Článek: Nedělní poslech 96

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 96

Sarapis20.1.2019

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Ruby The Hatchet a její album Planetary Space Child.

Album Planetary Space Child sice není z nejnovějších, ale s ohledem na jeho obstarožní obsah jsou necelé dva roky od jeho vydání vlastně ještě v pohodě. Střízlivým pohledem by nahrávka zněla progresivně možná v době, kdy její tvůrci tahali kačera a sotva vnímali zvláštní zvuky vycházející z gramofonů svých otců, ale ta už je dávno pryč. V kontextu současnosti je to další z obrovské řady nahrávek, které se vousatým dekádám klaní jako ti nejvěrnější sluhové, ovšem s tím nepatrným rozdílem, že jí dnes věnujeme pár přívětivých řádků v rámci Nedělního poslechu.

Ruby the Hatchet pochází z New Jersey a Planetary Space Child je jejich třetím studiovým albem. Momentálně kapela brázdí ve své květinami ozdobené dodávce rodný kontinent od Pensylvánie po Kalifornii a není to tak dávno, co se dokonce mihla v Česku (loni v srpnu v Bílině). Jsou to rozsévači okultní lásky a psychedelických partitur, které nezastaví ani šíře oceánů. Vedeni sličnou vokalistkou Jillian Taylor spadají do kategorie female fronted kapel, ale nikoli způsobem, jaký známe z metalových festivalů nebo blýštivých promo materiálů ke gothic metalovým kapelám. Mnohem blíže mají například k Devil's Blood, i když takovou oddanost Satanovi u Ruby The Hatchet nenajdete. Je to pro ně jen jedno z témat.

Nahrávání Planetary Space Child probíhalo ve starém domě z 19. století, kde sice nestrašil duch oběšeného otroka ani zneuctěné jeptišky, ale pro oživení staromódních nálad posloužil více než dobře. Album působí zvukově autenticky a skladby soudržně. Chytlavé motivy, instrumentální uvolněnost hráčů a příjemný projev zpěvačky Jillian dohání veškerý deficit pramenící z pokulhávající originality. S tou si koneckonců bude lámat hlavu jen málokdo z těch, kteří milují hudbu usazenou v pohodlném křesle sedmdesátých let s příchutí neznámých houbiček a papírových psaníček. Hutná atmosféra a zemitější podloží zas mohou oslovit ty, kteří si k prastaré psychedelii Jefferson Airplane nebo Coven dokáží představit pár lopatek zrnitého stoneru. Zkrátka zkuste.

Kapela: Ruby The Hatchet

Album: Planetary Space Child
Styl: psychedelic rock
Vydáno: 08/2017
Země: Spojené státy americké
Vydavatel: Tee Pee Records
Odkazy: bandcamp / facebook

Sestava:

Jillian Taylor - zpěv
Johnny Scarps - kytary
Lake Muir - baskytara
Owen Stewart - bicí
Sean Hur - klávesy, varhany

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 20.2.18 8:26

Jako pořád to jsou ceny Anděl. Předávání hudebních cen má vždycky tu specifiku, že s nimi není ve výsledku spokojený vůbec nikdo. Jinak v současné době hudební distribuce a přístupu je Anděl taky už jen takový nešťastný topící se, který plácá do vody a snaží se udržet co nejdéle nad hladinou, ačkoli ví, že už to má prostě spočítaný. Pozitivista ve mně řekne, že můžeme být rádi, že vůbec nějaké žánrové ceny jsou, když pak člověk vidí, jak hlavní kategorie neustále ovládají marasmy jako Chinaski, Kryštof či Petr Kolář (kdo vůbec vybírá hlavní kategorie? Mainstream osvědčení hudební kritici? Kdo to jsou?). Jinak ono spojení oněch žánrů dohromady do jedné kategorie dává smysl s tím, jak čile různé hudební tvary fúzují prostřednictvím všemožných projektů, které se nebojí překračovat hranice a propojovat zdánlivě nepropojitelné. Navíc rušení speciální kategorie pro ska & reggae bylo nabíledni, protože to nejsou hudební žánry, nýbrž diagnózy.