Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

// Od garážového punku k hloubavému písničkáři
Steve Von Till vyrůstal v hudbou prosycené domácnosti. Táta poslouchal Elvise a Simona & Garfunkela, máma klasický rock. Už jako dítě ho fascinovaly zvukové nálady, harmonie a panning (rozložení zvuku ve stereofonním nebo prostorovém zvukovém poli) - tyto drobné detaily, které vytvářejí atmosféru. V dospívání prošel hard rockem, metalem a nakonec punkem, kde našel společenství i svobodu projevu.

Punk ho naučil, že člověk nemusí být virtuóz, aby měl co říct. Důležité je chtít - chtít hrát, chtít tvořit, chtít mluvit. V 80. letech se stal součástí punkové DIY scény, která formovala nejen jeho hudbu, ale i přístup k životu: nezávislost, participace, komunita. Právě tato zkušenost ho přivedla k založení labelu Neurot Recordings, který je od roku 1999 domovem Neurosis a dalších experimentálních umělců.

Dva roky před nástupem do Neurosis hrál Steve na kytaru v thrash/crossoverové kapele Transgressor.

// Neurosis, Harvestman a cesta k sobě samému
Když se v roce 1989 připojil k Neurosis, kapela už byla na cestě k nové definici extrémní hudby. Jejich přístup byl nekompromisní, epický, hluboký. Steve se však postupně začal obracet i k intimnějším formám - nejprve pod pseudonymem Harvestman, poté pod svým vlastním jménem.

Titulní píseň z přelomového alba Souls at Zero, na kterém Neurosis opustili svět standardního HC/punku a vydali se vlastní cestou.

Harvestman je psychedelické alter ego Von Tilla. Projekt, v němž se zrcadlí keltské mýty, šamanismus, analogové syntezátory a improvizace. V nahrávacím studiu experimentuje jako dubový producent - ohýbá zvuky, přetváří je, používá filtry, reverby, delaye, až se původní materiál v novém kontextu téměř rozpustí. Je to pro něj zvuková meditace o krajině a čase.

Ukázka z druhého alba projektu Harvestman (2009). Steve zde improvizuje s apalačským cimbálem, melotronem, hraje si s různými zvukovými filtry, smyčkami nebo delayem.

Oproti tomu jeho sólová alba vydaná pod vlastním jménem - od akustických balad po ambientní melancholii - jsou spíše osobní výpovědí. Jeho průlomové (v pořadí páté) album No Wilderness Deep Enough (2020) je ukázkou jeho schopnosti zbavit se všeho nadbytečného. Nejsou na něm žádné kytary, jen klavír, syntezátory, smyčce a jeho hlas. Vzniklo během jedné bezesné noci v Německu a je esencí tvorby hudby „v souladu s tokem řeky vesmíru“, jak se sám vyjádřil v jednom rozhovoru.

Singl z alba No Wilderness Deep Enough, které je směsí ambientu, neoklasiky a gotické americké hudby.

// Básník, který se konečně odvážil psát
Poezie byla vždy součástí jeho světa. Zpočátku jen ve svých denících, z nichž občas vybíral úryvky pro písňové texty. Při práci na albu No Wilderness Deep Enough však nastal zlom: uvědomil si, že některé verše jsou básněmi samy o sobě a zaslouží si jako takové existovat. Tak se zrodila kniha Harvestman: 23 Untitled Poems & Collected Lyrics. V ní našel nový hlas - nejen jako textař, ale jako básník, který vnímá slova jako samostatné entity.

Ve své poezii se vrací k prvotním tématům: přírodě, smrti, spiritualitě, zapomenutým kulturám. Fascinuje ho jeskynní umění, megality, runové zpěvy a prvotní touha člověka po spojení se světem. Jeho texty jsou temné, ale zároveň plné naděje. Přijímají smutek jako součást bytí.

Von Till převedl v roce 2021 svou básnickou sbírku Harvestman: 23 Untitled Poems & Collected Lyrics do zvukové podoby. Podmanivé čtení podtrhují křehké ambientní plochy.

// Učitel a ochránce
Vedle hudby a poezie se však Steve věnuje i jedné z nejskromnějších profesí: je učitelem na základní škole v severním Idahu. Učí matematiku, přírodní vědy a čtení. Pro děti je inspirativním příkladem toho, že umělec nemusí být celebrita, ale že i rockový hudebník může každý den vstát, jít do školy a předávat znalosti dalším generacím.

Kromě toho je aktivním členem organizace Firekeeper Alliance, která se zabývá prevencí sebevražd v indiánských komunitách. Pomáhají mladým lidem vyrovnat se s bolestí, najít sílu a budovat komunitu. Hudba v tom hraje zásadní roli - jako prostředek vyjádření, jako útočiště, jako terapie.

// Umění jako cesta zpět k přírodě
Celým von Tillovým dílem se táhne jedna základní myšlenka: člověk se odtrhl od přírody, což je příčinou mnoha našich problémů. Jeho hudba, poezie a životní styl jsou pokusem o návrat - o opětovné spojení s krajinou, řekami, horami, zvuky větru. Říká, že musíme znovu pochopit, že nejsme nad přírodou, ale její součástí. Jinak budeme ztraceni.

Tato filozofie prostupuje vším, co dělá. Ať už je to ambientní album o tichu lesa, nebo přednáška ve třídě o důležitosti odvahy. Jeho tvorba není oddělena od jeho života - prolínají se jako kořeny stromů.

V roce 2023 Steve vystoupil na akci Silver Rocket Summer Svornost, která se konala na zřícenině hradu Točník.

// Život s nedokonalostí
Steve Von Till se netají tím, že neumí „hrát správně“. Že nemá tradiční pěvecké ani kytarové dovednosti. Ale právě tato pokora a přijetí vlastních omezení mu umožňuje vytvářet hudbu, která je jedinečná. Místo techniky do ní vkládá emoce. Místo snahy zapůsobit nabízí autenticitu. Sám o sobě říká, že je přirozený tvůrce, nikoli performer. A že jeho písně jsou nejlepší, když se v nich ztrácí.

Proto se rád pouští do neznáma - bez plánu, jen s otevřeným srdcem. Tvorba je pro něj posvátný akt. Musí se mu odevzdat, nesmí mu stát v cestě. A pokud má něco na srdci, řekne to bez ohledu na pochybnosti, které mu šeptají do ucha.

Jeho život v Idahu, na pozemku obklopeném lesy, mu poskytuje nejen prostor pro tvorbu, ale také duchovní rovnováhu. Když se mu nedaří tvořit, jde se projít. Do lesa. Naslouchá větru. Dýchá. A vrací se svěží a očištěný.

První singl z nového alba Alone in a World of Wounds, které vyjde 16. května 2025.

// Mezi světlem a stínem
Steve Von Till je mužem kontrastů. Dříve hrál tu nejhlasitější hudbu na světě, dnes skládá tiché ambientní písně. Je básníkem, který zpívá o temnotě, ale také učí děti ve škole. Miluje staré runové zpěvy a ve studiu používá moderní technologie. Je to člověk, který si uvědomuje křehkost lidské psychiky a sílu přírody. A jeho dílo - ať už je to skladba nebo báseň - nese pečeť této rovnováhy.

Steve Von Till, to není příběh rockové hvězdy. Je to příběh muže, který se odvážil hledat pravdu prostřednictvím umění. Který ví, že spojení s přírodou není romantická iluze, ale existenciální nutnost. Který stále věří v sílu písně, i když přesně neví, odkud se bere.

A právě proto je důležité naslouchat.

Breathe in, breathe deep
A lifetime is too long to sleep
Staring at lightning won't keep you warm
You hear the thunder, but can't get out of the storm

(Refrén písně Breathe z alba If I Should Fall to the Field z roku 2002)