Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Rick Wakeman...jsem trošku na vážkách, zda je nebo není nutné tohle jméno představovat. Legendární klávesista, skoro bych řekl až nejlegendárnější ze všech legendárních. Byl členem nejklasičtější sestavy Yes – a už tohle by stačilo. Ale abych byl alespoň částečně profi, zde je výčet zdaleka ne všech umělců, na jejichž alba tak či onak přispěl: David Bowie, Elton John, Lou Reed, Black Sabbath, The Strawbs, Cat Stevens (ještě než zblbnul), Ozzy Osbourne, Ayreon, Graham Bonnet či Etta James.

Rick Wakeman je také jeden z hostů známého pořadu Top Gear, který zajel opravdu tragicky pomalé kolo. Rick Wakeman účinkoval v komediálních seriálech a měl vlastní rozhlasový pořad – pokud zrovna nepsal knihy. A v neposlední řadě, Rick Wakeman je hovado, dobytek a vyléčený alkoholik. A o tom všem je tato kniha, kterou Rick spáchal s Martinem Roachem, což je pro změnu ostřílený hudební pisálek.

Kniha není klasickou biografií, která začíná Áčkem a končí Zetkem. Skáče se zprava doleva, cestuje se v čase sem a tam, stejně jako prstem po mapě světa. Máte pocit, že s Rickem Wakemanem vedete dlouhý dialog, nebo jste spíše svědky jeho ukecaného monologu, ve kterém skáče sem a tam a odbočuje od hlavní linie příběhu jako upovídaná důchodkyně před Lidlem. Ale ono je to navýsost zábavné. Zvláště když máte Wakemana „naposlouchaného“ – a tím výjimečně nemyslím jeho hudbu, ale jeho styl vyjadřování a totálně suchý britský humor. Jelikož byl a je činným i ve filmovém (nebo spíše publicistickém) průmyslu, ví jak se vyjadřovat. Dokáže se totálně shodit a ztrapnit – a činí to velice často (důkazem budiž jeho legendární řeč při uvedení do Rock N´Roll Hall Of Fame v roce 2017).

Jeho historky, které se kupodivu týkají spíše jeho sólové kariéry než výše zmiňovaných Yes, jsou naprosto neskutečné a občas je namístě si položit otázku, zda si z nás tato „stará a nevrlá rocková hvězda“ nestřílí. Ale i kdyby vše bylo jenom z poloviny pravda, je to neskutečný nářez. Kam se hrabou barbíny z Motley Crue. V sedmdesátkách se prostě kalilo a v osmdesátkách tomu nebylo jinak. Vše ve stylu „drogy jsou pro chudáky, my bohatí chlastáme“. Obecenstvo na koncertech nic nepoznalo, na to byl Wakeman a spol. příliš velký profík. Jel a jede vždy nadoraz. Tři infarkty (první v pětadvaceti), čtyři manželství, šest dětí (nejznámější asi Adam/HEADSPACE/OZZY a Oliver/YES/AYREON) a jedna cirhóza jater.

Kniha, která je spíše mozaikou vtipných příběhů, se čte snadno. Dočkáme se neskutečných zážitků z Ruska, Brazílie, Paraguaye, z koncertního show na ledě, z nahrávání i z televizních show. Když tohle všechno čtete, snad byste ani nechtěli být v kapele s takovým živlem. Ale když on je vážně dobrý...................................zkuste jej.

Obrazová příloha zahrnuje cca 40 č/b fotek ze soukromí i z pódií. A jelikož se nejedná o klasickou biografii, nechybí mi ani obaly vydaných alb atd. Hnidopich by jistě našel nesrovnalosti, co se týče překladu či stylistiky, ale já se při četbě bavil natolik, že pozorovat chyby nebyl čas.

Napsal: Rick Wakeman a Martin Roach

Žánr: autobiografie

Vydavatelství: Volvox Globator 2018 (edice Evokace)

Originál: Arrow Books, London 2010 (The Grumpy Old Rock Star)

Počet stran: 181

Překlad: Milan Janeček