Článek: Nedělní poslech 97

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 97

Victimer27.1.2019

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme projekt Hilyard a jeho debutové album Furthermore.

Cesty páně jsou možná nevyzpytatelné, cesty našich Nedělních poslechů mají své trasy poměrně jasně dané. Co možná nejčastěji se snažíme představit kapelu či autora, o nichž se toho ještě mnoho neví. S projektem Hilyard se velmi rád vracím do vyhlášené dark ambientní stáje Cryo Chamber, kde jsou všechny cesty vedoucí do tmy nekonečných prostor také určeny dost přesně na to, abychom mohli zapochybovat. Dominantní atmosféra v daném schématu temného minimalismu, leckdy s dalšími přesahy. Prakticky každá nahrávka je okouzlující a něčím přínosná. Přínosným pro tuhle neděli budiž i debutové album Furthermore, protože jeho zvukové vybavení nelze nechat bez povšimnutí.

Briana Hilyarda beru jako správného chlapíka na správném místě. Vdechl totiž svému hudebnímu dítku natolik zajímavou, vícevrstvou elektroniku, že je radost se v ní brodit, vznášet a odlétat do dalekých končin hlubokého vesmíru. Jeho němá hudba v sobě mísí prvky rozostřené drone music s analogově basující strukturou vedoucí k jinému poznání, než je to omšelé pozemské. Hlubiny vesmíru Hilyard a úkazy, které lze v jeho sektorech spatřit, beru jako velmi podmanivé a v prostředí dark ambientní komunity jako naprostý top její cinematicky orientované větve.

Gigantické útvary a v nich ukryté portály do dalších prostor tiše plynou kolem. Jen když jste k nim natočeni a přímo v jejich blízkosti, slyšíte jak monstrózně zní. Kdybych to převedl do roviny pozemského života, jako když stojíte na molu a přímo k vám tiše připluje obrovský tanker. Tiše a přitom děsivě. Přesně tak kolem vás plují vesmírem velké a těžko vysvětlitelné předměty. Hudba Hilyard je kombinací jejich syrového hluku a dalekých výhledů skrz nekonečno, odkud se ozývají poutavě atmosférické ozvěny lákající do svých pastí.

Po celou cestu, která zabere téměř hodinu oddechu od reality, se člověk (pokud tomu dá co má) ocitne ve spojení s cizím, ale obohacujícím tichým místem, kde jsou hranice tabu. Možná se tahle definice dá použít u mnohých dalších podobně ložených projektů, ale jde také o to, jestli je vůbec potřeba hledat slova. U Hilyard jsem se sice pustil do popisu jejich hudby, ale ve skutečnosti si myslím, že samotný poslech řekne mnohem víc. Je to na vás...

Kapela: Hilyard
Album: Furthermore
Styl: cinematic dark ambient
Vydáno: 11/2018
Země: USA
Vydavatel: Cryo Chamber
Odkazy: bandcamp / facebook / soundcloud

Sestava: Bryan Hilyard - elektronika, produkce, koncept

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Fast-ner / 28.2.20 10:43

Jirko, spíš se nabízelo, že tuhle skutečnost ohledně DR nikdo nezmíní s dostatečným důrazem, i když si to víc než zmínku zaslouží. Hned na začátku jsem napsal, že to beru zkratkovitě a DR není úplně vypovídající hodnota, nicméně pro tohle téma se jeví jako jeden z dostačujících ukazatelů. I jsem předpokládal, že se dostaneme k tomu, že DR6 a DR6 není to samý. To už vysvětlil vlastně Tomáš. Zvukově zprasená nahrávka (je mnoho způsobů, jak toho docílit) s DR9 může znít hůř než dobrá s DR5, ale to už je trochu jiná debata. Zůstaňme tedy u diskuze o nahrávkách, který jsou kvalitně nahraný, zmixovaný. Třeba Ulcerate, druhý Dead Congregation jsou DR5 a zní to dobře. O to víc ale vlastně zamrzí, když právě u takových nahrávek dojde při masteringu ke zbytečnému stlačení audia (omlouvám se za prohození oříznutí s kompresí v předešlém příspěvku), aby to stále "hrnulo". Cením si kapel jako Horrendous, který se na Idol nebáli a šli na poměrně vysoký DR a za mě to album nejen hraje ale i dýchá. Sunless ke zvuku taky svýho času nepřistoupili špatně jestli se pamatuji. I ti MA, na který jsem odkazoval jsou odvážný počin. Obecně je tedy DR6 prostě stále spíš špatně. V rámci metalu se ale už u kvalitní nahrávky dostáváme k něčemu, co lze poslouchat bez následků na repeat. Čistě subjektivně ten posun u nových CoF kvituji. Mír na poli loudness war bych určitě nevyhlašoval, přinejmenším v rámci další motivace pro další nahrávky, protože se zdá, že tu vůle i prostředky jsou. Tomáši, jak jste dělali ten vinyl? Nějaký speciální master? Zdrojový soubory byly v jakém formátu? Tenkrát ti umyl zadek TT z Abigor ohledně tohohle tématu, tak jsem zvědavej, jestli jste se nějak poučili i v tomhle případě. ;-)