Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Kaple 29

Kaple 29

Bhut16.10.2024
…aneb třímání klíčů nad truhlicí se snad Pandořiným obsahem, po jejímž odemknutí oni běsové nezkrotně zaplní okolí a mysl odvážlivce odemknuvšího onu pečeť.

Černý kov je energií sycený nerost, kterou nelze měřit běžnými způsoby, jež jsou smrtelníkům známy. Sice tu máme pomyslné stupnice hodnot a bodovací tabulky praskající v soutěži chtivých zapisovatelů hrnoucích své koně kupředu na vrchol. Já bych nejradši všechna hodnocení zrušil a ponechal mysl čtenářovu, ať si z psaného textu vyjme to pro něj důležité, vyslechne ukázku a provoní pokoj lahodnou vůní tónů, se kterými pak naloží podle svého ctěného uvážení bez nutnosti se podvědomě přiklánět, či odklánět od vrhnutého verdiktu. Tím trochu prapodivně vysvětluji neexistující bodové, či jiné hodnocení nahrávek v seriálu Kaple. Jednoduše si myslím, že všechno, co tu je, je stoprocentní. Anebo nemyslím, a občas si trochu zašpásuju? A je to důležité vědět? Čtěte, naslouchejte, vnímejte zplna a spontánně.

 

 

Upon The Altar
Descendants Of Evil

 

2024
Polsko
MA / BC

 

Pro fanoušky: Archgoat, Teitanblood, Dead Congregation

 

 

 

Hudba, kterou poslouchá kat před spaním. Možná je to víc hnus death metal, než black metal, ale snad posluchačova mysl promine, když poprvé okusí její jedovaté kopí, kterým jej hodlá kapela proklát, jako to bez ostychu učinil nějaký Longinus, aby se přesvědčil, zda dotyčný odsouzenec konečně už zcepeněl. Furt je to víc černé, než lecjaké škleby, hry a šprýmy. Zkázonosné trio otvírá lebky jak konzervy s lunchmeatem a nepotřebuje k činnosti tak úplně nástroje k tomu určené, ale pouhé metalové cítění, estetiku chorobných zvráceností a horrorové fantaskní výjevy. Poslech bolí, ale je masívní a maximálně výživný. Nehledejte melodie, nehledejte harmonie, vše, co potřebujete tu leží jak rezatý ostnatý drát a vábí svou infekčností, nebezpečenstvím a zvrácenou ideou jeho samotného vzniku. Nic živého, nic barevného, jen plíživá smrt a přítomnost nejistoty skrývající skutečné zlo. Nižší nebesa pod vámi, nechť vám slouží.

 

 


 

 

 

Avmakt
Satanic Inversion Of…

 

2024
Norsko
MA

 

Pro fanoušky: Darkthrone, Gorgoroth, Mayhem

 

 

 

Norsko, black metal, Darkthrone, Peaceville Records. Už víte, jak to může znít? Jako to nejvíc true období Darkthrone, tedy alba A Blaze In The Northern Sky – Panzerfaust. Jestli máte tohle rádi, pak už netřeba cokoliv dodávat… a nebo jo. Asi je vám tak nějak jasný, že od Darkthrone se té pradávné černoty, na kterou dneska přísahá suverénně kdejaký obejda, co se otřel o black metal, až mi to začíná lézt krkem, nedočkáte.  A přesto se jistě najde snílek, který by nějak chtěl vědět, jak by asi zněli Darkthrone, kdyby nezačali být sami sebou a do muziky neroubovali punkové nebo dřevně doomové motivy. Myslím, že by prostě zněly jako Avmakt. Tady prostě není co řešit. Tohle je pokračování v odkazu, které se dá velice snadno odsoudit za hrubé plagiátorství, kopčení zvuku, motivů i nálady té ikonické kapely, ale stejně jednoduše lze být i loajální a uznale zatleskat. Zkrátka komu chybí svěží vítr starých osvědčených blackových lískanců – tady to máte naprosto hodnověrně provedené. Absolutní oddanost.

 


 

 

 

Bloody Keep
Rats Of Black Death

 

2024
USA
MA

 

Pro fanoušky: Cradle Of Filth, Vampirska, Lamp Of Murmuur

 

 

 

A nějaké nakopnutí na závěr… Bloody Keep je totálně, ale totálně návyková záležitost. Odmyslete si ten hnusnej obal, kterej spolehlivě odvrátí chuť to slyšet na první dobrou. Sice chápu, že dvě krysy někde u kanálu tahající nějakou šprcku ze splašků je asi fajn motiv pro album s titulem o černé smrti, ale myslím, že hudba, kterou deska nabízí si zasluhuje něco mnohem víc. Nicméně autor je tak trochu poťouchlá osoba a po letmém průletu jeho dalších projektů lze snadno zjistit, že mu nějaká nadsázka a humor rozhodně nechybí. Takže ano, je to jednočlenný projekt, ačkoliv se zdá, že třeba logo kapely čmáralo několik rukou dohromady a najednou. Ale pryč už od vizuálu. Takže hudba na pomezí syrové blackové rubanice a vzletných melodických kláves s až dungeon synthovou estetikou. Záměrně vybírám k poslechu tu nejveselejší písničku. Klávesy a melodie tu jsou na prvním místě a nutno říct, že jsou naprosto odzbrojující. Vampýrská estetika a lyrika, cit pro chytlavost, skvělé načasování barevnosti skladeb. Tohle je zábava jak bič. Ani akordeon nechybí, fakt. Přesto to všechno skvěle uhání ve správném blackovém módu a kytarové nápady tu lítají jeden přes druhý. Cradlovská upírskost, kterou už ani oni sami nedokážou toliko vzkřísit. Hlavně ty melodie vás dostanou… už jsem přece psal, že je to návykové, ne? Zvony, chrámové varhany, blackový štěkot a simsala grim – máme tu žánrový kousek za sto bodů. Fakt. Téhle desce zobu z ruky a plně přiznávám maximální podlehnutí. Povznášející dílo.

 

 


 

 

Kostel sv. Michaela

 

Zlovědice je sice název příznačně se hodící pro naši černou pouť napříč památkami s tajemnou atmosférou a nezaměnitelným geniem loci, leč jeho původ není ve slovech „zlo věděti“, ale odkazuje na prastarý název Lobeditz, či Loweditz. To sahá až do čtrnáctého století. Vynechejme však dějinný sled majitelů zdejších usedlostí a mrkněme se na rok 1750, kdy se zde poprvé objevil kostel zasvěcený svatému Archandělu Michaelovi. Z dnešního pohledu můžeme říci, že to bylo chvíli před reformami, které Josef II. promptně zavedl a můžeme tušit, že tehdejší plošné rušení církevních památek postihlo i zdejší oblast. Zdroje jsou však skoupé na hlubší info a skáčou rovnou do roku, které známe jako poslední věk druhé světové války, tedy letopočet 1945. Tehdy se o barokní budově hovoří jako o opuštěném místě. Nemusíte být zrovna pravidelným čtenářem Kaple, aby vám došlo, že i následující období (nejen) sakrálním budovám nepřeje zcela hladkou budoucnost, a tak se objevuje další rok, tentokrát jde o 1986, kdy je podán návrh na zboření a vyjmutí budovy z památkového katalogu. Tam však stavba setrvává dodnes, ale její reálný stav je nadále v chátrajícím módu.

 

Bohužel, ačkoliv je objekt prakticky jen ruina, tak je bytelně uzavřen mřížemi. Já nevím proč, ale památky takového charakteru nějak nejsou postaveny do roviny vedle třeba hradních zřícenin. Ačkoliv doba velké slávy podobných kostelů se už asi těžko vrátí do velikosti původního významu, nevidím důvod ani k jednomu z obou v současnosti fungujících modelů. A to buď úplná rekonstrukce a obnovení, anebo neřízené chátrání. Proč to prostě není jako malebné místo zakonzervované a takto představováno návštěvníkům, jako když jdete na hrad, který je zříceninou? Já nechci znít, že tu bojuji za nějakou záchranu, mně osobně se ta torzální okázalost jeví mnohem působivěji, než když se tomu osadí nový krov, fasáda a podobně. Vzpomeňte si třeba na dnes již legendární kostel v Lukové. Ano, to je ten, jak jsou v něm ti duchové. Ten ze vstupného dokázal opravit kostelní věž, která tím podle mého úplně ztratila to kouzlo, které to mělo. Ono to není úplně jednoduché řešení, vím, ale prostě tady jen tak uvažuji nahlas….

 

Fotografie jsem pořídil 5. listopadu 2023

 



  DISKUZE K ČLÁNKU

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky