Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

// Jirka D.

The Cranberries - diskografie  ochutnávka

Upřímně už jsem asi ani neočekával, že by The Cranberries vydali nějakou novou desku, která by trumfla mou vlastní nostalgii, jež mám vytvořenou a spojenou s jejich ranými alby, ale že to skončí takhle naráz a tímto způsobem, to mě nenapadlo ani v těch nejhorších představách. Dolores O’Riordan pro mě znamenala jeden z nejsilnějších ženských hlasů v rockové hudbě vůbec a určitě nejlepší hlas pokud jde o mou generaci. Je to velká ztráta, ale její hudba naštěstí zůstává a zůstane.

// Victimer: Co dodat… na rockové scéně posledních let nebylo originálnějšího projevu…

// Garmfrost: taky jsem si teď pouštěl komplet diskografii The Cranberries. Nehnal mě jen smutek. Bylo krásně osvěžující se rochnit kouzelnými melodiemi a opravdu nádherným hlasem něžné Dolores…

// Ruadek: zdá se to zvláštní, pouštěl jsem si jejich desky zrovna v den, kdy Dolores zemřela. Pouštím si Brusinky cca jednou za dva měsíce, už spoustu let. Všechna alba, i já především ta starší, jako největší top beru první studiovku...

Fu Manchu - Clone of the Universe (2018)  ochutnávka

Fu Manchu jsou pro mě klasika. Sice bych jim nikdy nepřiřazoval závratně nadprůměrné ambice a při zkoušce “poznej skladbu z jejich desky” bych zaručeně vybouchl, ale jejich muziku mám prostě rád a pokaždé si jejich novinku s chutí poslechnu. Tahle deska má do vydání ještě pár dní času, ale po přibližně měsíčním poslouchání můžu zodpovědně napsat, že mě docela baví, ale že nového (pokud jste snad někdo čekal) nepřináší nic. Pokloňte se nebo tak nějak.

Kalle - Saffron Hills (2017)  ochutnávka  naše recenze

Debutní deska patřila k rychlým láskám, ale jako všechny rychlé lásky i ona skončila - tedy nohama na zemi, zpátky v realitě. Kalle jsou docela fajn i na novém albu, rád jsem si ho poslechl a je docela možné, že si ho ještě občas poslechnu. Ale že bych z toho byl úplně naměkko a rozuměl tomu nadšení kolem, to zase ani ne, na to mi to celé přijde trochu moc jednoduché. Možná právě tam bych měl začít hledat, moje chyba.

Harakiri For The Sky - Arson (2018)  ochutnávka

Už v případě minulé desky jsem psal něco v tom smyslu, že v případě HFTS je pozice průměrné žánrové kapely maximum a že lepší to nebude. A nová deska potvrzuje, že tomu tak je, a navíc k tomu přidávám, že se tahle kapela stává tak trochu parodií sebe sama. Opět servíruje album nelogicky dlouhé, ve kterém se po třetí skladbě začínám ztrácet a při náhodném výběru libovolného místa zní pořád stejně. Budu proto končit jako v případě zmíněné recenze - chtělo by to oživit, zásadně.

// Victimer: Přesně. Tihle Harakiri For The Sky mohou sloužit jako ideální příklad průměrné metalové kapely, u které víme, co jí schází a ona s tím desku za deskou vůbec nic nedělá :)

// Garmfrost: Nechci plivat, ale plivnu taky :) Na debutu se mi tahle kapela líbila typu - nadějná záležitost. Pak už přišla bída, šeď a nuda!

Pestilence - Hadeon (2018)  ochutnávka

Tahle technická hra může být sázkou na jistotu z pozice fanouška, který u téhle kapely nešlápne vedle, anebo taky sterilní přehlídka prostě proto, že se to očekává. Přiznávám, že zatím se neumím rozhodnout - jednou mě ta deska celkem baví, podruhé mi přijde jako onanie pro ty, co v metalu hledají matematiku. Pochybuji, tedy jsem.

// letecky závěrem

Z další trochu nepřehledné hromádky vybírám a zmiňuju novou desku Arms And Sleepers, což je americké trip hopové duo - hodně hip hopu, hodně elektroniky a taky vlastní a svébytný vesmír, což je vždycky fajn. Zkusil jsem domácí Postcards From Arkham (loňské album) a zase jsem toho hned nechal, protože ta deska se po celkem nadějném rozjezdu rozjíždí jak nováček na bruslích - do všech stran, nekoordinovaně a nakonec končí … na zadku.

Nijak zvlášť nezaujali noví Tortharry, i když slušné řemeslo bez debat přiznávám, a naprosto pak zklamali Blaničtí rytíři, kteří ani po druhém kole voleb nevyjeli. Jak moc hůř může být českému lidu, si raději ani nepředstavuju.
// Bhut: Já jsem si rovněž říkal, co se ještě musí stát, aby národ prozřel… či zmínění rytíři procitli.

// Victimer

Front Line Assembly - Millennium (1994)  ochutnávka

Ono to celý leden bylo o tvrdších elekro návratech a když bych si mohl vybrat, nejvíce času jsem strávil ve společnosti Front Line Assembly a kytarou nakopnuté nářezovky Millennium. Tak nějak mi v tomto období padla nejvíce do oka i ucha a nechala mne hezky pookřát. Je to vlastně industrial metalová deska, bez pardonu nakopnutá elektrárna a navíc stylem, který mi lahodí. A to bylo v tu chvíli hlavní. Trochu se vyblbnout a nebýt u toho za pravověrného hard rockera, ale toporného mládence za tunou synťáků. No, mládence…

// Ruadek: přidávám zajímavost - na této desce nahrál kytary mladý, ještě hlasově se neprojevující, Devin Townsend :-)

Meat Beat Manifesto - Impossible Star (2018)  ochutnávka

Čerstvá novinka, kterou si zatím testuji pro své experimentálně chilloutové potřeby. Aspoň takto tuhle desku vnímám. Je to víceméně oddechovka, která se vyžívá v opakovaně disharmonií narušovaném odpočinku, což funguje jako dobrá metodická pomůcka, jak neusnout blaženě, ale blbě a zkaženě. Ale to přeháním, možná budeme kamarádi, protože mi prvních cca pět poslechů přišlo záživných, a tak těch společných nocí bude možná víc. Zatím nejsem proti.

Prong - Zero Days (2017)  ochutnávka

Prong mám rád od alba Cleansing, které jsem poslouchal v rámci svého dospívání, kdy se mi začínal dostávat do oběhu sled různých metalových interpretů a jejich alb. O to více trpěla škola… Trochu se zpožděním jsem začal s poslechem zatím poslední řadovky Zero Days a musím říct, že díky kombinaci zručnosti a chytlavosti, je při mých různých přesunech věrným společníkem. Ostrá, melodická, moderní i klasická nástřelovka, která moc neřeší, co se zrovna šustne kolem a jede si to svoje. V diskografii kapely mám své favority sice jinde, ale tohle se vážně dobře poslouchá. Deska na pohodu, na povzbuzení a bez zbytečných zádrhelů.

// Jirka D.: Nejsem Prong znalec, ale jejich desky občas zkouším, ale jen málokdy vydržím delší čas. Tahle mi unikla opět trochu mezi prsty, nevím proč.

Kloct - Healing (2017)  ochutnávka

Tahle záležitost mne trkla tak trochu náhodou, ale našli jsem si k sobě cestu. Jednoduše tím, že to není žádná tuctovka. Atmosféricky blackmetalový one man projekt s drobnými přesahy různými směry. Healing je už třetím albem projektu, předchozím dvěma jsem se ale nikdy nevěnoval. Vše je to takováérychlé, náhodilé setkání. O to víc však sympatické. Baví mě ten pohyb na malém kousku prostoru, kdy je vše víceméně dané, ale pořád je co objevovat. Spirituálně východní vybavení, sem tam kousek psychedelie, jindy zas trochu naivní prvky, které po chvíli kamsi vyšumí. Ale funguje to, jsem oddán tomuto typu léčby.

Dale Cooper Quartet & The Dictaphones - Astrild Astrild (2017)  ochutnávka

Fúzující laskomina od Denovali Records. Drone, jazz, ambient, saxík, významné atmosféry, které umí být domovsky teplé, stejně jako potemněle zbloudilé kdesi pod zemí. Celá záležitost je nakloněna zvláštnímu rozpoložení, je to hra se zvuky, mnohdy velmi náročná a dlouhá. Jen pro trpělivé hráče a experimentální tichošlápky. Ovšem spojitosti, které Astrild Astrild nabízí, mají svůj zvláštní status podmanivosti. Mám neodkladný pocit, že se sejdeme se v Nihilcut. Ruchem ke svobodě ducha.

JK Flesh - Posthuman (2012)  ochutnávka

Justin Broadrick je jedním z mých hrdinů, noví Godflesh jsou skvělí, a tak přišel čas poohlédnout se pár let zpátky. Zrovna z Justinových experimentálně elektronických sólovek novinka Godflesh leccos pochytila, aby to pak přetavila ve svůj typický industriální válec a přitom se více rozkročila. Posthuman si užívám jako album z dílny člověka, který moc dobře ví co koná a ke kterému chovám zvláštní úctu. Až pak si mohu sem tam ulevit, že mi na Posthuman není úplně všechno po vůli. I tak je prostě moc fajn.

Hypocrisy - Abducted (1996)  ochutnávka

Opět návrat do zlatých dobrých devadesátek, tentokrát k Hypocrisy, kteří na Abducted zrovna dávali vale přísné obskurnosti a vydali se cestou větší melodičnosti a přijatelnosti. Hypocrisy jedu pouze okrajově, taková Into the Abyss je strašná pecka a pak už si dost vybírám, nebo spíš nevybírám. V Abducted je kus nostalgie. Stejně jako v sledování tehdejších Peterových aktivit - Pain a Abyss...

// Garmfrost: Tak tohle zase jo. Tohle miluju!

Voivod - Negatron (1995)  ochutnávka

Další comebacková a oblíbená věc v jednom balení. Nejsem Voivoďák profesionál, spíš jen potulný návštěvník, ale Negatron a Phobos jsou desky, které můžu kdykoliv, protože zrovna tyhle mne trefily do toho správné období a nastavení pro příjem z cizích planet. Mezigalaktický prog thrash Negatron pak stále kope pěkně bodlem mezi kukadla, je to ideální rozprašovač depresí a i po letech je radost slyšet fláky jako Nanoman. Yesss!

// Ruadek: moje řeč, Negatron a Phobos, éra s Forrestem za mikrákem s jeho hrdelním řevem a basou, to je chlív… Phobos mám dodnes na CD a jeho poslech se rovná jistému způsobu meditace...

Nakonec se toho povedlo slyšet dost i v lednu, i když to tak zprvu vůbec nevypadalo. Občas se vracím ke kapele, která mi v minulosti příliš neříkala, nebo jsem se jí vyhýbal už jenom proto, že mi nepřišla tak výrazná, jak bych si ve vší zmlsanosti přál. Mezi takové patří i Angláni The Cassandra Complex. Dnes už legendární kapela, kterou je nejlépe počastovat termíny jako gotická, industriální či post punková. Užívám si průlet jejich diskografií, třídím si dojmy, přeskakuji z alba na album a musím říct, že mě to určitě baví. Párkrát jsem protočil novou desku švédských depresářů Shining, ale s nimi to u mne funguje stejně jako u pár předchozích alb. Hrstka dobrých nápadů, neustálé využívání hrozně nudných vybrnkávaček a úplně marný vokalista - sebetrýznitel. Jistě, nějaké to charisma to má, ale tohle ve mně naposledy něco zanechalo tak před deseti lety...

Až do roku 1994 jsem se vrátil k tehdy velmi originální záležitosti jménem Immense Intense Suspense od pokrokových smrťáků Phlebotomized. I dnes to má své kouzlo, to unikátní tam pořád někde je, i když (a teď se budu rouhat) já mám radši následující desku Skycontact. Asi proto, že na ní to měla kapela víc pod palcem po stránce odvahy a muzikantských dovedností. Každopádně taková avantgarda na poli extrému, to rozhodně ano! S albem Too Dark Park jsem si vzpomněl na kultovní Skinny Puppy a s Tyranny For You zase na Front 242. Tvrdší elektroniky není nikdy dost. No a z novinek to bylo hodně o zlém panství Abigor. Tahle kapela je pro mne v rámci black metalu vždy zárukou velké kvality a na obličeji vyloudí nejeden škodolibý úsměv, neb včely patří do lesa a matka představená zneuctít.

// Bhut

Five Seconds To Leave - SoundScapeLandTracks (2011)  ochutnávka  naše recenze

Nedávno jsem od Berryho pořídil tento hnědý vinyl. A měl jsem při prvním spuštění problém určit rychlost přehrávání, což je věčné dilema u gramodesek z dílny Silver Rockets. Jak na 45 tak na 33 to svým způsobem dává smysl, dokud někdo nezačne zpívat. Takže jsem si první song poslechl pěkně na rychlo, aby mi to v tom druhém došlo… Ale co už, to je jen moje malé diletantství.

// Jirka D.: Tady se nabízí otázka, proč od vydání téhle desky nevyšlo nic dalšího? SoundScapeLandTracks jsem pořídil hned v roce vydání, celkem i přehrával, teď dlouho ne, a vlastně pořád čekal na to, že kapela naváže něčím dalším. Nestalo se…

I já jsem se v celku podivil, když jsem sem psal rok vydání, že už je to taková doba. Přitom je kapela, tuším, stále aktivní… jen ne studiově, protože ta muzika je dobrá a baví mě. Vzpomínám i na jeden koncert v Budějcích, kde mě to okamžitě vtáhlo do sebe. Škoda…

// Victimer: V době vydání mě to bavilo, sepsal jsem tenkrát recenzi pro Mortem, což je vzájemným zaměřením obou trochu divné, ale bylo to tak…

Lifelover - Pulver (2006)  ochutnávka

Tahle kapela patří mezi ukázkové depresivní spolky. Tolik ztrápený hlas, aby jeden pohledal. Vedle toho hromada výtečných melodií a schizofrenní tyrolské heligonky.

// Victimer: Pro Lifelover mám jistý druh slabosti, který už pomalu vyprchal, ale když už se k tomu jejich depresivnímu neumětelství vrátím, je potěšení na mé straně nože.

The Cranberries - Everybode Else Is Doing It, So Why Can’t We? (1993)  ochutnávka

Requiscat in pace Dolores… příznačně volím první desku, ačkoliv jsem projel prvních pět řadových alb, která jsou pro můj hudební svět zásadní...

Hentai Corporation - Intracellular Pets (2017)  ochutnávka

Recenze bude, nebojte… Ale stejně s tou deskou trávím dost času. Baví mě ta energie. Je to světovej úkaz tahle kapela navzdory historkám, které se kolem ní motají.

Vader - Welcome To The Morbid Reich (2011)  ochutnávka  naše recenze

Skoro jsem zapomněl dávat do svého přehrávače taky death metal. A tak jsem oprášil jedno z jmen, které dnes již patří ke “klasice” žánru. A rovněž jsem vytáhl natlakovanou nahrávku plnou nečekaných melodií, které byste od téhle nasrané bandy těžko mohli čekat. Perfektní práce tohle album!

Taky jsem jednou prosvištěl poslední řadovku od veličiny, skoro se to bojím říci, Metallica. Jmenuje se Hardwired… To Self-Destruct a je to takové… no neslané, nemastné. Chybí mi tam cokoliv zásadního, co bych si zapamatoval a k čemu bych se rád vrátil. Vinu házím hlavně na zbytečně dlouhé skladby, které se pak utápí ve vlastní šťávě. Však považte, vydávat dvojdisk celkem s dvanácti skladbami a hrát přitom thrash? To je přece blbost ne? A to já mám kapelu celkem rád, respektive až do St. Anger jsem je uctíval a i tu oranžovou pěst jsem jim odpustil a ve výsledku si to řinčení užil. Ale další kroky už jdou mimo můj hudební vkus a postrádám u nich smysl. A například Lulu jsem ani nedokázal poslechnout celé...

// Garmfrost

In Reverence - The Selected Breed (2017)  ochutnávka

Kdo by si pomyslel, že může z původně deathcorové sebranky vyrůst nádherné atmosférický black/deathový monolit? In Reverence zcela přirozeně překračují obě hranice extrémního stylu. Výjimkou není ani thrashová rubanice. Všudypřítomné podmanivé melodie ani jednou nespadnou do sladkých vod. Nahrávka zůstává neustále velice intenzivní. Je barevná, jak rytmicky, tak aranžérsky i melodicky. Pro mě osobně jeden z nepovšimnutých vrcholů loňského roku. Nyní je už mám na hledáčku a budu je pozorně sledovat.

Watain - Trident Wolf Eclipse (2018)  ochutnávka

Tohle si dám líbit! Pokračování v bezradnosti The Wild Hunt se naštěstí nekoná. Naopak. Vracíme se k běsnícím tremolům, vyhlazovací nátuře a mrazivým melodiím švédské podoby black metalu. I přes zdánlivě přímočarý nářez uslyšíme vrstevnaté skladby a vskutku vynikající vokál mistra Erika. Jsem spokojenej nadmíru.

Susperia - The Lyricist (2018)  ochutnávka

Nová Susperia je možná největší mazec, co vydali. Ale nebojme se, že zapomněli na silné melodie, na heavy/thrashové hoblování nebo skvostně zpívat. Á propos, zpěv. Nový zpěvák Dagon, svého předchůdce možná místy napodobuje a není tolik originální, ale se svým hlasem dokáže pěkná kouzla. Řve, křičí, ZPÍVÁ… a zase zpívá. První dojem je tedy víc než jen kladný.

Tribulation - Down Below (2018)  ochutnávka

Tribulation rostou křídla stále dál. Spadl mi kámen ze srdce, že i další řadovka těchto šikovných atmosfériků pokračuje ve vysokém nadstandardu a ne ve stylu rozbředlých EPs. Na plné hodnocení Down Below je zatím brzy, ale jistá je schopnost zaujmout, hrát si s detaily a v klídečku si přeskakovat mezi extrémní polohou a tou progresivní, jemnější.

// Sorgh: Tak tady zatím nevím, co si myslet. Jednou to zní fakt dobře a vzápětí jak hroznej kýč. Možná jen nesmím čumět na klipy:-)

Bathory - Blood Fire Death (1988)  ochutnávka

Chtěl jsem tady zmínit hodně dobrou, zajímavou a strašně moc mě bavící technické amíky Inanimate Existence a jejich výborné album Underneath a Melting Sky, ale pak jsem si po delší době pustil čtvrté album nesmrtelných Bathory a já si říkal, co sem budu cpát, když v Blood Fire Death mám to nejlepší, co jsem tento měsíc slyšel. Tohle album, stejně jako i zbytek jejich diskografie do půlky devadesátek, není potřeba doprovázet žádnými moudry. Jak psal kdosi kdesi, buď je uctíváš nebo jsi pozérskej mrd hehe :D

Hlavou mi toho letí víc než dost a dokonce i muziky. Hh. Projíždím stále dokola první alba King Crimson. Hodně se mi líbí nové EP čínských Karmacipher s všeříkajícím názvem 陣獄. Podmanivé je i loňské dílo Chaos Moon - Eschaton Memoire a čerstvá novinka Chaos Invocation - Reaping Season… se jeví jako zdařilá. Byť zpěvy mi občas neladí. Jsem překvapen silou posledního díla slovenských Malokarpatan - Nordkarpatenland. Zopákl jsem si dějiny, které bohužel pamatuju v podobě Mercyless - Abject Offerings a myslím, že je miluju víc, než dravé mládě v té době. Rovněž jsem se zamiloval zpětně a opět do megadíla Archaeaeon ničivých Mitochondrion. Překvapila mě nová placka norských Myrkraverk - Naer Doden. Jejich počátky byly jak to říct slušně a přitom nemlčet… hloupé? Novinka hraje dobře a od hlouposti má na míle daleko.

// Ruadek

Asaf Avidan - The Study On Falling (2017)  ochutnávka  naše recenze

Vynikající poslední deska člověka, který neskutečně roste. Oproštěn od většiny aranží, hraje svou ódu na život a jeho bolest ze všech gest je tak reálná, až vrůstá do těla posluchače.

//Jirka D.: Přesně tak, co do aranží nejstřízlivější deska Asafa Avidana, ale o to víc vyniká on sám, jeho příběhy a bolesti. Naprosto vynikající věc!

Blueneck - Forty Mile Ground - The Outpost- Reconstructed (2017)  ochutnávka

Známá, zde recenzovaná deska, která prošla celkovou rekonstrukcí a je osmdesátková. Překopaná, v jiných rytmech, stejných melodiích. Hodně zajímavý tah od kapely, která začíná být ještě zajímavější, než donedávna byla.

Communic - Where Echoes Gather (2017)  ochutnávka

Asi jsem už ani nedoufal, že Communic ještě vyjde deska, ale stalo se. Je to pořádný flák muziky, obstojně silný materiál, i nadále instrumentální lahůdka s řádnou porcí agrese. Řekl bych, klasičtí Communic v silnějším rozpoložení.

Vulture Industries - Stranger Times (2017)  ochutnávka  naše recenze

O Vulture Industries se dá říci, že svým originálním pojetím a poměrně hitovým potenciálem zaujmou asi pokaždé. Tentokrát se to opět povedlo, někdejší hravá povaha ale už nedominuje, což je trochu škoda.

Daniel Cavanagh - Monochrome (2017)  ochutnávka

Danny dle mého názoru nahrál silnější desku, než jaké v posledních letech vydával pod značkou Anathema. Odvážnější, dostatečně písničkové album.

Tento měsíc jsem toho poslechl vydatnou dávku. Začnu velmi dobře přijatou post-rockovou deskou od Antethic - Ghost Shirt Society, příjemné dílo v zajímavých rytmech. Prožil jsem si návrat do osmdesátek a lehce rytmického ambientu na desce Ascendant - Outlets of the Sky. U ambientu jsem zůstal s interpretem bvdub a jeho deskou All is Forgiven. Dlouhé, hypnotické a krásně prosvětlené album k odpolednímu pospávání v paprscích slunce.

// Sarapis

Almyrkvi - Umbra (2017)  ochutnávka  naše recenze

V recenzním řízení u kolegy Garma nahrávka sice moc nezabodovala, ale za sebe mohu říct, že mě dílo Umbra nadmíru zaujalo. Atmosféra neuchopitelných rozměrů, kdy člověk ani neví, jestli se šourá mikro nebo makrokosmem, aby nakonec zjistil, že je to jedno, resp. jedno a to samé, je přitažlivá a pohlcující (přesně v tomto pořadí). Dojem povrchnosti a hrozba přerušení spojení odezněly zhruba s třetím poslechem, teď už je to balada. Žánrově je Umbra asi nejblíž moderní klice blacku, k níž inklinuje spíš náladou nahrávky než zažitými postupy. Ale fandím těm, kteří nálepky neřeší. A Almrkvím, těm taky.

Self-Hatred - Theia  (2016)  ochutnávka  naše recenze

Vydařený lednový koncert Self-Hatred v Brně (společně s Woe Unto Me a dalšími) mě logicky nasměroval k vyzkoušení jejich dosavadní tvorby. Debutová nahrávka Theia (2016) sice nemá takovou sílu a dopad na smysly, jako intenzivní a dobře nazvučené vystoupení na Melodce, ale přesto jde o solidní kus doom metalového soužení, kterého (kór u nás) není mnoho. Takže držím palce do další práce, debut vyvolává naděje.

Katatonia - Night is a New Day  (2009)  ochutnávka  naše recenze

Album, které sice postrádá hity jako Evidence nebo My Twin, ale které na nedostatek invence a šťávy ještě zdaleka netrpí. Dochází mi, že Night is a New Day je vlastně bodem na samém okraji srázu mého zájmu a všechny ostatní kroky kapely sleduji už jen z povzdálí, v bezpečné vzdálenosti a ve společnosti milovaných desek. Před devíti lety vydala Katatonia sevřené a kvalitní album, zpočátku nepřístupné a místy i tvrdé, ale nakonec se vřelým jádrem, jehož žár je stále k mání.

// Jirka D.: Mám to stejně, poslední Katatonia album, které si ještě celkem rád poslechnu. Zajímavý na tom je, že spousta lidí má tu hranici ještě před ním...

Grand Magus - Iron Will (2008)  ochutnávka

Oprášil jsem tuto severskou heavy/doomovou placku jen tak cvičně, ale nestačím se divit, jak hluboko se mi po letech znovu zaryla pod kůži. Úvodní jízda Like the Oak Strikes the Water je purpleovské prásknutí biče z Quorthonovy pravačky a až na pár ojedinělých zastávek peláší tento kočár až do majestátního cíle I am the North, při němž mi pravidelně naskakuje husí kůže a chlupy na zádech salutují jako ti nejvěrnější vojáci.

// Sorgh

In Vain - Currents (2018)  ochutnávka

Moje oblíbená kapela, která nahráním debutu odsoudila všechny své následující desky k věčnému druhému místu. Má všechny své nezbytné prvky, na první poslech je poznat, kdo to hraje. Na ortel je ještě brzo, ale špatné to nebude.

// Victimer: Už první skladba to hezky rozplétá a hraje si s melodiemi. Bude to dobré, tak jako vždy :)

Usurpress - Interregnum (2018)  ochutnávka

Tohle je příjemná chlívárnička, která má ambice vyšší, než by se na první pohled zdálo. Skladatelsky zajímavá, nechybí jí výrazný xicht, což se nedá říct o každém. Sjíždím to teď pořád a pokaždé mě trkne něco novýho, zajímavýho. Kdo by to čekal? Já ne.

Visací Zámek - Punkový království (2015)  ochutnávka

Až na pár hitů jsem nikdy “visáče” neposlouchal, ale když mi už několik dní po sobě hráli v hlavě, stáhl jsem si něco domů do krabice. Je to odpočinek, nepřemýšlím nad složitostma, drží mě rytmus, texty a jednoduchej bigbít. Jsou chvíle, kdy to chce trošku punku a od těchhle dědků je to se zárukou.

Amenra - Mass VI (2017)  ochutnávka  naše recenze

Tohle album mě sundalo a vykostilo. Přišlo ve vhodný čas, zrovna jsem poslouchal Neurosis, Unhold apod., takže jsem byl dobře vyladěn. Amenra jsou první liga hutné, valivé potopy, která ze zoufalství staví hrady. Není to na každý den, to bych se asi zbláznil, ale jejich drápek mi už zůstal v mozku napořád.

// Ruadek: Ano, posloucháme to samé - řekl bych, že je tato deska jedním z nejsilnějších počinů z rodu válců minulého roku. Opravdu silná věc, působivá, ostatně od první ligy tohoto stylu…

// Jirka D.: Nevím proč, ale zase tak moc mě tohle album nesebralo, už jsem to myslím někde psal. Určitě je to jedno z lepších v žánru, klidně i hodně lepších, ale pořád nějak nevím, jak se mu dostat pod kůži úplně a docela.

Nedá mi to, ale co chvíli musím myslet na zesnulou Dolores z The Cranberries. Tahle kapela patří v mém životě k důležitým pilířům a jejich desky mají na poličce svoje hrdé místo. Tak to teď příležitostně točím, vzpomínám a je mi to líto.

// Bodin

Shining - X - Varg Utan Flock (2018)  ochutnávka

Shining pokračující v zaběhnutých kolejích. Není třeba cokoliv měnit. Proč taky? Opět povedená deska se zběsilými i pomalejšími pasážemi, tak jak jsme u těchto švédských mistrů zvyklí.

Sinistro - Sangue Cássia (2018)  ochutnávka

Sinistro mě naprosto odrovnali. Málokdy se mi stane, že mě dokáže nahrávka absolutně naplno pohltit. Úžasná atmosféra provází celou desku těchto temných portugalských doomařů, s podotýkám úchvatným ženským zpěvem.

Replacire - Do Not Deviate (2017)  ochutnávka

Mám rád technicky laděné hudební zaležitosti! U Amíků Replacire není mnoho co vytknout. Prostě krasně a přehledně podaný death metal. Přesný jak švýcarské hodinky.

Audrey Horne - Blackout (2018)  ochutnávka

Audrey Horne přichází s novou deskou Blackout. Někomu může jejich hard rock připadat tuctově a ničím zajímavě, ale mě jejich hudba sedla již u dřívějších alb, takže jsou víceméně mými oblíbenci.

Raison d'être - Within the Depths of Silence and Phormations (1996)  ochutnávka

Netrpělivě očekám novinku Alchymeia švédského mága Petera Anderssona a jeho projektu Raison d'être. Čekání si zkracuji poslechem starších alb. I přes dvacet let stáří má toto album naprosto děsivě fantastickou temnou atmosféru. Tohle je naprosta špička dark ambientu.

Beyond Sensory Experience - No Lights In Our Eyes (2008)  ochutnávka

Další dark ambientní veličina nasáklá zatuchlým podzemím.

Bloody Obsession - Husaria (2017)  ochutnávka

Severomoravští Bloody Obsession přichází v pařátovském CDčku s koncepční novinkou Husaria. Tady musím pochválit poctivou práci v jablunkovském studiu za dozoru Prcka a taktéž jednotlivé instrumenty. Old school death metal jako řemen.

// Symptom

Flat Duo Jets - Flat Duo Jets (1990)  ochutnávka

Dexterův příspěvek na téma rockabilly by neměl minout nikdo s vášní pro poctivý dřevní rock'n'roll. Temperamentní hudba, která se podepsala na hudební tváři White Stripes.

Sharon Van Etten - Are We There (2014)  ochutnávka

Lehce stravitelná hudba americké písničkářky z Brooklynu míchá vlivy indie rocku a folku s příchutí Cat Power.

Trouble - Snake Eyes EP (2017)  ochutnávka

Avantgardní bluesová jízda s podmanivým saxofonem.

David Gilmour - Rattle That Lock (2015)  ochutnávka  naše recenze

Takhle nějak by měl znít stav po létech dřiny a odříkání, lehkost a nadhled v podání rockového velikána.

Chelsea Wolfe - Hiss Spun (2017)  ochutnávka  naše recenze

Vysoká hodnocení, velká očekávání, ale z opožděného poslechu si neodnáším 100% jistotu, že takhle ano. Prozatím uzavírám dialog s deskou slovy: "Já se vrátím..."