Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 93

Nedělní poslech 93

Jirka D.9.12.2018
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapely Drom a BBYB a jejich sedmipalcové splitko.

Někdy úplně na začátku jsme rubriku Nedělní poslech pojali jako článek představující spíše neznámé, ale svým způsobem zajímavé kapely a projekty, o kterých se buď nepíše vůbec, nebo píše málo. Je samozřejmě jasné, že pod tím „píše málo“ se dá představit všelicos, a tak jsou hranice vlastně docela nejasné a rubrika minimálně pro nás docela otevřená. Na druhou stranu určitě nechci tvrdit, že o takových Drom se moc nepíše, protože mě snadno usvědčíte z omylu. Snad jen BBYB by pro fanouška spíše kytarové muziky mohli být trochu neznámí.

 

Každopádně tohle splitko lze asi bez diskuze zařadit mezi ne zcela tradiční nahrávky, ať už z pohledu sedmi palců vinylu, tak třeba i díky ne zcela běžnému žánrovému prolnutí dvou rozdílných pohledů na extrém. Chci tím říct jen tolik, že pro Nedělní poslech je to deska jako stvořená.

 

 

Proč vlastně Drom a proč BBYB spolu? Kytarista Šusta (BBYB) k tomu dodává: Myslím, že myšlenka vznikla v mé hlavě někdy v dávné minulosti okolo roku 2012, když jsme hráli poprvé společné koncerty s Underground Theatre a DROM na velice netradičních místech jako byly tělocvična a bývalá vodovodní stanice. Tehdy vzniklo doteď trvající přátelství. Pak už následovalo jen pár let přesvědčování a hledání času, až jsme se letos konečně hecli a vše vykrystalizovalo do finální podoby vinyl splitka, jak ho dnes znáte z vašeho lokálního distra, rádia či televize.

 

Obě kapely nejen že se dělí o dvě strany vinylové desky, ale současně si lezou i do zelí a představují svou verzi songu těch druhých. BBYB předělali skladbu Věčný hlad, kterou (a nevím proč) si pamatuju víc jako Eternal Hunger a která se objevila na splitku s Moro Moro Land (psali jsme o něm ZDE). A Drom se pak poprali s Papírovým nečasožroutem z drogami prolezlé desky Stavebnice reality. Bitvu ale rozhodně nesváděli s produkcí a zvukem: Zadání znělo moc se s tím nemazat. Udělat špinavej garážovej zvuk a to se myslím zdařilo. Rozhodně u nás je ta zkušebna slyšet pořádně, přibližuje přístup Dromu basák Vrablo.

 

 

Drom jako zástupci post hardcoru / metalu, BBYB jako techno grindeři. Jak složité bylo pobrat jiný žánr a napasovat ho na svůj výraz? Opět nechme mluvit Šustu: V našem podání to zas takový problém nebyl. Stačilo zrychlit a změnit beat na přísné tekno. Akorát kytary byly boj, jelikož jsem zkoušel z odposlechu napodobit celistvou melodii obou kytar Dromu. Kino si pak rozsekal texty podle potřeby a přidal pár zvířecích zvuků. Song prošel ještě tak třemi transmutacemi a bylo hotovo. Naproti tomu u Drom jakoby šlo všechno hladce: Složitý to nebylo. Od začátku jsme věděli, že nebude poznat, že hrajem věc od BBYB. Jen podle textu. Vzali jsme si dva kytarový riffy, co jsou tušit u kluků a pak už jsme jeli jak s každou jinou naší skladbou.

 

Pokud to zní dostatečně zajímavě, četli jste pozorně, protože zhruba tolik jsem se snažil napsat. Z mého pohledu je logicky zajímavější strana BBYB, ale to jen čistě z toho důvodu, že je to pro mě nová věc a taky proto, že mi jejich techno grind lehounce (ale fakt lehounce) připomíná Ahumado Granujo. Z tohoto pohledu u mě splitko plní dost přesně svou roli - přijít s něčím novým a otevřít dveře někam, kam by se člověk jinak nedostal. Dost ale řečí, obě skladby máte výše, takže poslouchat.

 


 

Kapela: Drom / BBYB

Album: split

Styl: post hardcore / electro grindcore

Vydáno: 6/2018

Země: Česko

Vydavatel: vlastní náklad

Odkazy: bandcamp / facebook Drom / facebook BBYB

 

Sestava neuvedena.

 

Nahrávka byla redakci poskytnuta kapelou Drom.



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Fast-ner / 28.2.20 10:43

Jirko, spíš se nabízelo, že tuhle skutečnost ohledně DR nikdo nezmíní s dostatečným důrazem, i když si to víc než zmínku zaslouží. Hned na začátku jsem napsal, že to beru zkratkovitě a DR není úplně vypovídající hodnota, nicméně pro tohle téma se jeví jako jeden z dostačujících ukazatelů. I jsem předpokládal, že se dostaneme k tomu, že DR6 a DR6 není to samý. To už vysvětlil vlastně Tomáš. Zvukově zprasená nahrávka (je mnoho způsobů, jak toho docílit) s DR9 může znít hůř než dobrá s DR5, ale to už je trochu jiná debata. Zůstaňme tedy u diskuze o nahrávkách, který jsou kvalitně nahraný, zmixovaný. Třeba Ulcerate, druhý Dead Congregation jsou DR5 a zní to dobře. O to víc ale vlastně zamrzí, když právě u takových nahrávek dojde při masteringu ke zbytečnému stlačení audia (omlouvám se za prohození oříznutí s kompresí v předešlém příspěvku), aby to stále "hrnulo". Cením si kapel jako Horrendous, který se na Idol nebáli a šli na poměrně vysoký DR a za mě to album nejen hraje ale i dýchá. Sunless ke zvuku taky svýho času nepřistoupili špatně jestli se pamatuji. I ti MA, na který jsem odkazoval jsou odvážný počin. Obecně je tedy DR6 prostě stále spíš špatně. V rámci metalu se ale už u kvalitní nahrávky dostáváme k něčemu, co lze poslouchat bez následků na repeat. Čistě subjektivně ten posun u nových CoF kvituji. Mír na poli loudness war bych určitě nevyhlašoval, přinejmenším v rámci další motivace pro další nahrávky, protože se zdá, že tu vůle i prostředky jsou. Tomáši, jak jste dělali ten vinyl? Nějaký speciální master? Zdrojový soubory byly v jakém formátu? Tenkrát ti umyl zadek TT z Abigor ohledně tohohle tématu, tak jsem zvědavej, jestli jste se nějak poučili i v tomhle případě. ;-)

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky