Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
USBM: Revoluce identity v americkém black metalu

USBM: Revoluce identity v americkém black metalu

Garmfrost5.3.2025
Kniha je plná silných příběhů, motivací, díky čemuž se stává čtení USBM organickým zážitkem.

Daniel Lake je redakčním kolegou Alberta Mudriana v magazínu Decibel, autora Choosing Death – Nepravděpodobné historie death metalu a grindcoru. Téma, které v USBM: Revoluce identity v americkém black metalu Daniel Lake zpracoval, mě zaujalo opravdu hned a na první dobrou. O americkém black metalu jsem toho moc nenačetl, a mnoho tamních hord patří mezi mé vyhledávané interprety. Co to je vůbec americký black metal? Čím se tak liší, že ho označujeme jako USBM? Mravenčí pílí se autor snaží obsáhnout mohutné téma plné jmen, kontroverznosti, konzervatismu i revolucí.

 

Zaujal mě fakt, že se překladu tentokrát nezhostil Ondřej Šmejkal (ten měl na starosti sazbu), ale Michal Smolka. Nepřehlédnutelným jevem je pevná vazba publikace, která z ní spolu se zvolenými fotografiemi, grafickým designem úvodu každé kapitoly, činí nevšední laskominu.

USBM je vskutku cvalíkem. Něco málo přes pět set stran pro knihomola není sice mnoho, kniha však působí mohutně. Textu je dost, stránky nejsou prázdné a fotografií je tak akorát.

 

usbm

 

Daniel Lake píše ještě čtivějším jazykem, než Mudrian. Čtenáře vede v čase jistotou zkušeného lodivoda. Kniha je rozdělena do deseti kapitol, kterým předchází předmluva od samotného Toma Warriora. Na tu navazuje Kapitola I - autorův Úvod. Jak Warrior, tak Lake ve svých slovech neustále zmiňují a vypichují odlišnost a upozaděnost americké scény. Vnímám jistou ukřivděnost a snahy, které se měly objevit až v samém závěru. Myslím si, že mnoho posluchačů, včetně mě, odmítajících americký black moc není. Ze slov mnohých muzikantů je zřejmé, že se evropskými kapelami a zejména těmi norskými nechali inspirovat, ale cestu si zvolili vlastní, a tak je to v naprostém pořádku. Patřím k těm, kteří black metal začali poslouchat ještě před skandinávskou expanzí. Máme zde přece výbornou řeckou scénu, u nás byly první kapely doslova špičkové, první švýcarské veličiny psaly dějiny… Rád bych dodal, že tohle je moje zřejmě jediná, nebo alespoň největší výtka. Nevadí mi autorovo rozpoložení, ale je škoda, že jím nakazil celkový dojem. Umístit ho na závěr, vybudilo by to čtenáře k zamyšlení …

 

Publikace se snaží v tématických kapitolách jako průkopníci devadesátých let (VON, Absu…), válečníci z Chicaga (Usurper), nájezdy z kaskádových hor (Agalloch, Wolves in the Throne Room) přes nové vyvřeliny z New Yorku (Mutilation Rites, Krallice nebo Imperial Triumphant) k druhé vlně kalifornských inovátorů (Bosse-de-Nage, Mamaleek nebo Deafheaven) nastínit, jak široká a rozličná scéna USBM je. Což při zběžném pohledu na vyjmenované je jasné a vzhledem k obrovsky širokému blackmetalovému stylu určitě nepřekvapující.

 

usbmII

 

Milou součástí takřka každé kapitoly je i část věnující se vydavatelství. Ač z popisu může vypadat kniha čistě popisně, zdůrazňuji, že je plná silných příběhů, motivací, díky čemuž se stává čtení USBM organickým zážitkem. Dost často se stává, že jsou kapely, vydavatelství, zvukaři nebo grafici propojeni. Vzniká tím prostor pro druhé náhledy a lepší představu o daném interpretu, o scéně. Nemám problém se zařazením lehoučkých kapel typu Deafheaven, kterým se spílá do zaprodanců. Nemám problém s „hajlujícími“ či levičáckými amíky. Nevadí mi ani část věnující se Liturgy s trans ženou v čele. Její myšlenkové pochody jsou pro text samozřejmě důležité, ale směrodatnými je hudební cítění a to je revoluční. V tom souhlasím s autorem, který v závěru píše, že záměrně zdůraznil tyto kapely, protože má-li black metal přežít dalších pětatřicet let, bude to díky těm, kteří si nenechají svázat ruce minulostí a nebudou se bát styl rozvíjet. Vždyť na tom přece blackový vývoj a podoba, ve které ho dnes nacházíme, stojí a padá. Samozřejmě bych mohl zmínit, že mi chybí některé z mých oblíbených kapel. Některé jako Wayfarer nebo Lamp of Murmuur jsou zmíněny v textu. Jmenovat všechny projekty muzikantů, o kterých se jinak v knize píše, by z knihy mohlo vytvořit nezáživný výčet. Nezmínit však Ævangelist, to je podle mě hřích. Což berte s nadsázkou. Chybí mi však jedna z úplně prvních amerických průkopníků černého umění, a to Acheron. Ať je to jak chce, kniha příjemným způsobem mapuje obrovskou a mnohdy myšlenkově či politicky neslučitelnou scénu. Zároveň se jedná o krásný kousek do knihovny. Mnoho jsem se dozvěděl, dost si vzpomněl a ještě víc uvědomil.

 

usbmIII


Vydáno: 2025 , Metalgate

Originální název: USBM: A Revolution of Identity in American Black Metal, 2020

Překlad: Michal Smolka

Počet stran: 537

Jazyk vydání: český

Forma: klasická kniha

Vazba knihy: pevná / vázaná

ISBN: 978-80-908835-5-0



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 2.3.20 9:20

Myslím, že si nerozumíme v jedné věci. My na tom nelpíme - my se tím prostě už nezabýváme, deska vyšla tak, jak vyšla. Když na něčem lpím, znamená to pro mne vyvíjet aktivitu s cílem něco neměnit - resp. já takhle tomu termínu rozumím. V tomto jsme naopak pasívní, což bych lpěním nenazval. TT se vyjádříl ve smyslu, že máme povinnost mastering změnit. Já mu jeho názor neberu, ale nesdílím ho. Já nesleduji ani Abigor, ani TT a ani jeho kredibilitu ohledně zvukových příprav, do diskuse jsem se dostal kvůli něčemu úplně jinému a ten bulvár jsem tam rozhodně neodstartoval já, ale tým jeho nohsledů, kteří na jeho timeline lakují hejty proti nám (Dead s Euronymousem by si to totiž představovali jinak :D ) a na straně druhé mně ti samí lidé píšou do zpráv, jak jsme úžasní, naše hudba je hluboká a nabízejí nám koncerty, proto je mi ta celá komunita k smíchu. Proto musím popravdě odpovědět, že jsme se rozhodně nepoučili z jeho komentáře, ale z článků, které napsal Jirka zde. Informace v nich obsažené jsem se rozhodl využít u aktuální desky, nikoliv však k vrtání se v nahrávkách už vyšlých. A rovnou mohu zde s vysokou mírou jistoty prohlásit, že stejně tak nebudeme měnit mix a mastering aktuálního dvojalba, protože ho někdo třeba shedává moc čistým atd. Jedinou vyjímkou by byla pravděpodobně nějaká hrubá vada lisu, nebo podobná anomálie, ale jinak necháme naše nahrávky beze změn, jako dobovou stopu naší hudební historie. Se všemi klady i nedostatky. Každopádně musím označit za solidní egobooster, koik pozornosti se nám odstává i od lidí, kteří nejsou našimi fanoušky, to je rozhodně milé :D. P.S.: Třeba nový Devourment je z hlediska zvuku a masteringu megaprasečina a jak nejsem zrovna slamová cílovka, v tomhle žánru jsem lepší ( = více stylu padnoucí) produkci neslyšel, nejsem tedy ten druh posluchače, co by dával palec dolů za nízké DR z principu, pořád je pro mne prioritou vlastní pocit z nahrávky.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

HM / 11.3.25 13:57odpovědět

Kniha trpí otrockým překladem. Obsahově má silně kompilační charakter, čerpající z online článků. Autor má velice podivnou představu o názorovém backgroundu, z kterého BM čerpá a vychází. Na rozdíl např. od Dayala Pattersona má neustálou snahu mentorovat, poučovat a moralizovat. Kniha je pak plná levičáckých plků a hyperkorektních nesmyslů snažících se BLACK/DEATH definovat jako TRUE USA BLACK.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky