělosti tak často odvracíme.

Heavy metal. Na jedné straně jednoduchost, razance, jasné sdělení světu, na druhé straně naivní texty, absurdní image a problémy s původností. Kdo propadl mocnému kouzlu poctivého kování, zůstane oddán navěky. Komu hevík posloužil jen jako trampolína k "vyšším" metám, ten se k němu těžko vrátí. Tento Nedělní poslech je věnován první skupince dvounožců. Jako produkt pensylvánského hutnictví představujeme Sumerlands.

 

V kapele se potkávají přinejmenším dvě rozdílné generace hudebníků, jejichž portfolia obsahují slušný výčet tu méně tu více zajímavých undegroundových jmen. Z větší části se všichni orientují na probouzení démonů těžkého kovu, kterým nedávají spát ani tentokrát. Sumerlands se rozběhli proti proudu času podobně jako tisíce jiných, ale narozdíl od ostatních si nerozbili hubu hned o první zkopírovaný riff Iron Maiden nebo Accept a ustáli vstupní zkoušku vlastní soudnosti.

 

 

Byť sami Sumerlands v rozhovorech opakovaně vyzdvihují roli zpěváka Phila Swansona, debutové album je vyloženě kytarové. Kytarové riffy hlavního tvůrce Arthura Rizka jsou u všeho první a nejvíc na očích. Naopak vokál je vedlejší a plně podřízen tomu, co káže sladké dřevo. Zatímco Rizkova kytarová práce více než jasně odkazuje k osmdesátkovým texturám á la Ultimate Sin, u Swansonova zpěvu si určitě vybavíte pořízka Brenta Hindse z Mastodon.

 

Sumerlands se ze sebe snaží vymáčknout hitovku podobného formátu jako třeba Shot in the Dark, úspěšní jsou však tak napůl. Skladby se zarývají do hlavy, ale spíše než úžas hrozí po opakovaných posleších únava materiálu na straně přijímače. Tak mluví moje zkušenost. Na vině je především jednotný mustr, s kterým Sumerlands hledají svatý grál. Přesto je debut sympatickým příspěvkem do heavy metalové kroniky, protože čerpá z trochu jiných zdrojů než jak jsme zvyklí od hromady jiných retrofilů a je upečen s nadšením a muzikantskou kvalitou.

 

 

Album: Sumerlands
Styl: heavy metal/hard rock
Vydáno: 9/2016
Země: Spojené státy americké
Vydavatel: Relapse Records
Odkazy: bandcamp / facebook

 

Sestava kapely:

Justin DeTore - bicí
John Powers - kytary
Arthur Rizk - kytary, klávesy
Phil Swanson - zpěv



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Milan "Bhut" Snopek / 20.2.18 8:25

O tom sloučení jsem už někde četl a upřímně mi to nepřišlo jako rozumný nápad. Jirka to napsal velice trefně, házet vedle sebe kytarovky ve flanelkách s plnovousem a tvrdší scénu zkrátka nemůže mít věrohodný výsledek. Tam už bude záležet na složení hlasujících. Jestliže se snaží někdo mapovat tuzemskou hard & heavy scénu a opomene zmínit desku Inferno, která v loňském roce zahýbala mantinely (nejen) českého black metalu, to je vážně mrzuté. Ano, jde o okrajovou záležitost, ale ohlas na tuto nahrávku a vlastně i na tu předchozí snad nebyl přehlédnutelný. Tím nechci brečet, že Inferno nedostává nějakou sošku, spíš to reflektuje samotné řícení Anděla kamsi do neznáma. A ta Jirkova poznámka kolem čitatelů Fullmoonu byla myslím naprosto přesná. Na druhou stranu to sloučení metalu do alternativy vypovídá o faktu, že asi nemá moc silné zastupitele. Respektive se o nich asi moc neví, jakkoliv můžeme každý mít v undergroundu celou hromadu oblíbenců. Kapely Insania si vážím a mám ji hodně rád, ale poslední deska není z nejsilnějších a rozhodně si nemyslím, že je nejlepším reflektantem hard & heavy v ČR.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky