Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 87

Nedělní poslech 87

Sarapis7.10.2018
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Vale of Pnath a její album II.

Vale of Pnath pochází z Denveru a na pohled to jsou hodní chlapci. Jenže jak už název kapely napovídá, zhlédli se v temných příbězích mistra Lovecrafta a kdoví, jestli v bájném údolí Pnath nevlastní nějaké pozemky či dokonce parcely určené pro pozdější výstavbu rodinných domů. A to se na hodné chlapce nesluší. Takže jinak - Vale of Pnath je banda zlobivých parchantů, kteří si rádi pohrávají s všepožírající temnotou, hltají litry krve z osmdesátkových hororů a své nejbližší okolí odstrašují technickým death metalem. To už je mnohem zajímavější!

 

 

Od úplných začátku v roce 2006 to v kapele táhne vlastně už jen kytarista Vance Valenzuela, ale ještě donedávna (přesněji do loňska) mu byl věrným parťákem basák Alan Paredes. Vale of Pnath o sobě dali poprvé pořádně vědět svým debutovým albem The Prodigal Empire (2011), na němž se předvedli jako zdatní hráči a neméně zajímaví komponisté. Co se týče druhého alba se skromným názvem II, zmiňované personální změny se ho vlastně netýkají, protože to se psal ještě rok 2016 a nahrávku tehdy zrealizovali oba dva zakladatelé i s dlouholetým bicmenem Ericem W. Brownem. Já vím, je to asi nuda, ale to jen abyste věděli, koho případně chválit. Protože určitě je za co, album II je sekec mazec.

 

Vale of Pnath patří do kategorie těch mladších, dravých a instrumentálně špičkových death metalových kapel (plácnu Rivers of Nihil), které se kromě nezbytného příklonu k brutalitě nebojí chopit i akustické kytary, zlehčit tempo nebo pocuchat nervy strašidelnými ruchy. Barvité skladby a proměnlivé nálady v jejich pojetí neztrácí žánrovou dravost, zároveň však pohladí po zvrácené duši ty, kteří podobně jako u Rivers of Nihil nebo třeba Decrepit Birth kvitují to něco navíc. Něco, co přerůstá úzké mantinely stylu, nakukuje sousedům do zahrádek a nabírá na síle s každým dalším zhoustnutím atmosféry. Je potěšující, že něco visí ve vzduchu i v těchto dnech, protože Vale of Pnath se nachází ve studiu, kde s našeptávajícím Howardem za zády jistě kutí něco znamenitého.

 

 

Kapela: Vale of Pnath

Album: II

Styl: technical death metal

Vydáno: 6/2016

Země: Spojené státy americké

Vydavatel: Willowtip Records

Odkazy: bandcamp, facebook

 

Sestava:

Alan Paredes - baskytara

Vance Valenzuela - kytary

Eric W. Brown - bicí

Eloy Montes - kytary

Reece Deeter - zpěv

 


  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Kruppe / 3.5.20 11:01

Neskutecny mesic,co se tyce hudby i situace kolem nas.2 desky roku bez debat. ULCERATE vydali sve prelomove dilo.Takovy extremni metal se jen tak neslysi.To album je pohlcujici!58 minut ubehne jako voda a ja davam replay a pak znovu...Po Ulcerate prijdou na radu WAKE-Devouring Ruin a DROUGHT- Trimurti. Mix blacku,death metalu.ORANSSI PAZUZU je pak kapitola sama o sobe.Clovek si pak musi poslechnou i neco melodickeho.Mne se naopak nova Katatonia libi.Predesle 2 desky me tak nebraly,ale tato ano.Pak pro fanousky melodickeho metalu je tu BURDEN OF LIFE-The Makeshift Conqueror.Zklamanim jsou NIGHTWISH.Nudaaa a kolovratkovite riffy.Nechapu milionova zhlednuti TRIVIUM,po poslechu Ulcerate je to jako metal pro deti:-)a nijak objevny.PS: druhou deskou roku je v rock/popu FIONA APPLE-Fetch The Bolt Cutters.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky