Článek: Nedělní poslech 82

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 82

Jirka D.12.8.2018

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme duo Marla & David Celia a jejich album "Daydreamers".

Tentokrát budeme snít. Tentokrát bude nedělní poslech skutečně nedělní, protože s sebou ponese pohodu, odpočinek a svěžest přesně takovou, jakou s sebou přinesl konečně déšť předevčírem. Vypařoval se dřív, než se stačil vsáknout, tak rozpálená ta země byla. Naproti tomu muzika těchhle dvou trempů se, doufám, vsákne a vnikne hluboko do každého, kdo bude ochoten naslouchat a nechat se unášet.

Marla & David Celia

David Celia je z Kanady a Marla, celým jménem Marlene Winkler, zase z Německa. Prý spolu hodně cestovali a taky spolu hodně hráli. Co? Písničky. Kytara, zpěv, táborák a les všude kolem. Jejich muzika, to je písničkářství a taky folk, který zavání hippies šedesátých let a lehce americkým tradicionálem, country a láskou na první dobrou. S kýmkoliv, kdo je zrovna po ruce. Obehráli celý svět, aby se pak usadili v Torontu a dali dohromady to, co se naučili. Výsledek je kolekce jedenácti skladeb Daydreamers.

O čem jsou? Jasně, o lásce. O velkém kopci nostalgie, romantiky a poesie. A taky o harmonii, která z desky plyne zcela přirozeně a omotává svého posluchače nenápadně, ale silně a příjemně. Marla i David mají oba velmi libý hlas a napříč nahrávkou rovnoměrně přenáší zodpovědnost z jednoho na druhého a zase zpátky. Nejde o klasický duet jedna ku jedné, ale o lehkou dominanci, která ale netrvá dlouho a hned vzápětí se podvolí a nechá se ovládnout tím, koho ještě před chvílí ovládala. Připomíná mi to mou ženu.

Možná proto ve mně tahle deska rezonuje, navzdory její naprosté jednoduchosti a žánrovému vykolejení. Jenže muzika je univerzální jazyk a na žánru tak moc nezáleží, když se hraje něco, co nachází odezvu. Doporučení? Pro fanoušky Arbouretum, The Wood Brothers a José Gonzáleze.

Kapela: Marla & David Celia

Album: Daydreamers

Styl: songwriting / folk

Vydáno: 8/2018

Země: mezinárodní

Vydavatel: Elite Records

Odkazy: bandcamp / facebook

Sestava:

Marla – zpěv, akustická kytara

David Celia – zpěv, kytara, klávesy, harmonika, perkuse

Tim Jackson – baskytara

Don Kerr - bicí

Nahrávka byla redakci poskytnuta agenturou Creative Eclipse PR.

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 2.4.19 9:00

Tak jsem to včera projel a... Překvapila mě porce death metalu u Jirky, kde mě hodně potěšili Entombed. Apollyon Son zní fakt divně, ale tuhle sondu musím zkusit. Malignant Eternal taky tak. Aoratos je pecka jako kráva, včera jsem tu desku musel znova celou projet. Černý kov si hodlám koupit. Alastis neznám a prozkouším je. Obal The Sins Of Thy Beloved je čajíček :) Z tohoto období mě vždycky dostalo Vempire od skřivánků Cradle Of Filth, jinak Impia Symphonia od Besatt vládne :D Zed Yago zní dobře, hodně mi to připomnělo Warlock. Rammstein mě vždycky bavili a Manson taky, tam vládne možná nostalgie a nejedna vzpomínka, ale mám je rád. Swans jsem nepochopil, možná bych potřeboval návod. Tam to mám moc těžké. System of a Down a Linkin Park je soundtrack k pubertě. Zmíněná alba znám absolutně z paměti, pozpátku i vzhůru nohama. Zrovna Toxicity jsem toho času nahrával své blonďaté lásce hned za Fallen od Evanescence, aby měla lepší rozhled :D No a Kauan jsou skvělý, hlavně díky tématu, o kterém jsem hodně bádal.